Tuscan Rewind … vrátí vás do snů!

Těmito slovy lákal šéf pořadatelské skupiny „Toskánských návratů“ Vito Piarulli diváky a příznivce rallye historiků k návštěvě druhého ročníku Tuscan Rewind.

„Tuscan Rewind, první rallye pro historické ex – závodní vozy vyrobené do roku 1992 (pro zvláště zajímavé historické sportovní modely prodloužena lhůta výroby až do roku 1996), celá trať s šotolinovým povrchem. Trať i rychlostní zkoušky shodné s těmi, které byly využívány v dobách, kdy v Toskánsku probíhal závod mistrovství světa v rallye. Velcí šampioni minulosti. Nejkrásnější vozy z historie rallye. Po dobu tří dnů se budete cítit jako v době dávno minulé, v jedinečné krajině tohoto překrásného koutu Toskánska. Tuscan Rewind … vrátí vás do snů!“ Těmito slovy lákal šéf pořadatelské skupiny „Toskánských návratů“ Vito Piarulli diváky a příznivce rallye historiků k návštěvě druhého ročníku Tuscan Rewind. V případě naší skupinky padla letos jeho výzva na úrodnou půdu a my se do Toskánska vydali v plném počtu. Nebylo k tomu potřeba nic jiného než lehce připravit expediční Volvo, pořídit eura, pojištění, sbalit se a vyrazit. Dálnici, na kterou jsme najeli kousek za Mikulovem, jsme opustili až za Sienou po téměř 1.000 km.

Montalcino, malebné, historické, kdysi velmi dobře opevněné italské městečko, ležící asi 50 km jižně od Sieny. Stejně jako vloni se i letos ve dnech 20. – 22. května 2011 stalo centrem Tuscan Rewind. Pro sobotní rychlostní zkoušky zvolili pořadatelé nové úseky blíže směrem k Sieně. Jednalo se o tři zkoušky, které se jely dvakrát s výjimkou první, tu jezdci absolvovali třikrát. Dvě nedělní zkoušky, které se rovněž jely dvakrát, částečně kopírovaly loňské a nacházely se nedaleko centra soutěže. Vlastnímu závodu v pátek předcházel tradiční, avšak nepovinný shakedown.

Po příjezdu do oblasti konání soutěže jsme se nejprve vydali hledat tratě sobotní ch rychlostních zkoušek a shakedownu. Byla to opravdu fuška, protože jsme měli k dispozici jen málo podrobné mapy, stažené z webových stránek soutěže. Kdepak mapky, vyvedené v barevném Shockartu. Měl jsem trochu obavy z průjezdů mezi vinicemi s plně naloženým a obsazeným osobákem. K mému překvapení však byl šotolinový povrch silniček převážně v lepším stavu, než některé úseky našich asfaltových okrsek. Jedinou nevýhodou byla stálá žlutá záclona prachu, která se za autem zvedala i při pomalé jízdě. Po „seznamovacích jízdách“, kdy jsme se domnívali, že kýžené cíle jsme nalezli, jsme zamířili do kempu, který se na následující tři noci stal naší základnou. Kromě večeře z domácích zásob byla největší odměnou dne sprcha, která dokonale smyla únavu, pot i prach.

Pátek

Páteční plán zahrnoval návštěvu shakedownu, technických přejímek a výlet, spojený s koupáním v moři. K našemu velkému překvapení vedla trať shakedownu úplně jinudy, než jsme ji den předtím projížděli. Jak je v Itálii zvykem, čas zahájení průjezdů nebyl zcela dodržen. Čekání však bylo bohatě odměněno výkony jezdců. Někteří sice první průjezd provrkali, ale při dalších už kolem trati doslova létaly kameny. K největším střelcům se zařadil Harry Toivonen (bratr Henriho Toivonena, který společně se spolujezdcem Sergiem Crestou zahynul při havárii jejich Lancie Delta S4 na Korsice v roce 1986), jenž působil v roli předjezdce a vodil Mitsubishi Evo 6. Zahanbit se nedali ani další známí jezdci, jako například Gustavo Trelles (Lancia Delta Int. 16V), Miki Biasion (Lancia Rally 037), Federico Ormezzano (Talbot Lotus), Oliviero Bormolini (Ford Escort Mk2), ale také Bertolini (Fiat 124 Spider), Zanone (Lancia Delta S4) nebo Dedo (BMW M3). Ve startovním poli se mimo hejna Lancií objevily i BMW, Audi, Renaulty a VW.

Po vypršení času pro testování jsme se společně s posledními jezdci přesunuli do Montalcina, kde v odpoledních hodinách probíhaly administrativní a technické přejímky. Při procházce starobylým městečkem jsme zcela propadli kouzlu úzkých uliček, klikatých průchodů a mnoha nečekaných zákoutí. Na náměstí byly pro technické komisaře připraveny dva přístřešky, chránící před ostrým sluncem. Technici pracovali rychle, nepozorovali jsme žádné zbytečné debaty. Soutěžní vozy v nepřetržitém zástupu přijížděly úzkou uličkou, kterou ještě zužovaly „zahrádky“, patřící k útulným kavárničkám. Uzavřené parkoviště nebylo organizováno, auta ihned po přejímce odjížděla z náměstí ke svým servisním vozům. Atmosféra přípravy závodu nás tak pohltila, že jsme docela zapomněli sledovat čas. Takže na výlet k moři nakonec nedošlo. Při návratu do kempu jsme si ještě nečekaně zahráli hru „Najdi si svůj COOP“, když jsme deset minut hledali značkami avizovaný, ale jinak perfektně ukrytý market. Odměnou za nalezení byl nákup dobrého místního vína a belgického piva.

Sobota

V sobotu vedly naše kroky k startovní rampě závodu, která byla situována v Montalcinu na malém náměstí v sousedství historické pevnosti. Překvapila nás malá účast diváků. I z těch přítomných patřila minimálně polovina k přátelům jezdců a technickým doprovodům. V okolí startovní rampy bylo umístěno několik prodejních stánků s moto příslušenstvím, čepicemi, tričky, samolepkami, nášivkami a podobným artiklem. Jednotlivé posádky vítal a představoval moderátor, kterého známe z Rally Legend v San Marinu.

„Maskoti“ soutěže, velcí šprýmaři a zároveň členové jedné posádky vozu předjezdců (Lancia Rally 037) Miki Biasion a Giuseppe Volta se nejprve prezentovali s malou dálkově ovládanou 037 a teprve poté na rampu přivezli velkou opravdovou v barvách ToTip.

Po odjezdu poslední posádky jsme se přesunuli na RZ č. 2 a 6 u dalšího opevněného městečka Montichiello. Tady jsme na dvou různých, avšak technicky náročných úsecích, sledovali oba průjezdy celého startovního pole. Nutno však dodat, že již značně prořídlého. Prašná a klouzavá šotolinová trať s mnoha zatáčkami a výškovými převýšeními si mezi účastníky soutěže nekompromisně vybírala technické oběti.

Neděle

Přestože v neděli zafungovala superaly, díky níž se některé posádky po sobotním výpadku vrátily zpět do hry, bylo i zde vidět, že závodní technika dalších jezdců už toho začíná mít tak akorát dost. Vzhledem k množství všudypřítomného jemného prachu a písčito – kamenitém podkladu trati se ani nebylo co divit. Diváci, kterých se na tomto místě vložky sešlo poměrně hodně, fandili bez rozdílu všem posádkám a technicky zajímavé průjezdy odměňovali pískáním, máváním a bouřlivým potleskem. Soutěž po vyrovnaném boji vyhrála dvojice Romagna – Addoni před posádkou Trelles – Del Buono – obě s vozy Lancia Delta Integrale 16V. Vítězi však byli všichni soutěžící, jež se na start soutěže postavili včetně diváků, kteří ve dvou superparných dnech sledovali nádherné souboje a přitom polykali kvanta prachu.