Najednou jsem se cítil jako v oku hurikánu. Vše kolem ztichlo, bylo by snad slyšet i cinknutí klíče na kola, kdyby v tu chvíli spadl na zem. Trvalo to dvě, tři vteřiny. To ticho prořízla střelba z výfuku prvního „wéercéčka“. Ještě dvě ostré zatáčky a je u nás.

Šílenství započalo. Tifosi začali křičet a fandit vším, co měli v tu chvíli ve své blízkosti. Točili nad hlavami bundami a mikinami, našly se nějaké zvonce, které asi předtím odstrojili z krav na některé z místních farem. Ti nejvášnivější neváhali vytáhnout „hore kopcom“ autobaterii z nákladního auta, na kterou připojili soustavu nefalšovaných italských fanfár. Cinkalo se poloprázdnými láhvemi od piva. Smyk, to jsou ztracené vteřiny – tohle pravidlo sem na jih asi nedorazilo. Smyk, smyk a „wrco“ mizí z dohledu. Dav šílí a vášnivě hodnotí průlet prvního aktéra!

Podobný scénář se opakuje i při většině dalších průjezdů. Krásnou akci předvádí i „superšestnáctky“, u většiny z nich není v autě „ručka“ jen trubkou na odložení opocené nehořlavé kukly. Užíváme si suprový den s rallye a začínáme pomalu vyhlížet naši Alfu Romeo. Jenže… nastává dlouhá pauza a nám začíná být jasné, že se naplňují černá očekávání, o kterých jsme se několikrát při cestě na tenhle závod bavili. Daní za krásné, avšak úzké tratě je fakt, že při malé či větší „ráně“ je silnice okamžitě neprůjezdná. Dle gestikulace jednoho z pořadatelů jsme pochopili, že „crash“ se stal někde na protějším kopci, kousek od cíle RZ a že je auto nejen přes cestu, ale i na „budce“.

Když se z vysílačky ozve – „La prova speciale annullata“, zamačkáváme slzu. Alfa nakonec přece jen vidíme, i když jen ve výletním tempu volného průjezdu.

Vyrážíme zpět do vesničky v údolí. Sluníčko se do toho opírá stejně intenzivně jako špička startovního pole do svých pneumatik. Vyprahlí jak dva dromedáři využíváme služeb pojízdného snack baru. Se slovy „střízlivé nás nedostanou“ zakupuje Tomáš dvě orosené třetinkové láhve neitalského piva. Tssss…. na světě je najednou zase tak krásně! Při této příjemné činnosti ještě stačíme sledovat, jak odtahová služba pracně nakládá Peugeota 207 S2000, který dal kousek za vesnicí „kožku“.

Najednou se z kopců ozve hřmot a příjíždí první historik – Ford Sierra Cosworth skupiny A. Vidíme, že posádka má jen přejezdová sluchátka, je jasné, že ani oni nezávodí. Ale zvuk má tahle kára famózníííí! Shlédneme celé pole historických aut, když pořadatelé začnou najednou řešit všemožně postávající diváky. Že by alespoň skupina „Regolarita Sport“ jela na ostro? Pro upřesnění – Regolarita Sport je v Itálii něco jako u nás závod Legend. Přebíhám tedy na předem vytipované místo k focení. Mladý, lehce nervózní pořadatel kříčí „Veloce, veloce…“, diváci utíkají křížem krážem přes trať, rychleji už to prostě nejde.

Zbystříme – co to? Syrový sound laděného motoru vytáčeného do nebeských výšin? Jako znalci se nenecháme zmýlit – buket ozvěny je jasný, je to určitě BMW M3. Auto nevidíme, ale za vteřinu, možná dvě, je tady. Pilot mistrně odskládá kvalty směrem dolů a na „dvojku“ přijíždí do první ostré pravé ve vesnici. Přes hranu odbočuje doleva na most a ukazuje kouzlo zadního náhonu – na asfaltu za ním zůstávají vygumované dvě souběžné esovité stopy.

Už je v úzkém mezi domy. Krásný kravál se tím ještě znásobí! Velká paráda! V menu této skupiny se dále podává několik vozů Porsche (rachot při jejich akceleraci v „betonové džungli“ vesnice je apokalyptický) a jako dezert Lancia Stratos v poměrně vzácné livreji „Le point“. Z kopce zazvonil kravský zvonec a první rundě je konec. Další průjezd se na tomto úseku odehraje až za více než tři hodiny. Co s načatým večerem?

… na pokračování

3. díl – Těch tisíc mil… Rallye Mille Miglia 2016

Sdílet

O autorovi

Fotograf, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Rally pro mě není pouze o honbě posádek za vteřinami a ostrých fotografiích, ale také o poznávání nových míst, lidí a sbírání zážitků.

Komentáře