V roce 1996 si fanoušci rally museli vystačit se třemi továrními týmy.
Browsing: závody
Po odchodu Lancie ovládly světový šampionát japonské týmy. Toyota měla nejvíce zkušeností a v sezoně 1994 získala díky Auriolovi a Kankkunenovi oba tituly.
Značka Lancia udávala tón i počátkem devadesátých let. Italům pomohl prodloužit vítěznou sérii na šest titulů v řadě za sebou především Fin Juha Kankkunen a poslední evoluce Lancie Delta HF Integrale.
Bitva mezi Kankkunenem a Sainzem pokračovala i v sezoně 1992. Oběma však víc než zdatně sekundoval Francouz Didier Auriol s novou Lancií Delta HF Integrale Evo 3, který vyhrál z celé trojice favoritů největší počet soutěží.
Toyota se dočkala toužebně očekávaného značkového titulu. Zatímco Sainz se nechal naivně zlákat k dobrodružství u privátního italského týmu Jolly Club, Kankkunen se vrátil k Toyotě a radoval se z dalšího jezdeckého titulu.
V sezoně 1989 se nic zásadního nezměnilo. Lancia Delta HF Integrale byla ve vrcholné formě stejně jako Miki Biasion.
To, co naznačila sezona 1989, se plně potvrdilo. Se zpřísněním technických předpisů se síly obou největších rivalů vyrovnaly. Toyota Team Europe konečně vyřešil problémy s přehříváním motorového prostoru, celiky začaly být spolehlivé a Italové dostali nepříjemného soupeře.
Polovina osmdesátých let zůstane zapsána do historie jako vrchol i pád rallysportu. Atraktivní speciály skupiny B se během tří sezon proměnily v okřídlená a těžko ovladatelná monstra s výkonem 500 koní.
Bylo jen otázkou času, kdy se situace vymkne kontrole. Eskalace výkonu vyvrcholila v roce 1986, kdy se na soutěžních tratích objevily perspektivní vozy Lancia Delta S4 a Ford RS 200. Namísto strhujících soubojů předních týmů došlo k sérii tragických nehod, které vyústily v zákaz skupiny B.
V roce 1987 se technika i úroveň mistrovství světa vrátila o několik let zpátky. Skupina A znamenala vynucený návrat ke kořenům rally.