Před necelým měsícem v pátek 13. září 2013 se na známém rakouském okruhu Salzburgring konal první ročník Setkání legend skupiny B. Atraktivní prostředí, nabitý seznam startujících a účast Waltera Röhrla vypadaly velmi slibně. Jen ten termín pátek 13. září se nám zdál podezřelý…
Šance, která se neodmítá
Když jsme koncem srpna dostali do redakce od obchodníka s historickými vozy Petera Freisingera pozvání na Setkání legend skupiny B, bylo jasné, že ho využijeme. Mezi řádky jsme vyčetli, že by se mohla naskytnout šance svézt se s některým ze skvostů legendární soutěžní skupiny B. Pověrčiví nejsme a neodradila nás ani nepříznivá předpověď počasí. Pršet začalo až před Salzburgem, ale zato po celou dobu naší návštěvy na známém okruhu nepřestalo.
Nejprve jsme se vydali na obhlídku boxů, kde se ukrývaly slíbené vozy. Pozvánka nelhala. V přítmí betonových garáží se ukrývala celá plejáda vozů skupiny – čtyři quattra, dvě Lancie Delta S4, jedna „nulatřicetsedmička“, Peugeot 205 T16 E2, Ford 200 RS, Renault 5 Turbo, Ascona 400 i Manta 400. Navíc na svoji chvíli čekala do posledního detailu zrestaurovaná tovární Alpinka A110 a Porsche 911 RS po Wittmannovi. Po obhlídce vozového parku jsme se zapsali do pořadníku. Věřte mi, že nebylo jednoduché vybrat si jedno auto. Já po chvilce váhání zvolil mistrovský vůz z roku 1985 a 1986 – Peugeot 205 T16 E2. Čas jízdy byl naplánován na 13. hodinu, pořadatel celé akce mi řekl, že s autem pojede Röhrl. Snažil jsem se zachovat klid. Dvojnásobný mistr světa zatím nepřijel, do hodiny H ještě zbývala spousta času a oběd.
Smůla se lepila na pneumatiky
Všechno vypadalo podezřele skvěle. Bohužel jsme brzy pochopili, že to nebude tak jednoduché. Počasí negativně poznamenalo nejen časový harmonogram. Celá řada majitelů drahocenných vozů na trať vůbec nevyjela, protože neměli „mokré“ pneumatiky nebo jejich vozy nebyly v dostatečné technické kondici. Tím se totálně naboural plán jízd. Navíc zbývající pojízdná auta odpadala jedno za druhým. V Lancii Delta S4 se zablokovala převodovka, Španěl s R5 Turbo narazil do svodidel a poškodil předek auta.
Walter Röhrl přijíždí…
K obědu dorazila největší hvězda setkání Walter Röhrl. Když vystoupil ze svého stříbrného Porsche 911 GT3, musel se cestou k talíři špaget „propodpisovat“. Po obědě měl nejprve svézt tři výherce soutěže z řad čtenářů webu motorline.cc. Jeho prvním pracovištěm bylo Audi Sport Quattro S1. Röhrl je v kokpitu okřídleného monstra jako doma a ani asfaltová trať v okolí boxů mu nedělala problémy. Bohužel, po pár kolech audina zůstala stát s poruchou motoru.
Nevadí. Dalším vozem, který německý dlouhán důvěrně zná, je Lancia 037 Rally. Bohužel, italský vůz si postavil hlavu jako líný osel. Nejprve nešel nastartovat, pak se agregát od abarthu rozběhl jen na tři válce a Röhrl nemocné auto po jednom okruhu odstavil. V záloze byl ještě originální Opel Ascona 400 v barvách Rothmans. Walter Röhrl stačil svézt jen jednoho zájemce a musel akci opustit. Mezitím ze seznamu vypadl i skvostný Peugeot 205 T16 E2, kterého jeho majitel poslal v prvním kole do svodidel.
Smůla.
V kokpitu Porsche 911 RS
Zkrátka jsem však nepřišel. Odložil jsme foťák a s helmou na hlavě jsem čekal, až se uvolní „horké sedadlo“ v některém z mála jezdících aut. V jednom okamžiku bylo k mání najednou Quattro S1 a Porsche 911 RS. Musel jsem se bleskově rozhodnout a volba padla na „devětsetjedenáctku“. Jízda s rakouským mistrem historických automobilů Johannesem Huberem byla zážitkem na celý život. Po těsném upoutání šestibodovými bezpečnostními pásy jsme chvíli čekali na pokyn ke startu a pak to přišlo.
300 divokých koní ukrytých v legendárním šestiválcovém boxeru nás vystřelilo vpřed a mně se zatmělo před očima.
Když začaly všechny smysly vnímat, spatřil jsem před očima první ostrou zatáčku. Mé dosavadní zkušenosti říkaly, že to na mokru nemůžeme ubrzdit. Mýlil jsem se.Johaness si s hbitým vozem s pohonem zadních kol, který váží sotva 900 kg, pohrával jako s motokárou. Brutální a na centimetr přesné nájezdy do zatáček, výjezdy pod akceleračním smykem využívající celou šířku cesty, mávající diváci, blesky fotoaparátů. Adrenalín proudil plnými doušky a pocity byly nepopsatelné. Bylo to neskutečné, zážitek z říše snů. Můžu potvrdit, že je to úplně něco jiného než onboardy.
Bohužel, po dvou kolech se z motoru ozval nezdravý zvuk a jezdec okamžitě zamířil do boxů. Poděkoval jsem mu za fantastický zážitek a vyporoučel z auta. Teprve postupně mi docházelo, co jsem zažil. A přehrávám si naši jízdu téměř každý večer. Peter Freisinger slíbil, že akci uspořádá i příští rok. Ale tentokrát vybere letní termín. Doufám, že to nebude pátek třináctého…
