Paramo – Pardubická rafinerie minerálních olejů. Historie pardubických a kolínských rafinerií sahá hluboko za hranici věku většiny automobilů. Loni ve městě perníku, koní a petrochemie oslavili kulatých 120 let od založení Parama.
Využili jsme spolupráce s redakcí Faster Magazine a u příležitosti týdne s MOGULem oprášili kroniku společnosti Paramo a.s. Michal Pavelka vyčerpávajícím způsobem v článku "Černé zlato z Pardubic" odkryl historii českého petrochemického gigantu, který za dobu 120 let prošel mnoha zvraty. V současnosti je motoristickým fandům znám především díky spojení značky MOGUL s nejpopulárnějšími disciplínami motoristického sportu. Unikátní článek ve zkrácené verzi vydáváme jako seriál, doplněný příběhem "Chlapec z pohlednice".
Díl 1. – Paramo – Pardubická rafinerie minerálních olejů
Jeden z nejzásadnějších podniků českého chemického průmyslu. Historie pardubických (a kolínských) rafinerií sahá hluboko za hranici věku většiny automobilů. Loni ve městě koní, perníku a petrochemie oslavili kulatých 120 let od založení Parama.
Silné zázemí Pardubic a Kolína
Psal se rok 1889, když David Fanto, úspěšný vídeňský obchodník s petrolejem, přesunul svoji aktivitu na poli petrochemie do Pardubic a položil první základy značky Mogul. O rok později už fungovala továrna naplno a začala psát svou bohatou historii.
Pardubice ležely přímo u rozvinuté železnice, splavné řeky, vyspělý průmysl v nich byl zavedeným pojmem a občanská vybavenost dosahovala špičkové úrovně. Už tehdy zde fungovala elektrárna, vodovod, telefonní linky, kino s divadlem nebo autobusová linka spojující východočeskou metropoli s Prahou. Co se týká motorových olejů Mogul nejvyšší kvality, je třeba se přesunout nějakých 50 kilometrů na západ – do Kolína. Tamější továrna, začleněná pod pardubické rafinerie až v roce 2003, vstoupila do povědomí pod názvem Koramo – Kolínská rafinerie minerálních olejů.
Poté, co David Fanto usadil do základů první kotle a položil potrubí, vyrostly v areálu další objekty: odparafinovací hala a výrobna svíček. Kromě petroleje tak bylo celé rakousko-uherské mocnářství zaplavováno žlutými balíčky s nápisem: Pardubitzer Ceresin und Kerzenfabrik. Oleje všeho druhu začaly masivním způsobem vytlačovat ostatní značky a vytvořily zavedeným, všeobecně respektovaným americkým výrobcům problematickou konkurenci nejen na tuzemském, ale i zahraničním poli. Růst podpořený transformací na akciovou společnost (1907), družbou s ostatními podniky v Uhrách, pobočkami v Paříži, naftovými doly v Haliči a nákupem rozsáhlé flotily cisteren, ropných tankerů a přečerpávacích stanic výrazněji zbrzdila až první světová válka. Ani vojenské zakázky nestačily naplňovat dřívější výrobu a firma se ponořila do ekonomicky nejslabšího období.
Ne však na dlouho.
Pardubičtí zvolili cestu asfaltů s registrovanou značkou Gumoasfalt. Kolínští se naopak soustředili na automobilové oleje. Silná společnost Vacuum Oil Company si pronajala zadlužené kolínské závody a začala s produkcí olejů pro automobily. Sílící trend motorismu nemohli nechat bez povšimnutí ani v Pardubicích. Provoz „krémárny" nahradila v roce 1928 výrobna tří druhů autoolejů. Ty se v 1,5 tunových kádích mísily s americkými mazivy Continental-Brighstock, plnily do dvou- a pětilitrových konví a prodávaly v rámci vlastní čerpací sítě motoristům pod značkou Fantolin. Na rozvoj automobilismu totiž reagovaly Fantovy závody stavbou čerpacích stanic. První stála před hospodou Veselka už v roce 1925, aby o pět let později zásobovalo nádrže automobilistů 115 „čerpaček" Fanto. V roce 1927 vznikl v kolínských rafineriích automobilový olej Mogul, jehož světoznámý název přetrval dodnes.
Hvězdy Mogul a Trysk
Druhá světová válka zpustošila takřka celý výrobní areál v Pardubicích i v Kolíně. I z této rány se podnik vzpamatoval v rekordním čase. Už v červenci 1945 produkovala pardubická rafinérka první litry benzinu. Ze soukromých společností se staly národní podniky a začalo se s investicemi, rozšiřováním výrobního portfolia a zdokonalováním technologií. Od 1. ledna 1950 mluvíme o národním podniku Koramo. O 16 let později se podobně složeným názvem Paramo mohlo chlubit také pardubické pracoviště, z jehož bran na pulty prodejen od roku 1960 proudil známý automobilový olej Trysk.
Pod novou hlavičkou Chemopetrolu se dočkaly pardubické i kolínské rafinerie samostatnosti, začal se budovat ropovod (přípojka na Družbu). S příchodem roku 1968 se dočkala znovuzrození obchodně silná značka Mogul.
Další léta fungování Parama a Korama se ale již nesla v duchu stanovování plánů, jejich (ne)plnění, závazků, strachu o samotnou existenci nebo zvyšování bezpečnostní úrovně, s níž byly oba podniky na štíru. Vysoké procento pracovních úrazů strašilo přítomné dělníky i vedení závodů. Požáry či výbuchy nebyly výjimkou.
V roce 1986 se nepodařilo naplnit plán. Nastala největší poválečná krize. Export se téměř zastavil, chyběly finance na nová zařízení. Rozsah nabízených produktů klesl na 116. Firma ke stoletému jubileu od založení takřka doklopýtala.
⇥
Trocha čísel: kdyby se za 100 let fungování společnosti nahromadila zpracovaná ropa na jedno místo, byl by z toho 33 metrů vysoký válec o průměru 1 kilometr, všechny polyetylénové lahve produkované od roku 1970 by poskládané za sebou obtočily Zemi po rovníku více než dvakrát a vyrobeným asfaltem by se dala natřít střecha o ploše 24 kilometrů čtverečních.
Pokračování
