Konec roku je obdobím, kdy se mění složení továrních týmů. Mnohdy dochází k překvapivým změnám, které mají pikantní pozadí. Špičkoví jezdci občas zariskují a vsadí na tým, který nemá vůz na patřičné úrovni, nebo se o jeho potenciálu mohou pouze dohadovat. To je případ hvězdy letošní sezony Thierry Neuvilla, který se překvapivě upsal týmu Hyundai. V jednačtyřicetileté historii MS v rally není mladý Belgičan jediným, kdo se postaral o senzační přestup.
Sláva, perspektiva nebo peníze?
Thierry Neuville – riskantní volba
Neuville je v současné době nejcennějším volným soutěžním jezdcem na trhu. Na rozdíl od dalších talentovaných mladíků Ostberga, Novikova nebo Meeka podává stabilní výkony a jako jediný dokázal šlapat na paty jezdcům týmu VW Motorsport. Sedmkrát během letošní sezony dokázal vystoupat na stupně vítězů. To mu po ostrém souboji s mnohem zkušenějším Latvalou vyneslo prestižní pozici vicemistra za nedostižným Ogierem. Zájem o jeho služby měl nejen M-Sport, ale i Citroën. Ford Fiesta WRC dobře zná, ve francouzském týmu by mohl být jedničkou.
V obou případech by měl příští rok šanci na své první vítězství v soutěži MS a nadále mohl prohánět konkurenční pola. Problematická je však perspektiva obou týmů. Soukromý M-Sport přežívá z roku na rok, francouzská značka míří na okruhy. Thierry nakonec zvolil korejský tým, i když tuší, že senzace jako v případě Volkswagenu se očekávat nedá. Hyudai v seriálu MS už jednou startoval a výsledky Accentu WRC oslnivé rozhodně nebyly. Roli v rozhodování určitě sehrála i finanční stránka. Korejci údajně nabídli Neuvillovi roční gáži 1 milion Euro.
Sébastien Ogier – vítězná sázka na VW
V rozhodnutí „Seba 2″ odejít po sezoně 2011 od Citroënu hrála velkou roli interní válka s Loebem. Šéf týmu Matton mu po několika měsíčním váhání dal jasně najevo, že jedničkou zůstává úřadující mistr světa a vzájemné šarvátky věci neprospívají. Ambiciozní Ogier raději zvolil zdánlivě ztracený rok za volantem Škody Fabie S2000 a perspektivu zbrusu nového Volkswagenu Polo R WRC. V době jeho rozhodnutí byl vývoj pola teprve v plenkách a nikdo nemohl předpokládat, že v premiérové sezoně převálcuje konkurenci.
Sébastienu Ogierovi riskantní sázka na německou kartu vyšla, při testech měl hlavní slovo a Polo WRC si nechal doslova ušít na míru. Výsledkem je neuvěřitelných osm triumfů v první sezoně a jednoznačný titul letošního mistra světa. Představitelé týmu Citroën Sport určitě dnes hořce litují, že perspektivního Ogiera pustili. Sébastien Loeb svoji soutěžní kariéru pověsil na hřebík a francouzský tým marně hledá špičkového jezdce, který by oba Sébastieny nahradil.
McRae – unáhlený odchod od Subaru
Velkým překvapením byl v roce 1999 odchod Colina McRae od Subaru. U kultovní japonské značky strávil osm let a za volantem Imprezy 555 vybojoval světový titul. Dvouletý kontrakt s Fordem zněl tehdy na rekordní sumu 6 milionu liber. Pod hlavičkou M-Sportu vznikl nový soutěžní vůz Ford Focus WRC, který měl všechny předpoklady ukončit japonskou hegemonii. Kompaktní karoserii, výkonný motor, tříkotoučovou karbonovou spojku, šestistupňovou sekvenční převodovku Xtrac, osmipístkové brzdy Brembo a všechny tři aktivní diferenciály.
Dětské nemoci nového vozu přišly překvapivě až ve druhé části sezony. Colin vyhrál Safari a Portugalsko, ale pak následovala série technických problémů všeho druhu a nakonec tři havárie v řadě za sebou. Skotský mladík zažil největší zklamání na prestižní Britské rally. Zatímco jeho nástupce u Subaru Richard Burns suverénně zvítězil, Colin nedokázal vyhrát ani jednu rychlostní zkoušku a nakonec skončil mimo trať.
Carlos Sainz – fatální chyba v rozhodování
Charizmatický Španěl Carlos Sainz vystřídal během své kariéry téměř všechny špičkové týmy, za některé dokonce startoval i víckrát. Na kontě má dva tituly mistra světa, ale několik dalších mu doslova proklouzlo mezi prsty. Jeho největším omylem byl odchod od Toyoty, se kterou se stal v roce 1992 podruhé mistrem světa. Nechal se zlákat nabídkou Jolly Clubu, usedl za volant Lancie Delty HF Integrale Evo 3 a vzal si s sebou i svého osobního sponzora Repsol (španělské oleje). Toyota díky tomu dostala volné ruce a podepsala smlouvu s renomovanou olejářskou firmou Castrol.
Dosud suverénní Lancia utrpěla těžkou porážku. Italská značka se musela poprvé od roku 1986 obejít bez vítězství v soutěži mistrovství světa. Hlavní příčinou bylo ukončení podpory sportovního oddělení Abarth. Navíc Jolly Club, který převzal aktivity v seriálu MS, disponoval mnohem menším rozpočtem a neobeslal všechny soutěže. Úřadující mistr světa Sainz se snažil celému světu dokázat, že jeho odchod od Toyoty nebyl špatným rozhodnutím. Po dvou haváriích v Monte Carlu a Portugalsku jeho sebevědomí utrpělo těžkou ránu a jeho maximem zůstaly dvě stříbrné příčky v Řecku a Itálii.
Walter Röhrl – nucená přestávka v kariéře
K nejnepovedenějším přestupům historie patří bezesporu i případ dvojnásobného mistra světa Waltera Röhrla. Na sklonku sedmdesátých let závodil německý dlouhán u italského Fiatu. V té době se na soutěžních tratích objevil ambiciozní tým Mercedes s mohutnou osmiválcovou limuzínou 500 SLC. Téměř 2 tuny těžký vůz byl schopný vítězit pouze na afrických soutěžích, ale německá značka plánovala vývoj kompaktnějšího vozu.
Röhrl se v roce 1980 stal s Fiatem 131 Abarth mistrem světa, ale vztahy s jeho týmovým kolegou Markku Alenem byly velmi napjaté. Na sklonku sezony proto kývl na nabídku stáje s třícípou hvězdou. Byla to chyba. Představenstvo automobilky Mercedes – Benz v prosinci rozhodlo veškeré soutěžní aktivity ukončit. Röhrl sice dostával plat, ale v soutěži MS se v sezoně 1981 prakticky nesvezl. Startoval jen párkrát s Porsche 944 Turbo v německém šampionátu a s klasickým Porsche 911 SC v SanRemu.
