“Netoužil jsem být v roce 1982 mistrem světa,” říká Walter Röhrl. Letos uplyne již čtyřicet let od jeho úspěšného tažení sezónou. Röhrlova rétorika se však průběhu čtyř desetiletí neposunula ani o píď. “Měl jsem v plánu pouze vyhrát Rallye Monte Carlo,” stojí si tvrdohlavě za svým.
Souboj na kordy
Když jezdec Opelu stanul s modelem Ascona 400 v roce osmdesát dva na cílové rampě v monackém přístavu jako vítěz, měl za to, že je jeho hlavní mise úspěšně splněna. To, co však následovalo, se ani v nejmenším neshodovalo se scénářem, který si ve své hlavě již dříve zinscenoval.
Kdyby se v mistrovství světa podobná bitva odehrávala dnes, byla by označována jako souboj mezi jezdci Opelu a Audi. Zadního náhonu a čtyřkolky. Minulosti versus budoucnosti. Tehdy se však věci pojmenovávaly jasnými názvy, bez zbytečných ohledů, příkras a kudrlinek.
Byla to prostě bitva mezi mužem a ženou. Walter Röhrl kontra Michèle Mouton.
Mužská ješitnost nebo zdravá soutěživost?
“Prohlásil jsem tehdy, že rozhodně nechci být prvním mužem, který bude v motoristickém sportu poražen ženou. Navíc jsem vnímal tlak okolí. Všichni očekávali, že budu vyhrávat. Novináři se o vývoji sezóny rádi zmiňovali jako o velkém souboji muže a ženy,” vzpomíná Röhrl. A pokračuje: “Nechtěl jsem být mistrem světa. Toužil jsem jen vyhrát Rallye Monte Carlo a to se mi podařilo. Cítil jsem se spokojený. Jenže pak ze sledu událostí vyvstala tato bitva a já jednoduše nechtěl prohrát.”
Röhrlova omluva přišla po čtyřiceti letech
Ani čtyřicetiletý prostor k přemýšlení nenechal Röhrla na pochybách, že se musí vítězce čtyř závodů mistrovství světa omluvit. Stalo se tak letos v Portugalsku, při příležitosti setkání významných osobností automobilových soutěží na oslavě padesáti let mistrovství světa.
“Dnes je mi to celé líto snad ještě více, než dříve. Můj titul nebyl v podstatě ničím zvláštní a ohromující. Pokud by ho ale získala žena, jednalo by se o raritní milník v historii rallysportu.” polemizuje Röhrl.
A zasloužila by si ho madam Mouton? “Michèle byla a je velmi specifický člověk. Byla mojí kolegyní v továrním týmu Fiat a měla v sobě něco…no…Já osobně si myslím, že byla zrozena pro řízení aut s pohonem všech kol. Na to, aby dokázala porazit Mikkolu nebo Blomqvista, musela být opravdu velmi, velmi rychlá. Navíc jako osobnost udělala pro propagaci rallysportu hodně práce,” přemýšlí.
Vzlety a pády na Pobřeží slonoviny
Suma sumárum – Röhrl v roce 1982 překonal svou sokyni o dvanáct bodů. Ještě před Rally Pobřeží slonoviny, předposledním závodu sezony, neměl výrazně navrch ani jeden z obou aktérů boje o rallyový trůn. Bodově na tom byl však přece jen trochu lépe německý dlouhán. Jisté bylo, že Röhrlovi by výhra v Rally Pobřeží slonoviny přinesla mistrovský titul.
Ovšem situace se od začátku vyvíjela v jeho neprospěch. Michèle Mouton vedla závod o více než jednu hodinu. Šedesátiminutový benefit se však jako mávnutím kouzelného proutku rozplynul, když před startem poslední etapy odmítl agregát Audi naskočit. Technický problém se nakonec podařilo vyřešit.
Pokud ovšem Mouton chtěla pomýšlet na dohnání ztráty, musela jet naplno. To se jí stalo osudným, když při krkolomné jízdě havarovala. A to dokonce dvakrát. Díky pomoci další týmové posádky se Audi podařilo po první “kolostřešní” kombinaci znovu vrátit do boje. Jenže přišla druhá havárie. která definitivně pohřbila zbytek nadějí dámské posádky na spatření cíle.
Oproti fiasku Mouton s Pons dokázal Walter Röhrl zvítězit a získal svůj druhý a zároveň poslední titul v seriálu mistrovství světa.
Náskok díky technice? Na to bylo ještě brzy.
A jak se Walter Röhrl ohlíží za sezónou 1982 dnes?
“Rozhodně se nesla se v duchu souboje nové koncepce vozů s pohonem všech čtyřech kol a do té doby vládnoucích aut s náhonem jen jedné nápravy. Modernější technika byla samozřejmě rychlejší, ale také poruchovější. Heslo “Vorsprung durch Technik=Náskok díky technice” zcela neplatilo. Pravidelně jsem žádal, aby servisní zázemí týmu Opel byl hned vedle německých kolegů od Audi,” říká Röhrl.
Pokaždé, když se u nového Quattra odehrávaly nějaké technické nesnáze, vysmíval se jim. A když náhodou všechno fungovalo, razil názor, že s Audi dokáže vyhrávat i cvičená opice. Díky obrovské síle motoru a relativní jednoduchosti ovládání vozu.
“Když jsem se později bavil v Mikkolou či Blomqvistem, necítili se uražení. Věděli, že moje komentáře jsou směřovány na Audi, ne na jezdce či spolujezdce,” doplňuje Röhrl.
Jak už to tak bývá, odříkaného chleba největší krajíc. Netrvalo dlouho a Röhrl sám se stal součástí týmu, o kterém se dříve vyjadřoval s notnou dávkou výsměchu. A (nejen) díky vozu se čtyřmi kruhy ve znaku se stal legendou. Například jeho famózní jízda a s ní spojené jediné, o to sladší vítězství s “béčkem” S1 E2 v italské Rallye Sanremo, je dodnes silným příběhem, jenž se navždy zapsal tučným písmem do dějin motorsportu.
5 komentářů
V článku chybí i jedna podstatná věc. Krátce před osudným závodem sdělili Michelle Mouton, že ve Francii zemřel její otec – hlavní podporovatel její cestě na tratě rallye, fanda největší a milovaný tatínek.
Startovala s vědomím, že by si to tatínek přál, ale vedle tlaku sportovní bitvy nepochybně hrál svoji roli i ten z tak těžké ztráty. To vedlo k omezení koncentrace a již zmíněným haváriím, kdy musela odstoupit a zůstala v MS „jen“ 2.. Co je i tak fenomenální, jako celá její kariera.
Děkuji za reakci. Průběh celé rally je podrobněji rozveden v dalším článku, včetně nečekaného úmrtí otce Michele Mouton – https://www.rallylife.cz/rallye-pobrezi-slonoviny-1982-souboj-o-titul-v-kralovstvi-kakaa/
Vážený pane Nováku, nerad bych působil jako kritik. Naopak, děkuji Vám za článek, který podle mne připomíná jedno z nejlepších období světových rallye i za odkaz na článek další, který je opravdu skvělý. Ještě jednou díky.
Neberu to ani v nejmenším jako kritiku 🙂 Jsem rád, že si někdo u čtení dokáže dát události do souvislostí a pak na to zareaguje.
A na víc byla krásná žena a je i dnes