Vsetínského závodníka Martina Hrachovce znají fandové především z Poháru ČR v rally, kde startuje se Škodou 130 RS. Martin je však již více než rok majitelem vozu Lada 2105 VFTS.
Žigul je boj, ale taky emoce a levné závodění
Martine začneme Škodou 130 RS. I když už není v garáži sama, bude letos tvým hlavním sportovním nářadím. Můžeš přiblížit tvé plány pro sezonu 2013?
„Jedeme stejně jako loni Pohár ČR v rally v rámci sprintového šampionátu. Startujeme v nově vypsané skupině V1. Na Vrchovině jsme zahájili devátým místem v Poháru a třetím ve třídě. Jediný podnik, který vynecháme, bude Pačejov. Sponzoři jsou spokojeni, sezona je doufám zajištěna.“
Mistrovství České republiky historických automobilů tě neláká? Neuvažoval jsi o startech na „velkých“ podnicích?
„Ani ne. Nelíbí se mi hlavně fakt, že byla zrušena skupina historických automobilů v PČRR a kdybychom nyní přešli z Poháru do MČR HA, je s tím spojena další administrativa. Především vzniká povinnost vyřídit velký TP historického vozidla a dokládat homologační listy, což jsou další finance navrch. Skladba kalendáře pro nás není zajímavá. V prvním pololetí není žádná soutěž v okolí. V nabídce tak byla pouze „evropská“ Historic Vltava rallye a v květnu start na Rallye Český Krumlov. Proto jsem dal přednost Poháru a svezení „doma“. Taky ušetřit nějaký čas a prostředky a posunout stav lady, která je v garáži.“
A jsme u druhého vozu…
„Rádi bychom průběžně pracovali na jeho dokončení a stihli jarní testování příští rok. Doufám taky, že přivane svěžejší vítr z FASu a s ním dobré zprávy. Pokud vím, zaznívají v mém okolí stále častěji jména zahraničních závodů, které jsou pro české posádky nyní zajímavější, než starty v domácím mistrovství…“
Maďarská Lada 2105 VFTS
„S Petrem Vaculíkem jsme si loni udělali malé kolečko v Maďarsku. Chtěli jsme najít hotový vůz, který bychom později otestovali a mohli s ním doma startovat. Začali jsme ve Vácu nedaleko Budapešti a skončili v Bonyhádu u maďarského mistra Laciho Szaba. Ačkoli Szabovo auto bylo nejzajímavější, nakonec jsme se rozhodli pro nejlevnější variantu z úvodu naší cesty. Maďarské předpisy jsou odlišné od našich. Věděli jsme, že budeme na autě muset pracovat. Proto jsme dali přednost sériovějšímu provedení.“
Tuto zkušenost v poslední době udělalo víc českých jezdců, jež podlehli nostalgii a surovosti populárního ruského stroje. Tvoje Lada je však od loňské Kopné zavřený na dílně. Čím to?
„Už jsem to zmínil. Rozdíly v českých a maďarských předpisech jsou diametrálně odlišné. V konečném důsledku je třeba provést zásahy jak do rámu, tak do motorové části. S nadsázkou řečeno, na co se člověk podívá, je trochu jinak. Přesto jsme ušetřili spoustu práce na dalších částech jako je kára, povozek či převodovka. Naše „nulapětka“ má již správný hewland (typ závodní převodovky s řazením bez spojky a bez synchronů, pozn. red.), diferenciál také odpovídá.“
Jeden start jste přesto už zvládli. Shodou okolností právě před rokem na Kopné.
„Udělali jsme, co bylo v našich možnostech. Upravili rám, kompletně překopali maďarské výmysly v elektrice včetně přístrojovky a vůz otestovali provizorně pro skupinu V. Bohužel se velmi brzo projevily první problémy nevyzkoušeného vozu, se kterým najel původní majitel pouhých 300 km. Například začala vypadávat táhla plynu. Další drobnosti se postupně přidávaly. Přínos spočíval především v otestování vozu v reálných soutěžních podmínkách.“
Nabízí se srovnání dvou koncepcí. Čitelné 130ky s motorem vzadu a neklidné lady s agregátem v přední části a nezatíženou zadní hnanou nápravou. Splnilo se tvé očekávání?
„Na rovinu, sledovat žigula na Yotube a sedět v něm na rychlostní zkoušce, je nebe a dudy. Auto se chová z pozice jezdce úplně jinak, než jak se prezentuje divákům. Třináct let jezdím se stotřicítkou a můžu s klidem prohlásit, že ve srovnání s ladou se škodovka chová jako motokára. Je to dané právě umístěním motoru vzadu a nízkou váhou. „Ereso“ se dá velmi pěkně a jednoduše ovládat.“
„Zato „žigul“ je boj. Už první zkušenost za volantem mě vyvedla z omylu. Plán „rozhodit a ovládat zadkem“ vzal za své už v první zatáčce, kdy auto nezatočilo! Na vodě je pak lada úplně neovladatelná. Své udělal také „maďarský“ hewland, kdy první rychlostní stupeň je naproti zpátečce a ještě pod pružinou… Ve vracečkách je pak problém jedničku trefit. K tomu je třeba si vycvičit tzv. trojrozměrnou maďarskou ruku 🙂 „
Co znamenala zkušenost z Kopné pro další vývoj projektu Lada 2105 VFTS?
„Start ve Slušovicích nám poskytl cenné informace. Sepsali jsme všechny body, které bude třeba na autě vyřešit. Bohužel nám při závodě odešel motor. Byl postaven s maďarskou péčí, tedy co šlo, bylo vyleštěno, písty byly pokráceny a podobně. Vážný problém ale způsobily závlačky v ojničních čepech, které se probrousily a poškodily motor. Nedobrovolně jsme se tak stali majiteli dvou drážkovaných válců. Usoudili jsme, že už se v tom nemá smysl víc hrabat a necháme postavit pořádně celý motor. Tím akce žigulík prozatím skončila. Následoval návrat ke škodovce.“
Finální účet by tedy zněl jak? Zklamání, či bolestivý leč nutný krok směrem kupředu?
„Ani ne tak zklamání, jako spíš procitnutí. Chtěli jsme vše najednou, sednout do auta a hned jezdit. Nejprve je třeba ladu přizpůsobit našim možnostem. Především ale najezdit spoustu hodin, než budeme schopni říct, že to s ní umíme.“
Tvá zkušenost může sloužit jako učebnicový příklad pro všechny zájemce, uvažující o stavbě či koupi historika. Můžeš na závěr shrnout tvé poznatky a postřehy pro stejně naladěné soutěžáky?
„Se škodovkou jedu letos třináctou sezonu. Jak se říká, pálilo mě zřejmě dobré bydlo a chtěl jsem zkusit něco nového. Soudobá technika mě neláká vůbec a dostupných historických aut moc na výběr není. Při zvážení všech okolností se koupě Lady jevila jako nejlepší volba. Jak ekonomicky, kdy náklady jsou téměř poloviční ve srovnání se 130kou, ale také po stránce emocí. Vždyť na Kopné jsme sklidili velké ovace už na startu a stejné to bylo i na trati.“