V současné době zahájila francouzská automobilka Renault masivní reklamní kampaň na novou generaci modelu Clio. Málokdo si přitom vzpomene, že předchůdcem těchto vozů byl kompaktní Renault 5, který se začal vyrábět v roce 1972. Populární „pětka“ byla překvapivě úspěšná nejen na automobilových trzích, ale i v rallye.
Populární „pětka“
Renault byl na počátku sedmdesátých let průkopníkem vozů s předním pohonem. Potřeboval však nahradit zastaralé modely (spartánský Renault 4 i větší a lépe vybavený Renault 6) a reagovat na konkurenční kompaktní automobil Peugeot 104. Výsledkem byl krátký třídveřový hatchback s koncovými svítilnami umístěnými v zadním C sloupku.
Novinkou byly například i plastové nárazníky. Na rozdíl od předchůdců byla karoserie samonosná, pohonné jednotky a nezávislé závěsy kol však kvůli úspoře nákladů pocházely z portfolia automobilky.
Nejlevnější verze měla pod přední kapotou slabý motor o objemu 0,8 litru a výkonu pouhých 35 koní. K dispozici byla nejdříve čtyřstupňová převodovka nebo třístupňový automat. Díky nízké hmotnosti těsně přes 700 kg se dokázal 3,5 m krátký vůz svižně pohybovat po městě a zvládl i cestu na dovolenou. Nadčasová konstrukce si v průběhu 25 let výroby (1972 – 1996) našla 5,5 milionu zákazníků po celém světě.
Renault 5 Alpine
Prodejní úspěch VW Golf GTI inspiroval i francouzské marketingové stratégy a do výroby se dostala verze Renault 5 Alpine. Koncem roku 1977 francouzská značka současně radikálně změnila svoji sportovní politiku a po nasazování sportovních vozů Alpine A 110 a A 310 překvapivě sáhla na opačný konec své modelové řady. Do hledáčku se dostal lidový městský vůz Renault 5. Nejsilnější verze R5 Alpine disponovala zastaralým osmiventilovým motorem s rozvodem OHV o objemu pouhých 1397 ccm.
V sérii nabízel kompaktní vůz výkon 93 koňských sil. V úpravě pro skupinu 2 se díky zvýšenému stupni komprese a dvěma dvojitým karburátorům Weber 45 tato hodnota zvýšila na 137 k. Podélně uložený motor poháněl prostřednictvím pětistupňové převodovky přední kola. Miniaturní rozměry vozu, nízká hmotnost a malá kola připomínaly moderní obdobu legendárního Mini Cooperu S. Renault měl navíc podstatně lepší podvozek a kotoučové brzdy na všech kolech.
Překvapivé úspěchy v rally
Tovární tým nasazoval „pětky“ pouze na vybraných soutěžích podle marketingových zájmů. Jezdci Jean Ragnotti a Guy Frequelin dokázali s handicapovaným vozem vybojovat neuvěřitelné výsledky na zcela odlišných tratích. Vrcholem krátké kariéry R5 Alpine byl senzační triumf na slavné Rallye Monte Carlo 1978 (foto), kde oba jezdci obsadili druhou a třetí příčku. Na silnicích byla tehdy záplava sněhu a malé renaulty doslova deklasovaly tovární tým Fiat v čele s Walterem Röhrlem.
Nebyla to však žádná náhoda. „Erpětky“ se prosadily i v bahně africké Rally Bandama (3. místo, foto), kamení řecké Rally Acropolis (4. místo) nebo zatáčkovitém asfaltu Korsické rally (2. místo).
Úspěchy Renaultů 5 Alpine se pokusily následovat také konkurenční značky. Peugeot s modelem 104 ZS, Fiat s ritmem, Ford s první generací fiesty nebo VW s Golfem GTI. Nikomu se to však nepodařilo. Francouzi navíc provozovali velmi chytrou klientskou politiku, díky které vozy R5 Alpine vyhrávaly v řadě evropských zemí, především v tzv. Východního bloku. V Polsku exceloval Blažej Krupa, v Maďarsku vládl Attila Ferjáncz, v Bulharsku kraloval Ilja Čubrikov a u nás udával tón Leo Pavlík (druhá místa na Rally Škoda i Barum 1979).
Video ze stavby R5ky „Calberson“
