V prvním díle jsme si připomněli historii populárního kompaktního francouzského vozu Renault 5 a zejména překvapivé úspěchy sportovní verze Renault 5 Alpine. Polostátní automobilka se rozhodla vytvořit na bázi „pětky“ i soutěžní speciál, který by dokázal bojovat o vítězství na nejprestižnějších rally.
Renault 5 slaví 40 let vzniku, 1. díl
Renault 5 Turbo
Zatímco klasická R5 měla slabý atmosférický motor pohánějící přední kola umístěn vpředu, u modelu R5 Turbo bylo všechno jinak. Motor byl osazen turbodmychadlem, přestěhoval se za přední sedadla a poháněl zadní nápravu. Pohonná jednotka zabrala nejen prostor pro zadní sedadla, ale i původní zavazadlový prostor. Z lidového mini vozu zůstal prakticky jen skelet karoserie.
Díky rozšířeným blatníkům vzrostl rozchod zadních kol na 1474 cm. Přitom byla téměř zachována extrémně krátká délka vozu a nízká hmotnost. Pohonná jednotka o objemu 1,4 litru byla osazena vstřikováním paliva Bosch Injection a turbodmychadlem Garrett. Výrazně zvýšený výkon si vyžádal přepracování mazací soustavy, namísto olejové vany technici použili mazání se suchou skříní. Krouticí moment se přenášel na pětistupňovou převodovku prostřednictvím dvoukotoučové spojky.
První prototyp, který se objevil na Rally Giro d’Italia 1979 disponoval výkonem 250 koní. Vzbudil obrovskou pozornost a automobilka se rozhodla pro homologaci ve skupině 4. V letech 1980 – 84 bylo dokonce vyrobeno celkem přes 3500 kusů, které v sérii disponovaly výkonem 160 k a maximálním točivým momentem 210 Nm. Zrychlení z 0 – 100 km/h pod 7 sekund stavělo „lidově“ vyhlížející vůz na úroveň Porsche 911 SC. V té době se jednalo o nejrychlejší produkční francouzský vůz a jeho výroba probíhala u firmy Alpine v Dieppe.
Vítězství v Monte Carlu
Mezinárodní soutěžní premiéra se odehrála na podzim roku 1980 na Tour de Corse. Ragnotti musel odstoupit pro poruchu alternátoru, Bruno Saby se potýkal s přehřívajícím se motorem a dojel až čtvrtý. O tři měsíce později se Jeanu Ragnottimu podařil další husarský kousek. V konkurenci zbrusu nového Audi Quattra s Hannu Mikkolou za volantem vyhrál Rallye Monte Carlo 1981!
Úspěchy „malé bomby“ ovšem nebyly tak přímočaré, jak by se mohlo zdát. Hlavním technickým problémem byl nespolehlivý motor, který se díky svému umístění od horkého turbodmychadla přehříval. Na Korsice Renault nasadil čtyři exempláře R5 Turbo a všechny zůstaly stát na trati v souvislosti s poruchami motorů. O rok později se karta obrátila a populární Ragnotti zaznamenal na ostrovní soutěži další slavné prvenství.
V roce 1983 byla na Korsice nasazena inovovaná verze vozu s výkonem motoru zvýšeným na 295 koní. Konverze do skupiny B dostala přívlastek „Tour de Corse“, vedle pohonné jednotky byla přepracována přední náprava. Mezitím se automobilka soustředila na Formuli 1 a podpora automobilových soutěží výrazně poklesla. Ragnotti opět vystoupal na stupně vítězů na oblíbené Korsice. K úspěchům je potřeba ještě připočítat jeho vítězství na prestižní Tour de France Auto.Na kontě vozu jsou dva francouzské národní tituly (Thérier a Ragnotti).
Také Renault 5 Turbo byl v bývalém socialistickém táboře „vyhrávacím vozem“. Maďar Ferjáncz dominoval na Rallye Škoda 1982, o rok dříve obsadil v Mladé Boleslavi stříbrnou příčku. Jugoslávec Brane Kuzmič dojel druhý na Barum rally 1985. Leo Pavlíkovi naopak tento vůz příliš radosti nepřinesl.
Renault 5 Maxi Turbo
Přizpůsobení vozu technickým předpisům skupiny B znamenalo pro R5 Turbo krok zpátky. Vinou nízkého objemu motoru musely vozy začít používat užší kola a podvozek. To se nepříznivě projevilo na jízdních vlastnostech. Technici naštěstí brzy našli cestu, jak využít pravidla ve svůj prospěch. Na jaře 1985 se na scéně objevil evoluční model s označením Maxi osazený motorem s prodlouženým zdvihem o objemu 1527 ccm. Po znásobení koeficientem pro přeplňované motory se vůz dostal do třídy nad dva litry a mohl zase používat širší kola. Výkon motoru vzrostl na 350 koní, po vzoru konkurenčních speciálů dostal R5 Maxi Turbo impozantní přední spoiler a zadní křídlo. Celková hmotnost přitom dokonce ještě klesla na 905 kg.
Premiéra na Tour de Corse 1985 skončila triumfálním vítězstvím Jeana Ragnottiho. Legendární jezdec vyhrál 17 měřených úseků, vedl od startu až do cíle a porazil o neuvěřitelných 12,5 minuty Sabyho ve favorizovaném Peugeotu 205 T16 Evo 2. Ani tento úspěch však nepřivedl francouzskou značku k pravidelné účasti v MS. O rok později vybojoval Francois Chatriot na Korsice druhou příčku. Ve francouzském šampionátu však prohrál souboj o titul s Auriolem na MG Metro 6R4. Značka Renault se mezitím opět vrátila k vozům vycházejícím ze sériové produkce.
Renault 5 GT Turbo
Špičkovým prodejním modelem druhé generace byla verze R5 GT Turbo doplněná mezichladičem stlačeného vzduchu. Zastaralý motor s rozvodem OHV 1,4 disponoval díky přeplňování v sérii 120 koní. V úpravě pro skupinu N hodnota výkonu vzrostla až na 190 k. Při hmotnosti pouhých 775 kg vážil podstatně méně než konkurenční vozy a ve druhé polovině osmdesátých let ovládl ve své kategorii asfaltové soutěže ve Francii, Španělsku a Itálii. Alain Oreille vybojoval s Renaultem 5 GT Turbo v letech 1989 a 1990 v rámci mistrovství světa FIA Cup sk. N.
V roce 1990 začala výroba nástupnického modelu Clio a dny populární „pětky“ byly sečteny.
