V „Čížkově“ se při loučení se sezonou drandí ulicemi okolo chátrajících stadionů na Strahově. Slušovičtí zase rádi využívají spletitou síť asfaltek v okolí dostihové dráhy a jejího zázemí, na nichž se taktéž výrazně podepsal ostrý zub času. Dají se vůbec ony svým způsobem jedinečné lokace něčím trumfnout?
Tady je "Štefanovo"
Soutěžáci z Kroměříže a jejího blízkého okolí si dali jednu slunečnou listopadovou sobotu rendezvous na místě, které kdysi dávno patřilo výlučně Štefanovi a jeho žlutému „Čmelákovi“. Zemědělské letiště na dohled Morkovic přestalo v průběhu let plnit svoji hlavní funkci. Stalo se jen jakýmsi občasným vzletovým i přistávacím prostorem hobíků, třímajících v ruce knipl malého privátního aeroplánu.
Díky vstřícnosti majitelů bylo možné dlouhou asfaltovou ranvej na pár hodin využít jako prostor pro komorní zakončení sezony 2024. Stačilo několik dopravních kuželů, pár desítek metrů „mlíka“ a o zábavu bylo postaráno. K větší atraktivitě průjezdů přispěl také fakt, že část dráhy byla ušpiněna blátem odpadlým z kol zemědělských strojů. Více to tak klouzalo a zároveň za auty doutnala efektivní oblaka prachu.
Došlo samozřejmě také na nezbytnou rallyovou klobásu v podobě párku. Přes to prostě nejede vlak!
Časomíra zůstala pro tentokrát uložena v teple dílny. Hlavním mottem bylo pobavit sebe a samozřejmě přihlížející. Někteří fanoušci a kamarádi měli to štěstí a v průběhu akce krátce okusili řeholi mitfáry, upoutáni v bezpečí anatomické sedačky. Jako vzpomínka na celou akci vznikl cirka osmiminutový dokument.
