Prší krásně. Kapky deště svádí nerovný boj s gumičkami stěračů. Dle meteorologických modelů by se však mělo jednat o jedinou nebeskou vláhu, kterou v průběhu našeho pobytu na jihu okusíme. (pokračování prvního dílu…)
Nic nového pod sluncem
Touláme se po úsecích rychlostních zkoušek. Zatímco já mám v nekonečných serpentinách zasukované ruce ve volantu, spolujezdkyně šmejdí prstem ve vytištěné mapě a pokouší se o námořní navigaci. Příliš nebloudíme, neb je s námi v kabině přítomna také moje historická zkušenost s místními “šoustkami”. Přestože z aktuálně zamračené oblohy padají špagáty vody, chce se mi s ohledem k tratím erzet říci – nic nového pod sluncem. Někde se kus ubral, jinde zase přidal. Jinak se ale pořadatelé drží osvědčených úseků. Přece jen jsou při výběru cest, vhodných k závodění, svázáni hranicemi malinkého státu.
Italský guláš
Při cestě do Rally Village krátce pauzírujeme u servisních stání Multi-S Racing a Petra Vraje. Pozvání na lukulské obědové hody v nejvyšším štoku patrového parkoviště nelze odmítnout. Zatímco v monumentálním VIP přívěsu kamionu Rallylegend, zapikolovaném na prostranství u sportovní haly, servírují hvězdným osobnostem řemeslně vyrobenou pastu a čerstvé ústřice, Moraváci nás pohostili fazolovým gulášem a chlebem. Mňamka, která odpoledne chutná a ráno pomáhá! Namísto poklidné poobědové siesty je však v luftě mírné pnutí před nadcházejícími technickými přejímkami.
Probíhají na oválu národního stadionu, bez přístupu veřejnosti. Závodní vesnice se proměnila v lidské mraveniště. Nepřekonatelná oplocení jsou na svých místech a ostrá ostraha svědomitě u všech vstupů kontroluje náramky a visačky. Třetinky piva za lidovou cenu čtyř europenízků tečou proudem. Skrze plynoucí davy lidí se snaží proudit také soutěžní auta, mající zájem obdržet v útrobách stadionu štempl “převzato”. Rozpoutaný italský chaos, ve kterém se opět snažím najít své malé body zájmu.
Nesmrtelná Lancia
Italská značka, jenž několikrát přežila svou vlastní smrt. Přestože má v současné době na trhu s automobily naprosto marginální postavení, v srdcích znalých fanoušků rallysportu patří k historickým dominantám. Na place u startovní rampy jsou zaparkovány hned tři exempláře jmenované značky, které napsaly největší příběhy italské skvadry v letech, kdy byla klíčovým hráčem světa rally.
Lancia 037 Rally šéfa týmu K-Sport Marca Bianchiniho je sice novostavbou, nicméně přesně kopírující dobové provedení. Její kapotáž zdobí asi nejslavnější pruhované pyžamo, které kdy italské krásky oblékaly. Zajímavostí jsou pak použité nasávače vzduchu k chlazení brzd, umístěné na discích kol, které bývaly na modelech “zerotrentasette” k vidění pouze v ojedinělých případech.
Lancia Delta S4 skupiny B domácího Paola Valliho je oproti starší sestře neoddiskutovatelným originálem. Při Rallye Monte Carlo 1986 sloužila posádce Miki Biasion a Tiziano Siviero. Když si “esčtyřku” pozorně prohlédnete, nemůžete si na hraně střechy nepovšimnout malé, notně omšelé samolepky. Prokazuje, že speciál úspěšně absolvoval technickou přejímku v monackém knížectví.
Je nejméně nápadnou, avšak nejzáhadnější Lancií ze všech tří přítomných. Řeč je o modelu Delta Integrale 16V, jejíž sněhobílou barevnou celistvost karoserie narušuje pouze několik nevýrazných samolepek. Vůz je osazen všemi prvky šotolinové specifikace. Doplňuje je několik “Safari” jedinečností, jakými jsou mohutný rám v přední části, či přídavné světlomety na blatnících. Zahajuji pátrání. Na první dobrou zjišťuji, že aktuálním domovem Lancie je depozit týmu K-Sport. Dle míst napadených rzí a četných šrámů se Delta nachází v nálezovém stavu. Největší zajímavostí je pak její ugandská registrační značka, doplněná dobovým štítkem o jakési tamější “licenci” z let 2003-2004. Příjmení obou členů posádky jsou mi neznámá. Toliko k šetření přímo na místě činu.
O něco více informací jsem vylovil z hlubin internetu o mnoho týdnů později v klidu mého pracovního koutku. Zkoumaná Lancia opravdu závodila v šampionátu afrického státu Uganda. Jejím majitelem byl Riyaz Kurji, ugandský obchodník s rybími produkty. Mimo byznysových aktivit byl Kurji také tamější významnou sportovní osobností a štědrým mecenášem několika soutěží i jednotlivých pilotů. Zahynul v roce 2009 při Pearl Of Africa Uganda rally v kokpitu Subaru Impreza WRX. Po nárazu do mraveniště a stromu došlo k totální destrukci prostoru pro posádku.
Grassi 044S
Nenechte se zmást názvem, připomínajícím pojmenování jednoho z milionu tvarů italských těstovin. Ve skutečnosti se jedná o plánovanou reinkarnaci Lancie Delty S4 Stradale, kterou vyvíjí milánská společnost Scuderia Grassi. Vzniknout má pouhých 44 kusů. Pod kapotou zřejmě nalezneme benzínový agregát 3.0l V6 s výkonem 650 koňských sil, který by měl umět “stovku” za 2,9 vteřiny a jeho maximálka by mohla dosahovat až ke 300 km/h. Co se týče transmisí, počítá se s pohonem všech čtyřech kol, v kombinaci se šestistupňovou manuální či sekvenční převodovkou. Cílem konstruktérů je dostat váhu svého produktu někam do rozmezí 1100-1200 kilogramů.
Na to, zda se podaří velké ambice přenést z technických výkresů do reality, si musíme ještě počkat. Grassi 044S zatím totiž v jízdě ještě nikdo neviděl. Po výstavách a depech motorsportovních klání putuje pouze statická maketa vozu se zatmavenými skly.
Fire still BURNS
Od smrti mistra světa z roku 2001 Richarda Burnse uplyne v listopadu roku dvoutisícího dvacátého pátého už neuvěřitelných dvacet let. “Svět se stále točí a žár neslábne” – nějak podobně se to zpívá ve skladbě “Fire Still Burns” Russe Ballarda, jedné z průvodních písní osmdesátkového kultovního seriálu Miami Vice. Ano, i ony útržkovité vzpomínky na druhého britského mistra světa v rally Richarda Burnse jsou stále žhavé. Mimo mnoha emotivních okamžiků, jenž doprovázely jeho kariéru, a které spolu s ním zažívaly zástupy fanoušků rally po celém světě, po sobě Richard zanechal hmotné fragmenty v podobě soutěžních speciálů, za jejichž volanty bojoval s kvapně letícím časem.
Trochu mimo záři reflektorů tady stálo, mezi kupou jiných barevných atrakcí, Subaru Impreza WRC´00 (S6) s registrační značkou “W25SRT”. Stačilo pár potažení prstem po displeji mobilu, abych si ověřil, že se jedná o originál vozu, se kterým vybojoval Richard Burns vítězství v posledním závodu sezony WRC 2000, kterou byla Rally of Great Britain. Vůz prošel v průběhu let repasí mechanických částí. Karoserie však dodnes nese stopy zápasu s blátivou tratí v hlubokých velšských lesích. Všemožné šrámy, počínající rez, popraskané nárazníky, sklíčka blinkrů připevněná izolepou. “Nezfixlovaná” soutěžácká patina.
Pozorný průzkumník nevěnuje pozornost pouze obalu, ale nahlíží také do nitra. Nejsem výjimkou. Neuniknou mi tak autentické relikvie v podobě tlačítkového mobilu Nokia 5110, umístěného v držáku u nohou spolujezdce. Obaly od nutričních tyčinek v síťce dveří dodávají tváři lidského příběhu, spojeného s touto Imprezou, stále patřičnou sílu. A když jsem si všimnul dobové identifikační karty posádky s průkazovými fotografiemi, omotané okolo trubky bezpečnostního rámu, vrátil jsem se v čase. Jako by někdo píchnul injekci nostalgie do mých žil.
Bože, škodovka!
Do výběru hroznů startovní listiny patřila také Škoda Fabia WRC, kterou na konci roku 2023 ustájil ve své sbírce Jiří Jirovec. V sezoně 2024 za jejím volantem absolvoval německý Eifel Rallye Festival a nechyběl ani v San Marinu. Pokud mě paměť neklame, tak právě tato škodovka měla dlouhou dobu v adrese svého bydliště uvedeno “Itálie”. Na tratích Rallylegend se v minulosti již prezentovala, když ji pilotoval jeden z místních “fárů”. Z přítomnosti Fabie v tovární livreji jsem evidentně neměl radost pouze já. Skupina italských tifosi běhala zběsile okolo škodovky, fotila si detaily i celky, aby pak jeden z partičky vykřikl: “Oooh Dio, Škoda!”
Jak mi potvrdil Jakub Jirovec, narazit v dnešní době na Fabii ve specifikaci WRC s dobrým rodokmenem a navíc v ucházející kondici je složité, až nemožné. Škodovku, kterou se jim podařilo získat z pozůstalosti po Marianu Šínovi, vlastnil v minulosti tým Jana Kopeckého. Je jisté, že pokud při svém cestování mezi předchozími majiteli nedošlo ke svatokrádežím, obsahuje dodnes mnoho specifických a jedinečných vylepšení, plynoucích z nikdy nekončícího vývoje.
Stalo se pravidlem, že kdykoliv zajdu Kubu jen na pár vteřin pozdravit, promění se ona chvilka na dvě hodiny času. Probíráme témata současné rally a díky “inveltí” sbírce zabrušujeme i do její technické historie. Proč by tomu mělo být v San Marinu jinak? Řeči se vedly, voda v podobě zahradnického deštíku tekla z nebe a najednou byl z odpoledne vlhký podvečer.
Signor rondel
Zamýšlím se, zda v rozsáhlé spleti rallyových tratí existuje, či existoval bláznivější kruhový objezd, než ten serravallský. V programu Rallylegend oficiálně figuruje pouhých pár let, přesto si již stačil vydobýt pozici jednoho ze stěžejních bodů celé akce. Přiznám se, že zůstávám příznivcem jeho spontánní verze, kdy čas od času trpělivě čekající fanoušci dokázali fanděním vyprokovovat některou z projíždějících posádek k pokusům o plynulé kroužení vraty napřed.
Organizátoři však dokázali vzrůstající obliby kruhové křižovatky dokonale využít ve svůj nejen finanční prospěch. V několika ulicích městské čtvrti vytyčili krátkou erzetu, jíž je kruháč součástí. Čas speciální vložky není měřen, hodnotí se jezdecký styl. A tak se na kruhovém objezdu, obaleném rozvášněnými fanoušky v různém stupni rauše, snaží soutěžní dvojice pod rouškou tmy o nekonečné smyky. Když show skončí a masy lidí začnou proudit směrem ke svým zaparkovaným přemisťovadlům, brodí se nánosy sáčků, kelímků a prázdných plechovek. Rukavice pro úklidovou četu jest hozena.
Mým doposud nesesazeným králem kruhového objezdu zůstává Gigi Galli a jeho bravurní piruety s Fordem Focus RS WRC v barvách Stobart. Psal se rok 2014 a horkokrevný Ital musel tehdy doslova uprosit na první pohled neoblomnou policistku, aby přimhouřila obě oči a on mohl driftováním uspokojit houf nadržených fanoušků. Jeho počínání tehdy z davu s nadšením sledoval také Ášín. To ještě vůbec nemohl tušit, že o mnoho let později bude s Focusem stejné specifikace v poli soudobých vozů prohánět zbylé posádky české špičky a zároveň být s obstarožní technikou trnem v oku jeho skalních odpůrců.
Nesmím opomenout ani pionýry kejklování na kruhových objezdech v blízkosti Serravalle. Byla jimi kupodivu místní omladina. V roce 2007, kdy jsme Rallylegend premiérově navštívili, brousila jízdou po dvou kolech asfalt všech kruháčů v okolí haly s tříkolovými vozítky Piaggio. Až teď mi dochází, že ona směšná vozítka, vyvedená do továrních barev Lancie, Subaru či Toyoty, položila základ jedné z rallylegendárních tradic.
Pod světly lízátek
Před davovou tlačenicí jsme dali přednost relativnímu klidu atletického stadionu. Na elipse, částečně zakryté obřími plachtami, se posádky postupně připravovaly v záři “lízátek” na krátkou premiéru před hordou fanoušků z celé Evropy. Přestože na super krátké super erzetě není měřen čas, je zde ve vzduchu cítit mírné napětí. Mám rád ten mumraj, ve kterém dochází k náhodným setkáním jezdců a spolujezdců v průřezu generacemi i dosaženými úspěchy. Baví mě stát nehnutě uprostřed lidského mraveniště, jakožto tichý pozorovatel okolního dění.
Francois Delecour něco emotivně probírá se dvěma fanoušky. Při konverzaci používá svá obvyklá široká gesta. “Pan Bastos” Patrick Snijers dlouze hovoří s Arminem Schwarzem. Dle posunků a grimas se baví o závodech. O čem taky jiném. Ole Christian Veiby se lehce rozcvičuje, aby hned po startu vložky jeho překoňovaná bestie s DNA raketoplánu nezacvičila s ním. Někteří další si pro změnu dopřávají povolený doping v podobě nikotinových injekcí. Najdou se i tací, kteří jen trpělivě sedí a tiše čekají.
Je to případ i našich želízek v ohni. Pepa a Jarmil Urbanovi, stejně jako Petr Vraj s Honzou Mikulíkem, se pohodlně uvelebili do polstrovaných seslí značky Sparco na zdejší fotbalové střídačce. Anatomické kožené sicny, vyvedené do sanmarinských barev, působily už na první pohled daleko luxusněji, než propocené sedáky uvnitř jejich závoďáků.
Obě české posádky umístil pořadatel až na samotný závěr startovní listiny, což neznamená, že jejich show se odehraje před poloprázdným hledištěm. Naopak. Půlnoc je na spadnutí, když na obě škodovky konečně přichází řada. Dav českých fans je v tranzu a přes odpor pořadatelů se snaží dostat co nejblíže cesty. Temný večer prořízne les zářících světlic a bojový pokřik “Urbani, Urbani…”.
Troufnu si říci, že stotřicítka i Favorit své příznivce nezklamaly. Pepa za sebou na kruháči zanechal zapáchající kouřovou clonu a obě zadní pneumatiky ve formě gumových špon. Petr naopak pryže přední a k tomu vytahané lanovody ruční brzdy. Škodovácká show čtyřech bláznů na útěku se stala důstojným digestivem čtvrtečního dne na Rallylegend.
