Jedničku měl mít Bettega. Tahle startovní listina ale už neplatí. Před očima stále vidíme fotografie jedné korsické zatáčky, stromu a rozbité Lancie. Od osudné havárie 2. května 1985 jednoho z nejlepších italských jezdců už nikdy neuvidíme. První se o této skutečnosti přesvědčili pořadatelé Rallye Albena – Zlaté písky – Sliven 1985. Nakonec škrtli i jména Biasion a Pregliasco, protože oba Italové doprovázeli svého velkého soupeře na poslední cestě…


Kaby-Gormley / Nissan 240 RS

Italská Rallye Costa Smeralda je jednou z osmi evropských „čtyřek“, tedy jednou z nejvýše hodnocených soutěží evropského šampionátu. Koncem dubna se v ní ostře utkali dva rivalové s Lanciemi – Dario Cerrato a Attilio Bettega. Štěstí v podobě pouhých sedmapadesáti sekund se usmála na Cerrata. Ale hned si oba slíbili, že si to spolu znovu rozdají při nejbližší „čtyřce“ na bulharských silnicích. Měli být ozdobou nejkvalitnější startovní listiny v historii šestnácti ročníků černomořské rallye. I když potom Bettega citelně chyběl, mohli být pořadatelé s obsazením hlavních rolí spokojení.


Demuth v italském týmu, s německým autem…

Jedničku převzal Harald Demuth, prioritní jezdec FIA A, třetí muž evropského žebříčku roku 1984. Jak rád by se stejně jako při minulé Barum rallye usmíval pod své černé vousy. Jenže tentokrát měl spíš smutek na duší. Jak mám trošku štěstí, hned ho musí vyvážit smůla,“ vzdychal před startem. Za štěstí považuje angažmá v novém týmu SIV, přesněji Societá Italiana Vetro. Jistě si pamatujete, že jeho šéfem je Emilio Radaelli, spolujezdec Cinotta z vítězného Audi loňské Rallye Škoda.

„Tolik vynikajících italských jezdců hledá dobrého sponzora. Proč potom italský tým nabídne volant západoněmecké hvězdě?“ ptal jsem se Demutha. Nejdřív pokrčil rameny, jako kdyby chtěl říct, že jeho evropský bronz snad byl dostatečným doporučením, ale potom se rozpovídal: „Tým je sice italský, ale auto německé, spolujezdec belgický, šéfmechanik rakouský… Na sezónu mám k dispozici dvě auta – Quattro a „osmdesátku“ – pět motorů a dva a půl miliónu marek. S takovými podmínkami bych měl minimálně obhájit loňskou pozici. Jenže zatím se mi vůbec nedaří, z pěti soutěží jsem zatím dojel jedinou. Proto tady musím vyhrát!“

Ta poslední slova řekl Demuth s takovým přesvědčením, že jsme mu uvěřili. Až později se vybavily další útržky rozhovoru, jejichž význam vzrostl až po 28. rychlostní zkoušce… „nemám rád trénink…trať stačí dvakrát projet…je to těžká soutěž, málo času je na práci i na odpočinek…a je tady vynikající Cerrato!“


Favorit Cerrato

Ano, byl tam vynikající Cerrato. Přivezl si vedení v evropském šampionátu a také horečku, kterou zaháněly obklady od krásné bulharské dívky. Třiatřicetiletý profesionál z Turína konečně našel zdatného mecenáše v sousedním Miláně. Jolly Clubu se musí odměnit titulem mistra kontinentu, potom si možná, stejně jako předchůdci, otevře cestu do soutěží světových.

„U moře se mi daří,“ usmíval se Cerrato a vypočítával třetí místo na španělské RACC Rallye, druhé na Costa Brava a první na Costa Smeralda. Slušně se potom omluvil a pospíchal do pokoje hotelu Dobrudža léčit chřipku.

Prolog v ulicích Albeny

O pár hodin později jsem pospíchal za ním. Z balkónu ve třináctém patře je totiž krásně vidět na trať prologu v uličkách Albeny. Sekundy tady získané či ztracené ještě nikdy neměly velkou váhu, ale přesto se o ně někteří jezdci perou tak zarputile, až lítají od obrubníku k obrubníku..

Třeba takový Russell Gooding, čtyřiadvacetiletý sveřepý chlapík, který jen zřídka vyrazí z britské ulity na kontinent. Jednou roztočil pořádné hodiny, snad aby dokázal, že i v jeho případě se budou muset diváci nejednou podívat na stopky!

Rover Vitesse ve skupině A se sice na trať rallye nějak nehodil, ale v cíli museli před Goodingovým uměním smeknout dokonce i Bublewicz, Vukovič či Kvaizar.

„Hamba Hambisovi“ říkali diváci po celé tři kola, když na negalantního řeckého jezdce zezadu vytrvale blikala rychlejší Seignobeauxová. A aby fotografové tolik nekoukali po půvabné francouzské dívce, rozehnal jejich řady Dunev. Pěknou piruetu předvedl se svým Renaultem Küzmič, šest soupeřů dokázal předjet Velikov, aplaus diváků sklízel za své nájezdy do zatáček Kvaizar, zkrátka bylo se nač dívat.

A potom už posádky vyrazily vstříc pohoří okolo Slivenu. Během noci se o vedení přetahovali Demuth s Cerratem.

Hristov-Radev / Lada VAZ 2105 VFTS

Hristov-Radev / Lada VAZ 2105 VFTS


Fiasko týmu Rothmans

Za jejich zády se postupně rozpadl celý tým Rothmans, což pro největšího sponzora bulharské soutěže znamenalo nečekanou změnu ve scénáři.

U slavnostní tabule se bude stejně jako loni kouřit jiná značka cigaret…

Nejprve odstoupil Ferjáncz s poruchou elektriky, potom Krupa s přetrženým klínovým řemenem, nakonec i Čubrikov kvůli poruše vstřikovacího čerpadla.

Mimochodem, Čubrikov se tím pravděpodobně rozloučil s Renaultem. Pro následující soutěž, kterou měla být naše Barum rallye, už měl slíbený Peugeot 205 Turbo. Přesto na „barumku“ nepřijel, protože vůz nakonec nedorazil.


Tým ČSSR – střídavě oblačno

Co by za to dali další, kdyby se jejich škodovky pyšnily stejným výkonem! Takhle sváděly nerovný boj s dvoulitrovým Polonezem.

Navíc Kvaizar asi hodně dlouho nepamatuje, aby startoval s číslem 53 až za zcela průměrnými domácími jezdci na Ladách. Pořadatelé však v souladu s řády seřadili startující podle objemových tříd a prioritu nikdo z československých reprezentantů neměl. Žádost se prý zatoulala někde mezi ÚV Svazarmu a FIA… Když chtěl ředitel soutěže z úcty ke jménu posunout Kvaizara hodně dopředu, ostře se proti tomu postavil bulharský reprezentant Petkov, jedoucí na Nissanu.

Pohárové reprezentační družstvo do té chvíle moc reklamy nenadělalo. Ze tři soutěží soutěží v SSSR, NDR a Maďarsku vyšlo bodově naprázdno, protože ani jednou nedojely z pěti škodovek aspoň tři do cíle.

I tentokrát měly namále – Pipota havaroval na prvním kilometru úvodní rychlostní zkoušky, Határ odolával technickým problémům jen do přestávky ve Slivenu. Ambice zbývající trojice zase odstřelovaly praskající klínové řemeny.

Jiřího Urbana na jedné rychlostní zkoušce přibrzdily právě ve chvíli, kdy se dostal do vedení v pohárové klasifikaci. Jedenačtyřicetiletý Urban byl sice ve výběru nejstarším jezdcem, ale v Bulharsku startoval poprvé. Přesto i na tak obtížné trati podal vynikající výkon. Jeho forma gradovala a zasloužila by si i světové sousto. Přitom s typicky dobráckým úsměvem připomíná: „Jedu přesně to, na co se cítím, ani o zoubek víc. Tentokrát to byla pohoda, jelo se mi skvěle!“


Kvaizar vs. Bublewicz

Kvaizar si brousil zuby na Bublewicze. Zcela jistě se právě mezi nimi rozhodne o letošním vítězi pohárového seriálu.

Zpočátku byli Kvaizar i Urban rychlejší než Polonez, o kterém Bublewicz prohlašoval: „Na výkon motoru se zeptejte někoho z továrního doprovodu. Opravdu to nevím a ani mě to nezajímá. Přivezou mi připravené auto a já se potom snažím udělat co nejlepší výsledek.“ Vůz byt tentokrát připravený opravdu bezchybně, zato dorozumívací zařízení selhalo. Některé noční rychlostní zkoušky musel jet Bublewicz „na oči“, až po výměně přileb viditelně zrychlil.

Snaha našich posádek na škodovkách připomínala boj Davida proti Goliášovi. Ani sebelepší jezdecký výkon nestačil na jasně vyšší výkon polského motoru. Během přestávky byl Bublewicz ještě druhý za skvěle jedoucím Vukovičem, ale pouhé dva rychlostní testy stačily, aby se kolem něho přehnal jako vítr.


Demuth havaruje, Cerrato může ubrat z tempa

„Jedno vím jistě: tu zatáčku jsem přečetl správně. Možná selhalo dorozumívací zařízení, možná Harald má slova přeslechnul …“ komentoval později osudný moment spolujezdec Willy Lux. Jisté je, že na osmadvacáté „erzetě“ Demuthovo Audi vylétlo ze silnice, stejně jako předtím při Rallye Costa Brava. Demuth v té chvíli vedl o devadesát sekund a určitě neriskoval. Přesto letošní pasivum vzrostlo na pět nedokončených soutěží ze šesti startů.

Cerrato-Cerri / Lancia 037 Rally

Cerrato-Cerri / Lancia 037 Rally

Cerrato okamžitě zvolnil, protože měl náskok přes čtvrt hodiny. A v cíli spokojeně vydechl: „Ještě nejsem mistrem Evropy, ale vyhrál jsem už druhou soutěž s nejvyšším koeficientem. Byla to strašně těžká rallye. Nestačil jsem se ani pořádně seznámit s tratí, kde zatáčka střídala zatáčku. Bez výborného spolujezdce by se taková soutěž ani nedala jet. Navíc jsem se zdravotně necítil dobře. Ovšem byla to jen jedna z příčin, že jsem na Demutha nestačil – jel totiž skvěle.“

Spokojeně se v cíli usmíval také Terry Kaby, který si proti loňskému čtvrtému místu o dvě příčky polepšil. Angličan jezdí deset let, druhou sezónu je jediným továrním jezdcem evropského týmu Nissan. „Se druhým místem jsem ani nepočítal, vždyť za normálních okolností není možné porazit Lancii nebo Audi,“ řekl Kaby.


Küzmič a pohledné slečny

Ale to už před hotel přijížděl štěstím rozzářený Branislav Küzmič. „Poprvé jsem se ve velké evropské soutěži dostal na stupeň vítězů! Přitom to byl můj první start v Bulharsku a nezačal právě šťastně – na okruhu mě zdržely hodiny a potom jsem jednou vylétnul ze silnice.“

Küzmič-Šali / Renault R5 Turbo

Küzmič-Šali / Renault R5 Turbo

Kuzmič sice pospíchal domů na Rallye Saturnus, kde potom obsadil druhé místo, ale přesto ochotně přišel na tiskovou besedu.

Přivedl ještě dvě dívky, které s Renaultem 11 Turbo dojely na 29. místě absolutně. Nad otázkou, jak se snáší dvě ženy v jednom autě, sice jen pokrčily rameny, plaše ale potom Romana přiznala: „Asi dobře, protože jezdíme teprve tři roky a už dosahujeme pěkných výsledků. Za volantem mi pomáhá ke koncentraci oblíbený doplňkový sport – karate. Posádka Zrnecová-Bagariová se však nepochlubila tím, jak celou náročnou rallye absolvovala. Nedoprovázel ji totiž žádný servisní vůz, dívky dokonce tankovaly u benzínové pumpy a jen v případě nutnosti zastavovaly u mechaniků krajana Kuzmiče!

Z vítězství se málem mohlo radovat také naše pohárové družstvo. Kvaizar jednou a Urban dokonce dvakrát opravovali prasklý klínový řemen, ale i přes tuto značnou časovou ztrátu na rychlostních zkouškách si reprezentační trio udržovalo vedení. Jenže na 26. rychlostní zkoušce musel měnit klínový řemen i Trajbold, po pár kilometrech mu znovu spadl a to už byla oprava náročnější. Zdržení znamenalo pokles o deset příček a pro celou trojici těsnou porážku od sovětského družstva.

text: Petr Dufek / foto: Jiří Maršíček

Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře