Vedle naší škodovky zastavilo Audi Quattro se startovním číslem 14. Na návsi malé vesničky Santa Luce je příliš těsno. Mezi servisními vozy se pletou desítky automobilů nedočkavých diváků a do toho zmatku přijíždí jedna posádka za druhou.


Taková je Michèle…

Z Audi vystupuje černovlasé kudrnaté děvče. Po dlouhé noční jízdě je Michèle Mouton trochu rozcuchaná. A tváří se moc a moc vážně. Snad je unavená, možná nervózní, nebo se soustředí před startem rychlostní zkoušky. Dívám se na ni přes objektiv fotoaparátu a čekám na úsměv. Ještě nemám ani ponětí, že se bude smát až v cíli…

Naklání se zpět do automobilu – a vyndává dámskou kabelku. Nejdřív před zrcátkem přičísne kudrnaté vlasy, dívá se do svých smutných očí a potom uspěchaně vrací kabelku zpět do vozu. Do téhle společnosti se přece kosmetika nehodí!

Z druhé strany přichází Fabrizia Pons. Podává Michèle housku s máslem a pravou italskou mortadelou, obě s chutí polykají poslední sousta narychlo připravené snídaně.

Mouton - Pons / Audi Quattro

Mouton – Pons / Audi Quattro

„Opravdu se neusmějete?“ ptám se děvčete, které prostřednictvím volantu válčí proti celé plejádě výborných pilotů. Už včera jsem si všiml, že od jejího auta srší na tratích rychlostních zkoušek oheň. Ale to přece neznamená, že za volantem sedí kousavá a nepřístupná saň.

„Na smích a dobrou náladu teď nemám čas,“ říká zasmušile, leč příjemným hlasem Michèle. „Chceme už konečně vybojovat velký výsledek a jeho základem je perfektní soustředění na každý kilometr rychlostní zkoušky. A smích se soustředěním podle mého názoru nesnášejí…“

Fabrizia dojedla housku, kontroluje itinerář a potichu na rozloučenou dodává: „Michèle se moc nesměje ani mimo rallye.“

Michèle Mouton oslavila v červnu třicáté narozeniny. Před osmi lety jela první rallye s Renaultem Alpine a postupně se propracovávala až do absolutní světové špičky. Bezesporu je dnes nejúspěšnější ženou za volantem, i když na svůj velký úspěch před startem páté rychlostní zkoušky teprve čekala…


Intermezzo 1 – Sanremo žije sportem

Do San Rema jsme přijeli dva dny před startem rallye. Předpokládali jsme, že světoznámé středisko her a zábavy bude žít výhradně přípravami a propagací automobilové soutěže mistrovství světa.

V počtu plakátů a transparentů by však Sanremo na celé čáře porazily Klatovy, Teplice či další pořadatelé soutěží u nás. I když plakáty lákají především do Casina na koncert Amandy Lear či skupiny Police, přes den žije italské letovisko sportem.

Jachtařské mistrovství země, basketbalový turnaj, propagačně skvěle zajištěné daviscupové střetnutí Itálie proti tenistům Jižní Koreje a cyklistický závod byly náplní víkendu předcházejícího start rallye. Nejzajímavější bylo naše setkání s profesionálními cyklisty.

Procházeli jsme okolo Casina, když se ozval ostrý zvuk několika sirén. Jedoucí automobily se okamžitě přitiskly k chodníkům, policista jako mávnutím kouzelného proutku vyklidil ulici a za několik sekund projížděly pořadatelské vozy, policisté na motocyklech, auta s novináři, osamělý uprchlík na kole, servisní automobily a trenér vykloněný z okénka Fiatu do ochraptění křičící: „Vai, vai !!!“ Za dalších pár sekund klid, jen auta turistů, a pak znovu mumraj kolem projíždějícího pelotonu.

Sluníčko ještě svítilo, ale ostrý vítr už před pár dny vyhnal turisty z pláže. Ani by pro ně nezbylo místo, protože se parkoviště podél břehu proměnilo v obrovské depo, jemuž uprostřed vévodila startovní rampa polepená desítkami nejrůznějších reklam. Stovky návštěvníků San Rema se už od soboty neprocházely po obvyklém Corso Impeatrice, ale mezi kamiony pneumatikářských firem i doprovodných týmů.


Röhrl, Porsche a spodní prádlo

„Tenhle tah mi nevyšel.“ zhodnotil sklesle svoji situaci blonďatý dlouhán s orlím nosem.

Přestupem do stáje Porsche ztratil Walter Röhrl jednu sezónu. Loňský světový šampión nemohl totiž obhajovat titul, ale jen jeho dvanáctinu. Pyšní se vítězstvím v minulém ročníku italské rally a právě v této soutěži – desáté z dvanáctidílného seriálu mistrovství světa – se představil letos poprvé mezi absolutní špičkou. V kapse už ho hřála smlouva s Opelem pro sezónu 1982 a moc si přál, aby bylo jeho nejnižší startovní číslo totožné i s pořadím v cíli.

Jedničku nalepili pořadatelé na jeho Porsche 911 SC v úpravě od bratří Almerasů. Známí ladiči motorů z krásného jihofrancouzského města Montpellier si ani nemohli přát lepší reklamu, protože kolem jejich stanu, propagujícího textilní firmu Eminence, bylo před startem nejrušněji.

Porsche je v klasifikaci značek až na jedenáctém místě, těsně před československou škodovkou.

Röhrl má za úkol zlepšit toto nelichotivé postavení?“ ptal jsem se v předvečer startu Jean-Maria Almerase.

„Nemáme finanční prostředky k absolvování celého seriálu. K tomu bychom potřebovali sedm milionů franků, vždyť zabezpečení soutěže v Sanremu stálo plno desetinu této částky.“

Röhrl – Geistdörfer / Porsche 911 SC

Vaše firma má světě dobrý zvuk, pokud startujete, výsledky nejsou špatné. Nedaří se vám sehnat další sponzory?

„Dnes se firmy o reklamu nechtějí dělit, musíte sehnat jednoho velmi bohatého sponzora. Musím říct, že nám jde z obchodních důvodů více o reklamu, než o sportovní vyžití. Proto nám nevyhovuje podpora tabákového průmyslu, jehož propagace je v některých zemích zakázána. Proti spodnímu prádlu Eminence nemůže mít nikdo námitky.“

Na každý start se jistě pečlivě připravujete. Jak dlouho trvala práce na automobilu pro italskou rally?

„Start Röhrla byl výjimkou, naše pozornost je proto soustředěna na vůz pro Jean-Luc Thériéra. Připravoval jsem ho plné tři měsíce, tedy od konce července. Nemůžeme však očekávat zázraky – naše výsledky odpovídají finančnímu zázemí.“

Rallye Sanremo 1981 - přeskupení v Sieně

Rallye Sanremo 1981 – přeskupení v Sieně


Intermezzo 2 – Exoti v tiskovém středisku

Po příjezdu do Sanrema jsme navštívili nejprve tiskové středisko. Nemohli jsme ho přehlédnout, protože se ředitelství soutěže tradičně usadilo v nejluxusnějším hotelu Royal.

Vedoucí tiskového střediska nás přivítal až příliš odměřeně, trochu nedůvěřivě si prohlédnul naše novinářské průkazy, pár sekund listoval v jedné z pečlivě označených složek, potom se přátelsky usmál a vysvětloval:

„Za dosavadních třiadvacet ročníků jste prvními akreditovanými novináři z Československa. Věřím, že se vám naše soutěž bude líbit. A proč nepřijeli také vaši jezdci? Třeba Blahna, ten jeho výsledek z Rallye Akropolis je přece vynikající?“

Chování šéfa „tiskového“ se najednou změnilo. Připadal mi jako náruživý sběratel, který nedokáže zakrýt radost z cenného exempláře. Mohl totiž připsat další zemi, jejíž novináři projevili zájem o Rallye Sanremo.

Zúčastnit se této soutěže ovšem neznamená, že se budete týden procházet po světoznámém letovisku. Celková délka pěti etap totiž byla 2847 kilometrů a o jejich obtížnosti hodně napoví následující čísla: ze 61 rychlostních zkoušek se jelo 37% (18 RZ / 276 kilometrů) po asfaltu a 63% (43 RZ / 474 kilometrů) po šotolině.

2. díl reportáže


reportáž vyšla v magazínu MOTOR 1981   text: Petr Dufek
Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře