Kanál La Manche je v měřítku světových moří jen potůčkem a většinou se podle toho i chová. Studený vítr nestačí v malé šířce rozvlnit hladinu natolik, aby vnitrozemec zakusil pravé námořnické pocity na zmítající se lodi na nebezpečných vlnách. Jenomže jednou za čas i tady výjimka potvrdí pravidlo. Tentokrát se kanál rozhněval na ty, kteří z evropského kontinentu na poslední chvíli přijížděli na RAC rally 1984.


Vzhůru přes La Manche

La Manche je v britských mapách označen jako Anglický kanál. Snad proto, aby ještě více zdůraznil onu staletími pěstovanou „Splendid isolation“, tedy vznešenou oddělenost britských ostrovů od ostatního světa.

Svým způsobem do oné „Splendid isolation“ patří i RAC rally. Skutečně rally – to obvyklé „e“ na konci slova nevypadlo nepozorností sazárny nebo redakce, je to prostě označení soutěže. K tomu patří ještě nezbytné slovo „LOMBARD“, název jedné z britských bankovních společností. Sponzorský vztah banky je už léty tak vžitý, že mnoho Britů říká spíše Lombard Rallly, než RAC. Přesto má Royal Auto Club (Královský autoklub) snad nejlépe organizovanou soutěž světa.

Vraťme se ale k La Manche. Z kontinentu existuje několik mořských cest na ostrovy. Nejčastější spojení belgického Ostende nebo francouzského Calais či Boulogne s anglickými přístavy Dover a Folkestone.

Existují i další možnosti: například výprava soutěžních škodovek využívá pravidelného trajektu spojujícího Zeebrugge v Belgii s Felixtowe na východoanglickém pobřeží. Odtud je totiž kousek do technické základny firmy Škoda Great Britain Ltd. V King´s Lynnu. Tady se spojí mladoboleslavská část výpravy s anglickou, naloží vše potřebné do doprovodných vozidel, dají se dohromady česko-anglické servisní posádky a stanoví se plán doprovodů.

Plavba do Felixtowe trvá osm hodin a ne všichni členové výpravy ji tentokrát dobře snášeli. Vlny zmítaly lodí všemi směry, spát se nedalo. Všichni s úlevou přivítali pevnou zem.


Československá televize vs. Poseidón

O nějaký čas později se vydala na cestu z Ostende i malá výprava československé televize. Sotva se loď dostala z přístavu, zmocnily se jí živly budící v nás pocity mořských vlků za bouře v Pacifiku.

Jako praví suchozemci jsme však zůstali na otevřené palubě a vychutnávali hrůzné zážitky z boje větru a vody. Nejvíc se tu líbilo kameramanovi Ladislavu Taxovi, který už léta o podobném zážitku snil. Teď byl tady a Láďa s nadšením nastavoval větru a vodní tříšti tvář tak dlouho, dokud nás posádka nezahnala dovnitř s poukazem na to, že vítr a pohyby lodi mohou smést všechny zvědavce do moře.

Měli jsme přitom vlastně štěstí, protože naše loď byla jednou z posledních, které se přes kanál vydaly. Potom byly na šestatřicet hodin plavby zrušeny a mnoho kontinentálních novinářů se do tiskového střediska dostalo doslova pár hodin před startem.


Závěrečná soutěž bez mistra světa. A taky bez Audi…?

RAC rally bývá pravidelně i finálovou soutěží mistrovství světa značek i jezdců. Letos bylo už všechno jasné předem – značka Audi získala oba tituly. A tak první zklamání přinesl pohled na tradiční černou tabuli v tiskovém středisku, na které je napsaná celá startovní listina.

Chyběla jednička – Stig Blomqvist. A dokonce vůbec neodstartuje oficiálně ani tovární tým Audi z Ingolstadtu. Přesto by však RAC bez Quattra nebyla tím pravým zážitkem ani správnou reklamou. A tak se našlo řešení.

Firma Audi Sport U.K., vedená Davidem Suttonem, dřívějším ladičem tolik úspěšných Escortů, však včas přesedlala na Audi, postavila vlastní tým. Najala Hannu Mikkolu, vybavila ho špičkovým vozem a přihlásila také Michèle Mouton.

Jí pronajala z Ingolstadtu pravý tovární vůz, který vzbudil zaslouženou pozornost už při předvádění novinářům dva dny před startem na jedné z dřívějších rychlostních zkoušek. Na rozdíl od Mikkolova to byl typ Audi Quattro Sport, tedy s kratším rozvorem a výkon ohlásili na 375kW, tedy 500 koní! K tomu nová šestistupňová převodovky a soutěžní motokára pro mademoiselle je na světě.

Mouton-Pons / Audi Sport Quattro

Mouton-Pons / Audi Sport Quattro

V týmu Audi startoval ještě mnohonásobný šampión Spojených států John Buffum, kterého podporuje v Evropě poměrně neznámá americká pneumatikářská firma BF GOODRICH.


Vauxhall je vlastně Opel

S velkou pompou se na start dostavily Opel a Vauxhall. Obě značky patří do koncernu GM a vyrábějí i společné automobily lišící se jen názvy. V Británii se každoročně jezdí tzv.otevřené mezinárodní mistrovství, v roce 1984 jej vyhrál Skot Jimmy McRae na Mantě a navíc ve všech třídách byli úspěšní bud jezdci s Opely nebo Vauxhally. Pro nás bylo zajímavé vítězství Garryho Hocklyho ve třídě A1300 s Vauxhallem Nova – obdobou Opelu Corsa – který měl být největším soupeřem našich škodovek na RAC.


Jezdci i spolujezdci z Audi jako zákusek

Důstojnou tiskovou konferenci připravil i britský zástupce Audi. Poděkoval všem za podporu při získání obou titulů mistra světa a jako zákusek předložil po bohatém studeném bufetu všem novinářům Blomqvista, Mikkolu, Buffuma, Cederberga, Hertze a krásky Mouton a Pons. Byli tu proto, aby odpovídali na jakékoliv otázky přítomných, mezi něž se ve volném rozhovoru vmísili.

Zajímalo mě například, jak vypadá rozpis Mikkoly a Hertze na normální soutěži. Od Pavla Schovánka jsem totiž předtím slyšel, že na Rallye 3-Städte viděl Geistdörferův rozpis pro Röhrla řídký jako noty na buben. Arne Hertz mne naopak ujistil, že oni píší úplně všechno a to v angličtině. Na otázku, jestli to jde vůbec stihnout, že auta jsou dnes daleko rychlejší, než třeba před pěti lety, mi vysoký Švéd s úsměvem odpověděl: „Zrychlilo se auto, zrychlil se Hannu, tedy i mé čtení se muselo zrychlit.“

Atmosféra starobylého Chesteru

Začátek rally byl na spadnutí. Velké hotely starobylého, přes jedenáct set let starého města Chesteru, zdobily znaky a vlajky velkých týmů. Tady sídlily jednotlivé výpravy a jejich šéfové byli prakticky kdykoli před soutěží i během ní ve svých rezidencích k dispozici novinářům. Opel i Audi vystavily své vozy okolo hotelu,, každý si je mohl řádně prohlédnout. Všichni ostatní – včetně škodovky – se uzavřeli ve svých dílnách a po sté, naposled, všechno kontrolovali a prohlíželi. Bylo už po přejímce a čekalo se na start.


Technická přejímka = show!

Pořadatel dokázal udělat pořádnou show i z přejímky. Konala se v obrovské sportovní hale na palubovce.

Divácké tribuny vyprodány, pod nimi stánky s bundami, nálepkami, přilbami, tripmastery, nomexem, literaturou či videokazetami – prostě se vším, co k takovému cirkusu patří. Podle předem ohlášeného pořadí přijížděly vozy, ve dveřích se na na ně vrhlo několik mladíků a s vypnutými motory je tlačili k postům přejímky. To všechno komentoval přímo z plochy temperamentní speaker, který se proplétal mezi auty a technickými komisaři, zval k mikrofonu jezdce a manažery a přispíval k bombastické náladě.

Nutno podotknout, že na palubovku k autům nesměl nikdo jiný a že nám dalo dost práce přesvědčit korektní, leč přísné pořadatele, že si potřebujeme natočit přejímku škodovek zblízka.


Kam zmizel Peugeot?

Ještě jsme vůbec nehovořili o Peugeotu. A skutečně nebylo zatím o čem. Ari Vatanen se sice zúčastnil společně s Audi, Škodou a některými dalšími vozy ukázkových jízd pro novináře, ale potom jako by se po celé ekipě slehla zem. Francouzi sice také oznámili adresu svého sídla s možností kontaktu, ale žádná tiskovka, žádná výstava.

Vatanen-Harryman / Peugeot 205 T16

Vatanen-Harryman / Peugeot 205 T16

Nezúčastnili se ani setkání hvězd s novináři v předvečer startu, kde Mikkola označil Vatanena za největšího favorita a všichni ostatní se buď připojili, anebo uvedli jako svého favorita Mikkolu. Nejvýkonnější vůz soutěže, Quattro dámské posádky Mouton-Pons, netipoval nikdo.

2. díl reportáže


vyšlo v magazínu MOTOR – ročník 1984 / text: Vladimír Dolejš

Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře