Maďarská rally scéna
Pohoda, klídek, tabáček. Aneb nač jezdit za šotolinou do Portugalska či na Sardinii, když je 300-400 km od domu k dispozici pohodová, dobře dostupná šotolinová rally s pestrým vozovým parkem a kvalitní jezdeckou účastí? Maďarsko zůstává i po letech útlumu rájem dravých pilotů, špička je mnohem širší než v Rakousku či na Slovensku a podmínky pro diváky zůstávají přívětivé.
-
Tratě
-
Technika
-
Diváci
-
Organizace
Nic není černé ani bílé, a tak i mnohými opěvované Maďarsko prošlo za poslední roky strmými vzestupy a pády. Během nejslavnějšího období v letech 2006 až 2009 se do maďarské stepi jezdili na „wéercéčka“ dívat fanoušci ze všech okolních zemí a na startu se objevovalo kolem stovky posádek.
Pak ale tamní federace převzala evropské trendy, vozy královské kategorie byly postaveny mimo klasifikaci, a to znamenalo první výrazný odliv fanoušků. Maďarský rallysport nemohly obejít ani důsledky ekonomické krize, které tuto zemi zasáhly nejcitelněji ze všech středoevropských států. V průběhu krizových let Maďarsko zažilo i situaci, kdy se na start mistrovské soutěže postavilo třeba jen 30 posádek.
Letošek však přinesl úplně novou kapitolu vývoje. Obměněné vedení rally komise se pokusilo co nejvíce uvolnit pravidla, umožnilo start prakticky všemu, co má kola a volant (včetně „wéercéček“) a v rámci snahy o snižování nákladů zkrátilo program jednotlivých soutěží do pouhých třech dnů (včetně seznamovacích jízd). Aplikovaná opatření přinesla zvýšení počtu účastníků k padesátce (na Egeru startovalo díky návštěvě MSR dokonce 73 aut), zbylé volné místo ve startovním poli pravidelně zaplňují účastníci amatérského seriálu Rally 2.
Horká maďarská krev
Na letošním Veszprému odstartovalo celkem 64 posádek, což lze vzhledem k finanční náročnosti závodění na šotolině považovat za slušné číslo. Maďarská horkokrevná povaha navíc za poslední léta nevychladla, a když už se v této zemi někdo rozhodne postavit na start rally, tak skutečně závodí a vůbec nemyslí na to, že historický žigulík se stočeným tachometrem by si zasloužil mnohem mírnější zacházení.
Sečteno a podtrženo, pokud se český fanoušek do Maďarska vypravil poprvé od konce slavné éry WRC, mohl být překvapený tím, jak málo se toho v této zemi změnilo.
„Wéercéček“ už sice není tolik jako dříve, špičkoví piloti však usedají i do atraktivních speciálů Super 2000 a do místní speciality – lancerů deváté a desáté evoluce ve verzi R4. R-kový kit se v žádné jiné zemi neujal tak výrazně, jako právě v Maďarsku, a nutno podotknout, že maďarským pilotům modifikované „myšáky“ svědčí.
Divácky zajímavá je i druhá polovina startovního pole. Prakticky zde chybí špička „předokolek“ (žádný vůz R3 či S1600), podívanou však vynahrazuje tradiční smečka žigulíků různých provedení, které mají ve zdejším koutu Evropy velkou tradici. Netrénovaného diváka mohou tito ostří hoši přimět k uctivějšímu vzdálení od trati.
Je neděle ráno, krátce po šesté hodině a naše „posádka“ se již nachází na místě činu. Zakotvili jsme těsně před cílem první ranní zkoušky – šotolinové RZ Kislöd. Pořadatelům se zde podařilo vtipně využít pestrého množství bočních cest a vytvořit ze závěrečných metrů této zkoušky nesmírně atraktivní, přehlednou a přitom bezpečnou diváckou motanici (vše na šotolině!!). Celou dobu jsem přemýšlel, zda by podobné „vytunění“ cílové pasáže napadlo také někoho z českých pořadatelů (samozřejmě čest výjimkám, kteří na diváky u nás myslí)…
Atraktivní rychlostní zkoušky
Tuto zbytečnou úvahu asi bude lepší nahradit konstatováním, že maďarský systém prostě funguje. Na širokém prostoru mohli diváci vidět skoro půl kilometru tratě s řadou hezkých zatáček, takže během všech tři průjezdů bylo v tomto místě „plno“ a nikoho situace příliš nenutila vydávat se na erzety do přilehlých lesů. Na ně byl jednak komplikovaný přístup, navíc by zde zvládání davu diváků pro pořadatele představovalo mnohonásobně větší starost.
Procházíme si závěrečnou pasáž erzety a já volím pozici přímo v „epicentru“ dění, v nájezdu k diváky obsypanému levému „vracáku“ kolem gumy. Lidí je zatím málo, pořadatelé pohodoví, a tak mám možnost vybrat si místo dle své libosti.
Stojím hned za páskou, kousek od tratě, tak, abych měl slunce za zády, a abych do zorného pole fotoaparátu dostal co největší část tratě. Pasáž táhlá pravá – ostrá levá vypadá na focení doslova luxusně. Ale na nějaké divoké kousky zde auta asi nebudou mít dostatečnou rychlost, říkám si.
Start!
No nic, jdeme na to, přijíždí první předjezdec. Střelec s Ladou Nivou mi naznačuje, že jsem asi dlouho neviděl pořádnou rally. S autem, které může být vším, jen ne vhodným náčiním na klasickou rally, nejede rovně ani na rovném úseku a prašné esíčko před mým zrakem prolétá severským stylem ála Mäkkinen. Asi nějaký místní nadšenec, který jede srdcem…
Jenže po něm přijíždějí další tři předjezdci, všichni se subaru (ano, maďarští funkcionáři nemají problém s tím, když se před startem na trati „něco děje“), a styl se nemění: obrovské nasazení, štěrk odletuje na všechny strany. Už se s tím „smiřuji“. Přijel jsem do Maďarska na pořádné závody.
To hlavní, na co všichni čekají, je samozřejmě absolutní maďarská špička. První je po úvodní etapě trochu nečekaně Frigyes Turán s Focusem WRC známého týmu Friul Motor. Sesterský exemplář focusu využívá Grzegorz Grzyb na Slovensku. U českých pilotů jsme při používání techniky královské třídy přeci jen zvyklí na lehkou zdvořilost. Turán si však auto odvážně rozhazuje už při brzdění z maximální rychlosti a do divácké zóny přijíždí dveřmi napřed.
Esíčko před mým zrakem projíždí pod plynem a jeho nasazení spolu se sílou focusu odměňuje tleskající diváky hutným oblakem prachu. Ten je navíc mnohem „sytější“ než jsme tomu zvyklí z české šotoliny. A tak nejen já, ale i všichni ostatní fotografové a přihlížející po několika průjezdech vypadáme jako horníci po osmi hodinové šichtě.
Hvězdy přijíží na scénu
Přijíždějí další maďarské hvězdy. Norbert Herczig s Fabií S2000 od Baumschlagera či navrátilec Csaba Spitzmüller s Lancerem EVO X R4. Rozevlátý Dávid Botka s Lancerem EVO IX R4 ještě netušil, že pro něj letošní Veszprém skončí premiérovým vítězstvím.
Snad se ale nikdo z Maďarů neurazí, když dám nejvyšší známku za nasazení i umělecký dojem Jihoafričanovi Henku Lateganovi (Škoda Fabia S2000). Devatenáctiletý pilot z exotické země byl před startem velkou neznámou. To potvrzuje i opatrná taktika pořadatelů při udělování startovního čísla (23). Na prvním testu začínal nenápadným desátým časem. Postupně si však na maďarské tratě dokonale přivykl a v cíli mu patřila bronzová medaile za Botkou a Herczigem.
Vozy WRC stále v popředí zájmu
Vedle Lateganova nasazení působila jako zklamání jízda úřadujícího maďarského šampiona Miklóse Kazára s Xsarou WRC. Horký favorit měl první den problémy s elektronikou, a tak startoval až v hloubi pole. V neděli sice vyhrál pět z osmi zkoušek, jeho jízda ale postrádala typicky maďarskou jiskru.
„Wéercéčka“ celkově na Veszprému neměla den. Po technických problémech se z výsledků postupně vytratili Turán, Krózser s imprezou, Szíjj s xsarou. Na Kazára po sobotních problémech zbylo až šestnácté místo.
Podrobně rozepisovat zážitky ze všech čtyř navštívených „erzet“ by vydalo na více článků. Ať se jednalo o odbočení, protahováky či rychlá místa, ve všech případech jsme odcházeli spokojeni. Zároveň překvapeni, s jakou chutí se dá závodit ve všech patrech startovního pole. Nebylo to jen o dobře vybraných místech a o přirozené atraktivitě šotolinového povrchu.
Nemůžu se zbavit dojmu, že maďarští piloti mají mnohem větší chuť odvděčit se publiku za přízeň. Jaký rozdíl ve srovnání s českými jezdci.
S asfaltovými závody v Maďarsku zkušenosti nemám, ale maďarskou šotolinu lze všem českým rallyovým fandům jen a jen doporučit. Přirozená obava z neznámého prostředí není příliš na místě, maďarské závody jsou při správné konstelaci synonymem pohody. Jen si doma nezapomeňte opalovací krém a počítejte s tím, že pozůstatky maďarského prachu nevyřeší hned první vyprání 🙂