Datsun 240 Z posádky Ondřej Coufal – Roman Maděra dorazil po téměř 3 400 km do cíle Safari rally. S jediným šrámem a nefunkčním tlumičem. Pod úspěchem české výpravy je podepsaná skupinka neviditelných – tým mechaniků.

Do Afriky cestovali ve dvou skupinách. První přiletěla do Mombasy 14 dní před startem s úkolem dohledat a vyložit závodní speciál Datsun 240 Z, který po měsíční plavbě čekal v přístavním překladišti. Týden k dobru měla zbylá část výpravy, což se ukázalo jako klíčové pro další průběh příprav. Přímo z Afriky odcházely do hoškovické dílny poslední poždavky na chybějící díly a materiál.

Zatímco posádka testovala vůz v novém prostředí, servisní skupina připravovala zázemí týmu. Na Safari rally si doprovod nepřivezete. Tedy pokud nemáte naftový důl, pak je vám to jedno. Češi, stejně jako většina účastníků, museli svou servisní flotilu postavit od nuly. Týmová režie počítala se dvěma vozy. Truckem, který poveze většinu materiálu a menším offroadem, který bude plnit roli rychlé servisní spojky.

„Měli jsme k dispozici velké nákladní vozidlo jako hlavní přepravu pro všechny náhradní díly. Druhé vozidlo byla místně upravená Toyota, která se používá turistickými kancelářemi k přepravě turistů a jejich zavazadel. Měla téměř kompletně otevírací střechu pro pozorování přírody a zvířat. Vyndali jsme jednu řadu sedadel a používali ji jako rychlý doprovod. Pro potřeby kluků jsme měli 8 pneumatik, zvedák, 2 kozičky, jednu sadu nářadí, 120 l paliva a pevně uzaviratelnou bednu o objemu 300 litrů ve které se mohou přepravovat ND pro opravu vozidla,“ popsal týmovou „výzbroj“ manažer týmu Josef Kaplan.

Oba vozy se chystaly dle potřeb a možností týmu přímo na místě. Používaly se dostupné, výhradně místní zdroje, lidské i materiální. Přípravu landcruiseru provedli specialisté, kteří připravují odolné speciály pro potřeby cestovních kanceláří a turisté v nich poznávají krásy afrického safari.

Jak se servisuje při rally v Africe?

Ve srovnání s jinými týmy patřil ten český po personální stránce k trpaslíkům. Servis zajišťovala pouhá čtveřice mechaniků. Škříňové Isuzu dostali na starost Marek Šimík a Honza Rosický. Toyotu na dlouhých přejezdech vodila posádka ve složení Josef Kaplan a Sváťa Coufal.

Přesuny týmových doprovodů se řídily itinerářem. Časy i penalizace za jejich nedodržení byly pevně stanoveny. Během dne připadalo na servis od 10 minut do 20 minut. Ten byl „rozbalen“ na konci RZ na silnici nebo v její těsné blízkosti. Lhostejno zda na prachu, blátě či kamení. Na konci každé etapy následoval delší 2 hodinový servis v těsné blízkosti Parc Fermé. Během dne volna vyhradil pořadatel na údržbu 6 hodin.

„Každý den se jely 3 RZ. S rychlým doprovodem jsme zvládali být v cíli každé RZ. Někdy bylo třeba z Toyoty vyždímat maximální výkon, abychom stíhali několika set kilometrové přejezdy po nezpevněných cestách. Ty měly přitom stejný povrch, jako klasické RZ. To většinou platilo pro přejezdy v Keni. V Tanzanii jsem si naopak vychutnávali luxus přejezdů po prvotřídním asfaltu. Na rozdíl od posádek, které zažily na rozbitých testech peklo.“ Josef Kaplan

Plánování servisních míst a přesun servisního trucku

Zdaleka ne vše probíhalo podle původních představ. Plán byl jasný. Tedy na papíře. Minimum zkušeností s pohybem v závodním režimu odhalilo trhliny v dokonale zvládnuté teoretické přípravě již první den…

„V Keni jsme velmi brzy poznali, že rychlost velkého trucku po nezpevněných cestách bude velkým problémem. V Tanzanii nás zaskočila přítomnost dopravní policie (včetně pistolových radarů). Hlídky číhaly v každé druhé vesnici na zastavení vozidla a s velkou pečlivostí hledaly záminky pro vybraní pokuty nebo drobností ve formě tužek apod. Naším nepřítelem číslo jedna byl ale čas. Podobně jako jezdce na RZ, tak i nás na cestách brzdila stáda krav, oslů a všudypřítomných zpomalovací hrbolů.“ Josef Kaplan

Členové Datsun Teamu se ale museli vypořádat ještě s další nepříjemností. „Trápilo nás velké množství prachu. který proudil do vozidel a byl všude. Nejen v interiéru, na všech věcech, ale měli jsme ho neustále plné oči, skřípal mezi zuby a dost si ho vezeme domů v plicích,“ dodal s nadsázkou Pepa.

V průběhu letošní Safari rally ale nastaly situace, na které se dalo připravit s předstihem. Jednou z nich byla dostupnost paliva.. „V Tanzanii není k dispozici kvalitní 95 oktanový benzín a proto jsme si přivezli přes 400 litrů Shell V Power z Keni do kterého jsme přidávli „opičí“ kapky pro zvýšení oktanového čísla,“ prozradil jednu z fint Josef Kaplan.

Počasí a pivo

O africkém počasí není třeba dlouze psát. Vysoké teploty atakující čtyřícítku ve stínu spolu s absolutní vlhkostí dělají z jakékoli fyzické činnosti peklo.

Klíčový pro organismus je pitný režim. Dvojice doprovodných vozů měla neustále k dispozici okolo 25 litrů vody pro celý tým. Spotřeba se pohybovala mezi 4 a 5 litry na hlavu. Češi však nežili pouze o vodě, což potvrzuje Pepa Kaplan: „Po závěrečném servisu jsme doplili všechny potřebné minerály pomocí místního piva, které vždy bylo k dispozici v nějakém stánku nebo v hotelu a vůbec nechutnalo špatně“.

Po devíti dnech a s 3 343 km najetých na vložkách a přejezdech dorazil Datsun 240 Z čekého týmu do cíle v Mombase. Podle ohlasů jeden z nejlépe připravených speciálů letošního startovního pole. Do uzavřeného parkoviště v cíli byl předán s jedinou promáčklinou.

Češi dosáhli úspěchu, který pro posádku dolovali z prachu muži v pozadí, Marek Šimík, Honza Rosický, Sváťa Coufal, Marek a Pepa Kaplan a patří jim za to velký dík.

Sdílet

O autorovi

Zakladatel portálu. Profesí designér. V rallysportu angažován od roku 1997. Majitel agentury INUA vlastnící ochrannou známku RALLYLIFE a provozující stejnojmenný server. Autorsky se podílí na obsahu v rubrikách AUTOMOBILY, OSOBNOSTI. LIFESTYLE a RECENZE. Aktuálně se zaměřuje na historické sportovní vozy. Od roku 1999 člen realizačního týmu magazínu RALLY, kde má na starost grafickou přípravu časopisu.

Komentáře