Na začátku osmdesátých let minulého století se automobilka Peugeot necítila příliš silná v kramflecích. Akutně potřebovala mladý a energický model vozu, který by značku v očích veřejnosti zmodernizoval a zvýšil její stagnující prodeje. A ten přišel!
Spása Peugeotu s číslem „205“
Na špatné finanční bilanci francouzské automobilky se na konci sedmdesátých let zásadním způsobem podepsaly dvě skutečnosti. Převzetí Citroënu v roce 1974 a Chrysleru v roce 1978. Navíc navzdory příchodu modelu 505 produkce “lva” oproti konkurenci zastarávala. Bylo třeba najít nový, svěží impuls, vůz, který by vrátil značku zpět na výsluní.
Spása s označením “205” přišla v roce 1983. Model, navržený mladým designérem Géraldem Welterem, disponoval na jedné straně atraktivními tvary karoserie a na druhé skvělým propojením motoru a převodovky s kvalitním podvozkem. Úspěch na sebe nenechal čekat!
Peugeot 205 GTI promo
Ostrá verze 205 Turbo 16 novou zbraní pro mistrovství světa
Netrvalo dlouho a Peugeot také oznámil nástup své zbrusu nové zbraně do seriálu mistrovství světa rally. Ostrá verze s označením 205 Turbo 16 byla primárně stvořena pro útok na nejvyšší příčky, avšak základní geny sdílela s civilní verzí. Silueta “budky” byla nezaměnitelná, stejně tak přední a zadní světlomety, maska, čelní sklo či dveře.
Oficiální prezentace týmu Peugeot Talbot Sport 1984
Vzniklo samozřejmě také 200 kusů “cestovní” varianty turbo šestnáctky, nezbytných pro úspěšnou soutěžní homologaci.
A ne, silniční verze opravdu nebyla určena pro klidné nedělní vyjížďky romantickou krajinou. Peugeot vypustil na asfaltky nestydaté, hardcorové auto, které se vůbec nesnažilo maskovat, pro co bylo primárně stvořeno. Neméně šílená byla jeho prodejní cena. 205 T16 stál ve své době tolik, co třeba Ferrari 308 GTB.
Peugeot 205 GTI vs. 205 Turbo 16
Neporazitelný „Frantík“
Peugeot 205 Turbo 16 se na světových tratích objevoval jen v krátkém období mezi roky 1984 až 1986. I přesto zanechal v historii rally nezaměnitelnou stopu. V sezonách 1985 a 86 brala francouzská automobilka vše. Titul mezi konstruktéry i jezdci. V osmdesátém pátém se o to postarali Salonen s Harjannem, o rok později Kankkunen s Piironenem.
“Ačkoli se vozy skupiny B, vyrobené automobilkami Audi, Lancia, Ford a MG staly legendami, Peugeot byl nejúspěšnějším ze všech. 28 startů v mistrovství světa dokázal proměnit v 16 vítězství!”
-
- Korsická servisní zastávka týmu Peugeot
-
- Verze EVO2 se od původní lišila mohutným zadním spojlerem a křidélky na předním nárazníku
Ari Vatanen – jednou nahoře, jednou dole.
Velmi dobře si za jeho volantem vedl i další Fin, Ari Vatanen. Mimo jiné přivezl “dvěstěpětku” k jejímu premierovému vítězství. Stalo se tak ve Vatanenově domovině při Rallye Of The 1000 Lakes 1984.
V jejím kokpitu ale také zažil při Rally Argentina 1985 největší havárii své kariéry, která ho na dlouhou doba vyřadila nejen ze závodního života.
Vatanen proslul tím, že vítězství slavil sklenicí mléka
Za volantem Peugeotu, tentokrát už verze s označením Evolution 2, se znovu objevil až na podzim roku 1986 jako předjezdec na italské Rallye Sanremo. Můžeme říci, že Vatanenova argentinská spektakulární “rána” nepřímo přispěla k pozdějšímu neslavnému konci skupiny B.
Nová výzva pro „dvěstěpětku“
“Béčka” byla minulostí. U Peugeotu však nechtěli celý projekt 205 jen tak hodit přes palubu. Jean Todt rázně zavelel – Vyrážíme do Dakaru!
Jako základ pro stavbu dakarského speciálu 205 T16 Grand Raid posloužila rallyová verze EVO2. Rozvor karoserie byl pro lepší stabilitu prodloužen o 328mm.
Nově vzniklý prostor mezi dveřmi a přepážkou za sedadly využili konstruktéři pro umístění 190 litrové palivové nádrže. Díky dalším dvěma pomocným zásobníkům o objemech 75 litrů, se dostáváme k celkové kapacitě tři sta čtyřiceti litrů benzínu, který si s sebou mohla posádka odvézt mezi písečné duny.
Rychlý servis kdesi uprostřed pouště
Rozšířen a zesílen byl celý podvozek. Každé kolo nově disponovalo dvěma tlumiči s obrovskými zdvihy.
Po skončení Dakaru prošel jeden z továrních vozů redakčním testem francouzského magazínu Auto Hebdo, kde se k jeho jízdním vlastnostem vyjádřil redaktor Pierre-Francois Rousselot takto:
“Když do auta poprvé nastoupíte, díky vysokému posedu se necítíte zcela komfortně. Po rozjetí je vše zcela jinak. Tak, jak se chová civilní verze 205 T16 na silnici, tak se chová Grand Raid v terénu. Ve sto sedmdesáti kilometrové rychlosti polyká nerovnosti tišeji a klidněji, než mnoho produkčních vozů na našich dálnicích. Malé i velké hrby, díry a kameny jsou absorbovány s takovou lehkostí, že je téměř nevnímáte”.
Motor – méně je někdy více
Specifikace motoru nebyla dále vázána na technické předpisy pro skupinu B. Došlo tedy k mírnému zvýšení jeho objemu na 1905ccm. Ač byl agregát s označením XU9T schopen vysokého výkonu, vyladili ho inženýři na “pouhých” 380 koní.
Zbytečně žíznivý motor nebyl pro dlouhé maratonské etapy výhodou. Naopak. Dost na tom, že celková spotřeba agregátu se nekontrolovaně zvyšovala použitím nekvalitního afrického paliva.
Turbodmychadlo značky KKK nahradil díl od konkurenčního Garrettu. Zatímco do 3000 ot/min se zdál agregát téměř “mrtvý”, ve středních a vysokých otáčkách fungoval s daleko větší konzistencí a brutalitou, než dříve.
Mimo jedné rezervní pneumatiky, standardně umístěné pod kapotou v přední části vozu, se mohly na palubu naložit další dvě. Pro druhou se našlo místo v motorovém prostoru, třetí se dala odvézt díky speciálnímu držáku na střeše speciálu.
Celková váha plně natankovaného Grand Raidu se vyšplhala na 1360 kilogramů. S posádkou na palubě a naloděnými věcmi, nezbytnými pro případné přežití v poušti, nabobtnala až na 1600 kilogramů.
Ani brodění nebylo pro prodloužené „béčko“ překážkou
Rychlý i odolný
Ještě před odjezdem do Dakaru absolvoval tým Peugeot Talbot Sport testy na šotolinových silnicích v okolí francouzského Château-Lastour a o několik týdnů později v nigerijské části saharské pouště. Grand Raid v Africe najezdil více než 4000 kilometrů v těch nejtvrdších podmínkách. Auto bylo doslova týráno. I přesto prokázalo svou odolnost, rychlost a spolehlivost.
Rallye Paříž Dakar 1987 – triumf francouzského lva
Rallye Paříž Dakar 1987 odstartovala 1. ledna nedaleko Versailles. Peugeot nasadil tři vozy 205 T16 Grand Raid. Za volant prvního nemohl usednout nikdo jiný, než hvězdný Ari Vatanen. Jeho navigátorem se stal Bernard Giroux. Od pořadatelů obdrželi příznačné startovní číslo 205.
Poznámka: Bernard Giroux tragicky zahynul několik měsíců po skončení Dakaru při závodech motorových člunů v Lamanšském průlivu. Loď “Colibri”, řízená pilotem Formule 1 Didierem Pironim, narazila ve vysoké rychlosti na vysokou vlnu a doslova se roztříštila o vodní hladinu. Zemřeli všichni tři členové posádky.
V druhém speciálu sekundovali favorizovanému Finovi africký šampion z roku 1981 Shekhar Mehta se spolujezdcem Mikem Doughtym. Třetí vůz řídil Ital Andrea Zanussi, noty mu četl jeho krajan Arena.
O tom, jak umí být dakarská soutěž nevyzpytatelná, se Vatanen přesvědčil hned v prologu. Vylomil přední kolo a propadl se ve výsledcích až na 274. příčku.
Vatanenova trojkolka
Roli lídra se ujal Mehta. I on se dostal později do problémů, když jeho motor začal vynechávat. Závadu se podařilo částečně odstranit, ale na lepší než páté místo v cíli to nestačilo. Vlající šachovnicový prapor naopak nespatřil Zanussi. Benzínové srdce jeho Peugeotu dotlouklo v průběhu jedné z etap nadobro.
Z hloubi pole až na samotný vrchol
Čest Peugeotu však dokonale zachránil Vatanen. Za volantem “lva” bojoval jako lev a ukázal, že mnohaměsíční rekonvalescence po těžké havárii mu neubrala nic z jeho rychlosti a houževnatosti.
Po 22 dnech, 18 etapách a 13.000 ujetých kilometrů, proťal pomyslnou cílovou pásku na vedoucí pozici mezi osobními automobily a potvrdil, že úspěchy “oturbené dvěstěpětky” v klasické rally nebyly náhodné. Říká se, že jakmile dorazil do cíle na pláži v Dakaru a vypnul motor, tak se i jinak chladný a uzavřený Seveřan Vatanen rozplakal štěstím.
-
- Vatanen, Giroux a Todt v cíli Rallye Paris Dakar 1987
-
- Ari Vatanen a jeho šéf Jean Todt
Peugeot 205 Turbo 16 Grand Raid zpátky v pistě
Pokud jste alespoň vzdáleně sledovali letošní Dakar, respektive kategorii Dakar Classic, možná vám neuniklo, že se legendární Peugeot po více než třiceti letech vrátil zpět do pisty.
Africké pouště byly vyměněny za asijské, Camel se změnil na Cawel a Ari zůstal doma. Jinak zůstalo vše při starém.
Posádka Rudy Jacquot a William Alcaraz protáhla pod hlavičkou týmu 205africaraid Peugeota všemi nástrahami tratě a dorazila až do cíle.
“Je všeobecné známým faktem, že do dnešních dní přežily pouhé tři exempláře 205 Grand Raid. Jeden z nich stojí v mé garáži. Hodnota originálního auta je jen těžko vyčíslitelná, ať už finančně, tak historicky a proto by byla hloupost s ním závodit.” říká Jacquot.
Věrná kopie úspěšného vozu se zrodila v dílnách Vaison Sport. Označení “kopie” však není majiteli zcela po chuti. “Nechci o tomto autě říkat, že se jedná o kopii nebo repliku. Nazval bych ho spíše identickou rekonstrukcí,” objasňuje Jacquot.
Replika dvěstěpětky je od originálu téměř k nerozeznání
“Pro stavbu byl využit původní monokok. Zcela nový je pouze elektrický rozvod a bezpečnostní rám. S ohledem na zvýšení bezpečnosti Je vyroben ze silnějších trubek (42mm oproti původním 32mm). 95% použitých dílů má původ v Peugeot Sport. Téměř třicet let jsem je shromažďoval. Technicky se jedná o verzi z let 1988-89, čili druhou evoluci Grand Raidu. Objem motoru byl zvýšen z 1905cm3 na 2040cm3. Mnoho technických řešení z tohoto vozu použili v Peugeotu při stavbu novějšího modelu 405 Grand Raid. Samozřejmě jsme zachovali kanárkově žlutou barvu karoserie,” upřesňuje Jacquot.
“Víte, měl jsem původně v plánu startovat na Dakaru Classic s Citroënem ZX Grand Raid, který také vlastním. Jedná se vítězný dakarský vůz Pierre Lartigua. Dá-li Bůh, stane se tak příští rok. Pro ročník 2022 jsme si řekli, že Peugeot 205 T16 Grand Raid bude mediálně daleko zajímavější.” uzavírá Jacquot.
Černá kaňka v samotném závěru soutěže
I když se v edici Dakaru 2022 opětovný triumf “lva” nekonal, sedět v kokpitu rozzlobeného béčkového Peugeotu 205 T16 Grand Raid bylo zaručeně stejným zážitkem, jako tehdy v roce 1987. Nekonečné písečné pláně, kde vás nic neomezuje sešlápnout plynový pedál dle vlastní libosti kam až podlaha dovolí, jsou totiž dokonalým hřištěm nejen pro chlapy.
Jedinou, avšak významnou černou kaňkou na kráse celého comebacku, byla civilní nehoda “pežotího” doprovodného vozidla těsně před cílem soutěže. Při ní bohužel zahynul teprve dvacetiletý mechanik týmu PH Sport Quentin Lavallée. K týmu připojil těsně před startem závodu jako náhradník. “Kdyby mi někdo řekl, že budou jednou na Dakaru servisovat Turbo šestáctku, nevěřil bych tomu,” vyjádřil se v průběhu rally.
