Před třiceti lety představila značka Opel na Ženevském autosalonu prototyp soutěžního modelu Manta 400 upravený pro skupinu B.
Dlouhé, nízké kupé s širokými plastovými blatníky a pohonem zadní nápravy bylo v době nástupu čtyřkolek předem odsouzeno hrát druhé housle. Pro německou automobilku z Rüsselheimu to však byl kultovní vůz.
Sportovní model Manta se objevil v portfoliu značky Opel už na počátku sedmdesátých let. V roce 1975 vznikla druhá generace vozu, označována jako Manta B. Nejsilnější motorizací byl dvoulitr s výkonem 105 koní, který se montoval i do mnohem populárnějšího a kompaktnějšího Kadettu GT/E.
Z marketingových důvodů sázel Opel na přelomu desetiletí raději na sedan Ascona B, se kterým vybojoval Jochi Kleint v roce 1979 titul mistra Evropy. Po tomto úspěchu přišla na řadu Ascona 400 skupiny 4 se silnějším motorem o objemu 2,4 litru. Soutěžní tým získal významného tabákového sponzora Rothmans a díky angažmá Waltera Röhrla také řadu úspěchů. Bavorský dlouhán v roce 1982 dokonce v boji o světový titul porazil Michéle Moutonovou s Audi Quattro.
Nástupcem askony se stal Opel Manta 400. Jak název napovídá, sportovní model disponoval stejným řadovým čtyřválcovým motorem o objemu 2420 ccm. Šestnáctiventilová hlava motoru pocházela z dílen renomované britské firmy Cosworth. Pohonná jednotka byla osazena dvojitými karburátory Weber DCOE 48 nebo vstřikováním paliva Bosch Jetronic a její výkon dosahoval hodnoty 275 k.
Hlavní výhodou Manty 400 vůči jejímu předchůdci byla o 80 kg nižší hmotnost, lepší aerodynamika a delší propérování zadních závěsů kol. Díky posunutí motoru o 6 cm dozadu byl vůz lépe vyvážen. Vznikl i prototyp čtyřkolky, o které se Vatanen při testech vyjádřil, že je lépe ovladatelný než Audi Quattro. Opel však projekt nerealizoval.
Za volant usedli dva divocí finští mladíci Ari Vatanen a Henri Toivonen. Jejich atraktivní jízda a hluboký zvuk silného atmosférického motoru patřily k největším lákadlům soutěží mistrovství světa. O největší úspěch se ovšem postaral veterán Rauno Aaltonen, který v roce 1984 obsadil druhou příčku na věhlasné Safari rally. Němec Erwin Weber o rok později dokonce vedl, ale 300 km před cílem odpadl pro poruchu motoru. Za zmínku určitě stojí i čtvrtá příčka z pouštního maratonu Paris – Dakar 1984, kde Guy Colsoul vyhrál hodnocení vozů s jedinou poháněnou nápravou.
Na asfaltu vůz nestačil na kralující Lancie 037. Přesto má Manta 400 na kontě několik prestižních národních titulů z Francie (Guy Frequelin) a Velké Británie (Jimmy McRae).
Na našich tratích si vedl nejlépe Matthias Moosleitner, který dojel na Barum rally 1984 druhý. S Mantou 200, osazenou slabším osmiventilovým dvoulitrovým motorem, startoval v tomtéž roce Leo Pavlík. Obsadil bronzový post a na Moosleitnera v cíli ztrácel minutu.
V roce 1988 nahradil Mantu nový sportovní model Opel Calibra. Celkem bylo vyrobeno 275 exemplářů vozu Opel Manta 400. Dnes se jedná o jeden z nejcennějších automobilů v historii německé značky s bleskem ve znaku.
