Fádní, brutalistní krabice, připlácnutá na směšně malá a úzká kola. Pohled na ní budí rozporuplné pocity. Není žádných pochyb, že civilní verzi Austinu/MG Metro nebylo dáno do vínku, aby mužům zrychlovala tep a ženám rolovala spodničky.
Trpaslík na steroidech
Přesto John Davenport, tehdejší šéf sportovního oddělení automobilky Rover, viděl v Metru skvělý základ pro zbrusu nový rallyový speciál. Automobilce však chyběly potřebné zdroje a odborné znalosti pro vývoj soutěžního vozu takřka “od nuly”. Davenport proto vzal svou vizi a spolu s tučným šekem vyrazil na námluvy do týmu formule 1 Williams.
Sir Patrick Head, inženýrský mág skvadry F1 Williams, výzvu přijal a se svým pracovním týmem dali rýsovací prkna dohromady. Netrvalo dlouho a společně píchli nevzhlednému MG Metro koňskou dávku steroidu s kódovým označením “Group B”. Ze zakřiknutého chlapce se rázem stal nabušený britský svalovec, připravený vyšlápnout si na své soky z italské či německé čtvrti.
Nebudeme si nic namlouvat. S běžným MG Metrem nesdílel nafouknutý speciál snad vyjma dveří nic. Blatníky i kapota dostaly objemnou botoxovou injekci. Kevlarem se tady opravdu nešetřilo. Pro “béčkové” Metro jsou typické výrazné nasávače vzduchu na bocích a také majestátní přední spoiler, připomínající sněhovou radlici.Zadní část karoserie tvořil trubkový rám, do nějž bylo v podélném směru zakomponováno benzínové srdce.
Jaký zvolit agregát?
Davenport chtěl pro pohon Metra použít motor Rover V6, což byl v podstatě přepracovaný tří a půl litrový V8, ochuzený o dva válce. Jak se záhy ukázalo, technicky nebylo možné zástavbu tohoto agregátu do přední části vozu provést. Posádka by totiž musela sedět téměř v prostoru zadních sedadel. Následoval nezbytný technický obrat a motor putoval do zadní části auta.
Hotový koncept byl následně představen vedení týmu, které dalo posunutí projektu směrem k realitě “zelenou”. Za šest měsíců od tohoto okamžiku doputovaly do dílen Austin Rover Motorsport tři prototypy MG Metro pro skupinu B. Týmoví mechanici se na pár dní vrátili do dětských let, jelikož ostrý speciál dorazil do jejich garáže ve formě stavebnice.
S pravdou ven
MG Metro 6R4 Gr.B se na veřejnosti poprvé objevilo na konci února roku 1984 v rámci narychlo připravené tiskové konferenci v hotelu Excelsior na londýnském letišti. Éterem se totiž začaly šířit všemožné spekulace o stavbě “něčeho” pro rally. Aby mohl Austin podstoupit kompletní vývojový program, chtěl se už dopředu vyvarovat hraní her na schovávanou s novináři a fotografy.
Zbytek roku 1984 tým využil k dokončení a vyladění zbrusu nové soutěžní zbraně. I když na počátku testování Metro disponovalo motorem s pouhými dvě stě čtyřiceti koňskými silami, jevilo se jako konkurenceschopné. Nižší výkon oproti konkurenci dohánělo větší mrštností v utaženějších pasážích. V závěrečné fázi testů byl do vozu zabudován pro MG speciálně vyvinutý třílitrový agregát s maximálním výkonem 410 koňských sil při 9000ot/min. Došlo také k finální úpravě aeropaketu.
John Davenport hýřil optimismem. Na dotazy novinářů, zda dokáže MG Metro 6R4 vítězit, odpovídal: “Nevidím jediný důvod, proč by tomu tak nemělo být. Auto i naši piloti jsou skvěle připraveni.“
Silniční projektil
Dle platných homologačních regulí FISA bylo vyrobeno 200 kusů vozu v silniční specifikaci s označením “Clubman”. Dalších (až) 20 aut spatřilo světlo světa v soutěžní verzi.
Motor Clubmanu byl obdařen výkonem 210 koňských sil (soutěžní specifikace disponovala 410 koňmi). Civilní MG mělo díly karoserie vyrobeny ze sklolaminátu, zatímco ostrá verze z důvodu úspory snížení váhy z kevlaru. Jinak se obě varianty víceméně nelišily. Na rozdíl od přímých konkurentů mělo Metro 6R4 Clubman velmi blízko soutěžní specifikaci. Však také sportovní oddělení nabízelo volně k prodeji paket dílů, díky kterým se dala civilní verze přestavět na plnohodnotný vůz skupiny B.
Nepříliš lichotivá recenze
V roce 1986 publikoval časopis Autocar reportáž z testu, ve kterém srovnal silniční i závodní verzi Metra. Výsledky bádání nevyzněly příliš pozitivně. Co autu rozhodně nechybělo, byl výkon. Z “nuly na sto” to Clubman uměl za 4.5 sekundy, čímž si strčil do kapsy tehdejší superkáry jako Ferrari 288 GTO či Lamborghini Countach. Béčková verze “stovku” pokořila za i dnes dechberoucí 3.2 vteřiny.
V superlativech se však rozhodně nedalo hovořit o ovladatelnosti stroje. Motor umístěný vzadu způsobil nepříliš vhodné rozložení hmotnosti. Spolu s krátkým rozvorem se auto chovalo trochu jako Porsche 911 ze staré školy. V zatáčce nejprve nedotáčivé, aby se při přidání plynu změnilo ve velmi přetáčivé. Receptem na eliminaci popsaných neduhů byla co nejplynulejší jízda, bez zbytečných prudkých manévrů a změn směru.
Smělé plány s rychlým koncem
Premiéra 6R4 skupiny B zažilo svou premiéru na domácí RAC Rally 1985. Zatímco Malcolm Wilson odstoupil po poruše motoru, Tony Pond dokázal přivézt vůz na cílovou rampu jako třetí v absolutním pořadí. Lidé z vedení týmu se tetelili blahem a oznámili, že MG Metro 6R4 se zúčastní všech evropských podniků seriálu mistrovství světa 1986. Netušili však, že tyto plány vezmou díky zásahu vyšší moci poměrně rychle za své.
A nedostavily se ani uspokojivé výsledky. Přísloví “první vyhrání z kapsy vyhání” zafungovalo v případě Metra téměř stoprocentně. Oba nasazované vozy se už od prvního závodu sezony potýkaly se závadami agregátů i transmisí. Toivonenova korsická tragická nehoda znamenala předčasný konec speciálů skupiny B v mezinárodních soutěžích. Tým MG byl na konci sezony rozpuštěn.
Patent na konstrukci továrního motoru odkoupila firma TWR (Tom Walkinshaw Racing) a po několika měsících vývojových prací jej použila, už jako 3.5 litrový, v okruhových vozech Jaguar skupiny C. Zajímavým faktem je, že přepracované benzínové srdce Metra 6R4 se později stalo také nedílnou součástí senzačního silničního přibližovadla Jaguar XJ220.
Fabrické soutěžní vozy byly rozprodány za výhodných 13 tisíc liber za kus. Soukromí vlastníci je poté ve většině případů otloukali při rallycrossových strkanicích. Will Gollop za volantem MG v roce 1992 ovládl evropský šampionát těchto kontaktních závodů na šotolině. Přepracovaný motor jeho Metra, osazený dvěma turby, disponoval výkonem 650 koní.
S ušlechtilým rodokmenem (C870 EUD)
Z výše popsaného je zřejmé, že získat do své snové garáže jeden z ex-fabrických exemplářů nebude až tak otázkou peněz, jako spíše notnou dávkou štěstí.
V nedávné době se v aukci s názvem SUPERCAR FEST SALE OF ICONIC AND CLASSIC CARS 2024, kterou pořádala známá společnost Iconic Auctioneers, jeden bývalý tovární kus MG Metro 6R4 objevil. A v naprosto špičkové kondici.
Jednorožec s číslem karoserie “207” a registrační značkou “C870 EUD” je jedním z devíti vozů, které tým MG v době svého fungování ve své garáži sestavil. Debutoval v Rallye Monte Carlo 1986 v ikonické modro-bílé livreji “Computervision”. V horách nad Monakem jej proháněla dvojice Tony Pond a Rob Arthur.
V dalším závodě, Portugalské rally, sloužil pro změnu posádce Marc Duez-Willy Lux. Po nehodě domácího pilota Santose s Fordem RS200, při kterém zahynulo několik diváků a další byli zraněni, stáhly všechny tovární týmy své vozy ze soutěže. MG nevyjímaje.
Přestože část svého aktivního života prožil na rallycrossových tratích, nebyl vůz nikdy vážně havarován. V posledních dvaceti dvou letech pak absolvoval pouze čtyři akce v podobě demonstračních jízd. Většinu času strávil v poklidu jako exponát v muzeu Williams F1 a objevil se také ve vstupní hale klubu RAC v Pall Mall. Podobné privilegium měla pouze hrstka vozů, jenž sehrála důležitou roli v historii motorsportu.
Pokud byste měli o vůz zájem, máte v této chvíli už bohužel smůlu. V rámci aukce totiž našel nového majitele, který za něj neváhal zaplatit úctihodných 425.500 liber. Přepočítáno do naší měny se jedná o částku zhruba 12,5 milionu korun českých. Tučná sumička, co říkáte?
Druhý do party (C99 KOG)
Něco vám však prozradím. Zatímco jeden jednorožec odcestoval do své nové duhové stáje, vyvěsila aukční síň Iconic Auctioneers nabídku na další ex-tovární kus MG Metro 6R4. Speciál s registrační značkou “C99 KOG” má ve svém rodném listě zapsáno jako den početí datum 22. dubna 1986. Tešil se krátké, avšak působivé kariéře v soutěžích mistrovství světa. V barvách “Computervision” s ním Malcolm Wilson a Nigel Harris vybojovali čtvrté místo v Rallye Sanremo 1986 a sedmnácté v domácí Lombard RAC Rally.
Poté byl vůz prodán soukromému sběrateli a na dlouhou dobu uložen v přítmí garáže. Až v roce 2004 putoval do dílen jednoho ze specialistů na 6R4, kde si prošel mechanickou ozdravnou kůrou. Exteriér nedoznal žádného zásahu, proto si speciál dodnes nese na své karoserii autentické šrámy, získané při bojích o vteřiny na tratích rychlostních zkoušek.
Po renovaci se zúčastnil několika předváděcích akcí, z nichž nejvýznamnější byla účast na Festivalu rychlosti v Goodwodu 2006. V roce 2023 bylo MG osazeno zcela novou palivovou nádrží s příslušnou certifikací. K vozu obdrží vlastník taktéž množství dobových dokumentů.
Jedinou vadou na kráse se může stát odhadovaná prodejní cena, pohybující se mezi 375-475 tisíci liber.
Pokud stále ohledně koupi váháte, možná vás přesvědčí fakt, že světovým trendem se stává cestování hromadnou dopravou. Takže proč jako správný machr nejezdit do šichty krásně škaredým Metrem?
foto: archiv, Iconic Auctioneers
3 komentáře
Pěkný článek, díky.
Byla to kouzelná doba, kdy měli konstruktéři takřka volné ruce a každá značka přišla s něčím úplně jiným.
Volné ruce a v mnoha případech takřka neomezené rozpočty. V této souvislosti si vzpomínám, jak jsem někde narazil na krátkou poznámku, že v roce 1986 si tým Lancia Martini vezl na Nový Zéland téměř tisíc disků kol a k nim stejný počet pneumatik. V dnešní době sci-fi.
Neuveřitelná era rallye a B-Group kde seděli za volanty opravdoví mistři řemesla a dodnes jsou nesmrtelnými legendami a také navždy zůstanou i když už odcházejí – viz H. Mikkola , ovládat tato monstra byla užasné vidět , jejich jedinečný zvuk plný stáda plnokrevných koni a v neposlední řadě tehdy i diváci , kteří před nimi doslova uskakovali na poslední chvíli , byl jsem mladší o 40 let ale dodnes mě tato monstra fascinují , ukázka lidského umu a skvělé souhry pilota a kopilota , mohu si aspon dnes kdykoli si pustit na youtube a nechávám se kochat mistry volantu a je jedno legendártní motto od Juhy KANKKUNENA , 4 násobného mistra světa v rallye a i v B-Group 1986 na Peugeotu 205 Turbo V 16 Evo po dojetí finské rallye s továrně zapůjčeným Fordem Focus WRC v roce 2010 : “ B-Group was for men, WRC is for boys “ . Více není třeba dodávat a on se sám stal mistrem světa ve všech kategoriích včetně B-Group, , A skupina a WRC . B-Group = rallye golder era .