V seriálu na RALLYLIFE.cz jsme připomenuli 10 let aktivní kariéry Martina Prokopa v automobilových soutěží. Po vzpomínce na debut v Okříškách 2001 přišla na řadu nešťastná Rallye Šumava Klatovy 2002…
Rallye Šumava 2002
„Ještě v průběhu roku 2001 jsme ve spolupráci s týmem Václava Arazima přešli na mitsubishi. Na sedadlo spolujezdce na začátku nové sezony usedl Jirka Hradil. Začali jsme v Blovicích. Většina soupeřů tam před Šumavou zkoušela speciály WRC, přesto jsme s lancerem v jednu chvíli figurovali na pátém místě. Bylo znát obrovské zlepšení, rychlost. Bohužel ne vše bylo úplně ideální, jak to možná někdo viděl. Ale sám jsem nevnímal a bohužel mi to nikdo neřekl," vzpomíná na začátek sezony jihlavský pilot.
Start na Šumavě měl být pokusem proniknout mezi nejužší domácí špičku produkčních vozů, tak se ale nestalo. Přišla těžká havárie, která na dlouhou dobu přerušila Martinovu kariéru.
⇥
„Asi přišlo to, co mělo přijít. Venca Arazim mi potom řekl, že něco takového očekával, bohužel ne s takovými následky. Na Šumavě přišel velký trest. Prostě jsem měl z lanceru jen minimální respekt. Neuvědomoval jsem si, jak rychle doopravdy jede, že sebemenší zaváhání může být fatální.
Nehoda měla jen blízko k tragickým následkům. Ať už v případě mě, spolujezdce nebo diváků. Stáli v únikové zóně a auto v nich mohlo skončit," popisuje.
Nehoda skončila těžkým zraněním Martina. Půl roku po nehodě nechodil, proto bylo otázkou, zda se vůbec na závodní tratě vrátí.
„Bylo to hodně vážné, bolestivé. Jsem vlastně rád, že mám v pořádku nohu. Chvíle, které jsem zažil, opravdu nebyly příjemné. Dodnes nechápu, co mě přimělo sednout zpátky do auta. Ale táta ani na vteřinu o konci závodění neuvažoval. Už když mě vezl z nemocnice, mluvili jsem o dalších závodech, přidržel mě u rally, za což jsem dnes samozřejmě moc rád," přiznává.
„Byl to nejhorší okamžik mé kariéry. Zkrat, zásadní vyučení, dodnes z něj čerpá. Jsou prostě věci, které nezajedu, někam bezhlavě nepřiletím, protože vím, co to může znamenat. Poznal jsem, že rychlost může bolet. Jezdec musí přemýšlet, jak auto jede rychle, připravit si ho z velkých rychlostí dlouho dopředu a vnímat, co přijde."
Martinovu sezonu 2002 tato havárie jednoznačně ovlivnila. „Potom jsme sedli ještě s Jirkou Hradilem do auta, ale já cítil, že potřebuji zpátky Juldu Gála, se kterým jsem odjel tři závody na konci roku 2001. Potřeboval jsem se vrátit na zem, potřeboval jsem někoho, kdo mi v autě dá za uši, řekne, co mám dělat. Na to byl Julda skvělý. Byl to můj učitel a hlídač, předal mi moc zkušeností. Společně přišly hezké výsledky a vracelo se sebevědomí. Julda Gál mě vrátil do hry. V těchto fázích byla pomoc Václava Arazima a Juldy Gála nesmírně důležitá," uzavřel další část vzpomínek Martin Prokop.
