S numismatickou lupou aby člověk pohledal automobilového nadšence, jež by někdy neslyšel o americkém legendárním závodu Pikes Peak. „Závod do oblak“ píše svoji historii od roku 1916. Trať měří téměř 20 kilometrů a obsahuje 156 zatáček různých stupňů obtížnosti. Dříve býval její povrch smíšený – tedy úvodní část asfalt a konec šotolina. Od srpna 2011 je celý úsek oblečen po asfaltové podoby.
Ačkoliv se jedná o závod do vrchu, v tabulce vítězů (a poražených) jednotlivých ročníků najdeme mnoho zvučných jmen jezdců rally. Stig Blomqvist, Juha Kankkunen, Michele Mouton, Walter Röhrl či Seb „Ufoun“ Loeb.
No, a kdo by neznal kultovní video z roku 1988, kdy si další „soutěžák“ Ari Vatanen při fantastické jízdě v Peugeotu 405 Turbo 16 zakrývá v plném kalupu rukou nízké slunce, které ho oslepuje…
Delta S4 versus historie Pikes Peaku
Přestože se turínské béčkové monstrum v Coloradu nikdy nestalo vozem vítězným, na startu se objevilo. Bylo to v roce 1987 a 88. Za volantem seděl Paolo Alessandrini – jezdec odkojený automobilovými soutěžemi. Jak také jinak. V osmdesátém sedmém „výstup“ na vrchol nedokončil. O rok později byl atak na americkou horu v jeho podání daleko úspěšnější a zaznamenal třetí nejrychlejší čas absolutně.
Stará láska nerezaví
Kostaričan s italskými kořeny GianMaria Traversone se v civilním životě realizuje v oboru stavebnictví. Jeho velkou zálibou jsou však automobily a motocykly. Právě proto založil v Kostarice v provincii Guanacaste vlastní dílnu čpící benzínem. Zde pro stejně postižené pacienty jako je on zajišťuje restaurátorské práce na jejich dvou i čtyřkolových mazlíčcích. A co by to bylo za petrolheada, kdyby sám čas od času neusednul za volant něčeho ostřejšího. A co by to bylo za Itala, kdyby tak neučinil v italské klisně skupiny B – Lancii Delta S4.
Jedná se originální tovární vůz (šasi 209, TO 73073E). Miki Biasion s ním vybojoval své vůbec první vítězství v seriálu mistrovství světa. Stalo se tak v roce 1986 při Marlboro rally Argentina. Poté byl speciál „překabátěn“ z livreje Martini Racing do temnějších barev Esso Grifone. Další horkokrevný Ital Fabrizio Tabaton jej provedl po rychlostních testech dvou soutěží mistrovství Evropy – Rally Catalunya a Rally di San Marino. V obou případech vítězně.
V roce 2016 jsme mohli Traversoneho vidět v béčkové Deltě při Rallyelegend v San Marinu. Auto chvíli před akcí dorazilo na evropskou půdu po mnoho letech strávených v japonském azylu. V roce 2017 se pak s „hřímající italkou“ zúčastnil jako předjezdec Oris rally Clásico na Mallorce.
Vzhůru až na vrchol
V roce 2018 si Traversone hodlá splnit další ze svých snů a spolu s italskou benzínovou kráskou jej najdeme v seznamu přihlášených coloradského závodu.
Jeho ambice lze jen odhadovat. Já osobně však věřím, že jediným cílem je si těch stopadesátšest zátočin a čtyřistaosmdesát koní co nejvíce užít a pokud technika dovolí, legendární „Essequattro“ dostat po dvaceti letech jejího amerického absentování opět co nejvýše. A kam? Nejlépe až do oblak!
