Možná stál někdy v minulosti i ve vaší garáži. VAZ 2105. Tuctový Žigulík s brutalistními tvary karoserie, ve kterém byste jen stěží hledali základ pro stavbu soutěžního speciálu skupiny B. Pro sovětské soudruhy to však nebyl žádný problém.


VAZ – Volžskyj Avtomobilnyj Zavod (nyní AvtoVaz) je ruská firma vyrábějící automobily značky Lada. Jejich produkce probíhá ve městě Togliatti. Značka Lada byla vybrána pro export automobilů, které se na tehdejším sovětském trhu prodávaly pod značkou Žiguli. Od osmdesátých let minulého století se název Lada začal používat i v Sovětském svazu. Nejúspěšnějším a nejprodávanějším modelem automobilky byl typ 2105/2107.

Projekt VFTS pod Brundzovou taktovkou

Stasys BrundzaProč VFTS? Jedná se o zkratku názvu továrny (Vilniuskaja Fabrika Transportnych Sredstv – v překladuTovárna na dopravní prostředky ve Vilniusu), ve které soutěžní auta pod odborným dohledem zkušeného litevského soutěžáka Stasyse Brundzy vznikala.

Brundza je dodnes zapsán ve statistikách jako desetinásobný mistr SSSR v rally a stal se po právu jedním z nejznámějších jezdců východní Evropy 70. a 80. let minulého století.

V průběhu času se do úprav zapojil i Metalex, především však ale legendární AgroTeam Slušovice, který s Brundzou úzce spolupracoval. Nezřídka se stalo, že VFTS a Metalex si mezi sebou čile přeposílali jednotlivé díly. Důvod? Jednoduše řečeno – některé komponenty bylo snadnější sehnat v SSSR, některé zase v Československu.

Na začátku byla Lada 1600 Rally

Lada 1600 MTX RallyeVůbec prvním soutěžním modelem, na kterém Brundza pracoval, byl automobil pro skupinu A. “Kastli” použil z modelu 21011. Zabudoval do ní ale převodovku a motor o obsahu 1600 cm3 z typu 2106. Z vilniuských dílen vyrazila novinka na závodní tratě v roce 1978 pod označením Lada 1600 Rallye. Vůz se ukázal jako spolehlivý a konkurenceschopný.

Brundza jej proto použil jako základ pro ambiciózní projekt stavby “béčkového” speciálu. Lada 2105 VFTS získala homologaci pro skupinu B v říjnu roku 1982.

Osvědčená šestnáctistovka

Jak již bylo zmíněno, VFTS využívalo motor o objemu 1598 cm3 z modelu 1600 Rallye. Jeho výkon však byl téměř zdvojnásoben, mimo jiné díky využití dvojitých karburátorů a sto oktanového paliva. Klasické zapalování nahradil bezkontaktní zapalovací systém.

Maximální rychlost, uváděná výrobcem, byla 192 km/h. Ve skutečnosti vůz bez problémů dosáhl rychlosti o něco málo více než dvě stě kilometrů v hodině.

“Když jsme se ve VFTS poprvé svezli, byli jsme lehce omráčení. Motor má už odspodu neuvěřitelný záběr. Museli jsme posléze dokonce změnit systém našeho rozpisu, protože ten původní můj spolujezdec nestíhal číst”, vzpomíná jeden z jezdců, kteří do 2105 VFTS přesedlal z jiného vozu.

VFTS jako konkurence „eLeRy“

Malý zdvihový objem zařadil Ladu do třídy B/10 (1300 – 1600 cm3). Neočekávalo se, že bude držet krok s „bestiemi“ jako Lancia 037 Rally a dalšími. Stala se však důraznou odpovědí na další “béčkové” speciály tehdejšího Východního bloku, jakými byly československá Škoda 130 LR či polský FSO Polonez 2000 C.

Odtučňovací kůra a pětikvalt

První verze VFTS měla pouze čtyřstupňovou převodovku a sériovou ocelovou karoserii opatřenou laminátovými nástavci blatníků a spoilery. Druhá evoluce byla vybavena pětistupňovou rychlostní skříní (kupodivu naskládanou do obalu “čtyřkvaltu”) se samosvorným diferenciálem a odlehčenou karoserií. Hliníkové dveře a obě kapoty znamenaly úsporu téměř 100 kilogramů. Skleněné výplně bočních oken nahradil makrolon.

Největší slabinou výkonného vozu byly sériové brzdy. Vpředu byly sice použity kotoučové, ale zadní náprava nesla bubnové brzdy, které za jízdními výkony vozu silně zaostávaly. Ani podvozek nedoznal výrazných úprav. Rusové se jen soustředili na použití tvrdších silentbloků, lepších kloubů Panhardské tyče a speciálních tlumičů Bilstein. Pro soutěže byla homologována třináctipalcová kola.

Palubní deska obsahovala mimo rychloměru a otáčkoměru i budíky teploty chladící kapaliny, tlaku oleje a ampérmetr. Lehce dostupné byly také veškeré pojistky.

VFTS úspěšné i v Československu

Lada 2105 VFTS se soutěží mistrovství světa účastnila pouze sporadicky. Úspěšná byla například při Rallye 1000 jezer, kde v roce 1986 zcela ovládla třídu B/10. Obsadila prvních šest pozic a ruský pilot Nikolaj Bolšich skončil osmnáctý v absolutním pořadí.

Vůz byl velmi konkurenceschopný při soutěžích ve Východní Evropě, kde často dominoval. Zajistil si rozsáhlý seznam umístění na stupních vítězů.

V českém mistráku se Lady 2105 VFTS objevily už sezoně 1984, kdy se Miroslavovi Lankovi podařilo v barvách Barum teamu získat titul. Později s vozem exceloval především Václav Blahna, který od roku 1986 disponoval jeho druhou evolucí a perfektně vyladěným motorem. V šampionátu sice podlehl Pavlíkovi (Audi Quattro) a Urbanovi (Š 130 LR), ale o rok později se stal mistrem ČSSR.

Lada 2105 VFTS Barum rally

VFTS ve Vesníku

Lada 2105 VFTS se stala nejúspěšnějším projektem továrny ve Vilniusu. Mimo zemí Východního bloku se dobře prodávala třeba ve Švédsku, Norsku, Německu, a dokonce i v Panamě nebo Kolumbii.

V Brundzově muzeu je dodnes vystaveno okázalé “zápaďácké” Porsche 911, které jeden z bulharských týmů raději vyměnil za dva exempláře VFTS.

Ruské “béčko” nebylo ovlivněno nechvalně známým koncem skupiny B, protože patřilo do třídy B/10. Oficiální výroba skončila v roce 1990, ale hojně používáno bylo až do konce sezóny 1991, kdy skončila jeho homologace.

Lada 2105 VFTS a Máša

Lada 2105 VFTS a Máša

Lidové „béčko“ jako stavebnice pro zručné kutily

Je známo, že v letech 1982-1990 bylo vyrobeno a prodáno 30 originálních exemplářů. VFTS si však získalo takovou proslulost, že jej mnoho soukromníků začalo kopírovat a stalo se dostupným jako stavebnice.

Jak se lehce nadneseně vyjádřil rakouský soutěžák Rudi Stohl: „VFTS bylo jediné auto skupiny B, které se dalo postavit doma ve stodole.“

Lada 2105 VFTS Rallye Design

Lada 2105 VFTS / livrej Retro-Cars od Rallye Design

Dodnes je divácky velmi atraktivním zpestřením startovních listin. Zdomácnělo především v Maďarsku, kde se v různých modifikacích účastní všemožných profesionálních i amatérských soutěží. S originální verzí však mají “čabajské” novostavby společných pouze málo prvků. Jedná se spíše o kity, se sekvenčními převodovkami, hydraulickými ručními brzdami a motory o výkonu více než dvě stě koňských sil.

Noční můra technických komisařů, ale vlhký sen fanoušků rally.

Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře