Ryze český základ, doplněný významnými evropskými ingrediencemi. Zlínská Barum rally, mnoholetá stálice kalendáře akcí čpící fosilními palivy, si odbyla svůj padesátý čtvrtý akt. I v dnešní době, kdy čímkoliv šokovat otrlou a otupělou společnost je téměř nemožné, dokáže mezi fanoušky automobilových soutěží probudit nekonečné množství emocí. Lásku či nenávist, přízeň i zatracení.
Předbarumkové černé scénáře
Předbarumkový scénář si zachovává svá neměnná klišé. Už od doby jarního tání se na sítích a fórech květnatě spekuluje, kdo a s čím by se mohl na tratích v okolí Zlína objevit. Přetřásají se i ta největší jména, spadající často do kategorie “Sci-fi+”. V průběhu času probíhají v imaginárním seznamu významné škrty. Euforie začíná opadat. V červenci přichází na scénu se svou temnou verzí scénáře sám velký režisér Pluto. Imaginární startovka v jeho podání přivede do fáze deziluze i ty největší optimisty. Když pak nedlouho před startem soutěže spatří světlo světa do té doby nejutajovanější dokument české rally, tedy oficiální seznam přihlášených posádek gumárenské soutěže, vstoupí do duší fanoušků klid a mír. Jako vždy to mohlo dopadnout daleko hůře.
Co je psáno, není dáno
Škatulata se nakonec přece jen trochu “hejbala”. V kuloárech se totiž začalo téměř okamžitě po zveřejnění jmenného seznamu mluvit o neúčasti Poláka Koltuna a Francouze Lefebvrea. Složitou kombinatorikou nakonec došlo k nahrazení francouzského pilota Maďarem “Mixim” Csomósem, který usedl do Škody Fabie původně připravené pro Koltuna. To vše s podporou pneumatikářů MRF. Škarohlídi začali pomalu uzavírat sázky, ve které z erzet zahodí bouřlivák ze země čabajské drahou techniku tentokráte.
Poslední, a vpravdě nečekanou ránu na solar dostala startovka jen několik desítek hodin před startem samotné rally, kdy svou zlínskou účast vzdal Nor Mads Ostberg. Nesehnal totiž náhradu za svého zdravotně indisponovaného spolujezdce. Škrtnout jsme si zároveň museli jeho týmového kolegu Maxe McRae, který se s Norem v průběhu sezony dělí o náklady na logistiku a fungování servisního zázemí. Dle agentury JPP Ostbergovo nenadálé rozhodnutí rozčílilo nejen vedení týmu Tagai Racing, ale také důležité lidi z Citröenu. Není divu, zvláště, když v jedné z nejsledovanějších soutěží roku dále hájil barvy francouzské značky už jen největší Čech Václav Pech.
Syndrom “Barumka”
Tradiční srpnový termín se značnou měrou podílí na rozhodování mnohých zahraničních posádek o účasti na zlínské rally. Druhá půlka sezony totiž zpravidla bývá, oproti původním předpokladům, skoupá na finance i motivaci. Barumka si navíc za dobu své existence stačila vybudovat pověst velmi obtížné a zrádné soutěže. Pokud v rámci Barum rally posádky něco děsí, není to možná jazyková bariéra či cena půllitru čepovaného piva.
Obavy vyvolávají především rychlé a uskákané asfaltové šoustky všemožné kvality. Najít univerzální setup podvozku na jejich komfortní zdolání je téměř nemožné. Mnoho zahraničních borců zvučných jmen, kteří v minulosti na zlínské tratě vtrhli bez bázně a hany, si nakonec odváželo z baťovského města namísto vavřínů vrak kdysi naleštěného soutěžáku. Od té doby zřejmě trpí posttraumatickým syndromem “Barumka” a pokud nemusí, Zlínu se raději obloukem vyhýbají.
Když si ke všemu již řečenému připočteme domácí borce, sprintující od fotobuňky k fotobuňce v pekelném tempu, vyjde nám, že na dosažení stupňů vítězů je na Moravě třeba pořádně dlouhého žebříku a velkých gulí.
Hippy hippy shake
Rozverný popěvek si mohli v cíli páteční dopolední “kvaldy” s chutí zapět Stříťa s Laďou Kučerou. Jejich čas, měřený v rámci osmikilometrového kvalifikačního úseku z Komárova do Pohořelic, se ukázal v rámci “Evropy” tím nejrychlejším.
Do zpěvu naopak nebylo Kryštofovi Zpěvákovi. V lesní partii tratě předvedl s uřvaným Citröenem S1600 elegantní několikanásobnou příkopovou piruetu, kterou by taneční mistr Zdeněk Chlopčík bez skrupulí ohodnotil 10/10.
Na rozdíl od Star Dance však v rally nerozhoduje styl, ale výsledek. Rekonstrukce “cédvojky”, otlučené jako píšťalka, znamenala pro mechaniky bezesnou noc. Zpět v aktivní život jí uvedli jen několik málo minut před uplynutím pravidly stanovené lhůty. Celý příběh má i lidský rozměr. Všechny chybějící díly potřebné k opravě, poskytli otrokovickému týmu jejich přímí maďarští soupeři, kteří do Zlína dorazili s na chlup stejnou technikou. V současném rallyovém světě, plném vlastních pískovišť, čin téměř nevídaný.
I přes veškerou vynaloženou energii Zpěvák s Navrátilem cílovou fotobuňku stejně nespatřili. Pouť soutěží ukončili v neděli s vylomeným předním kolem.
Erzeta “Komárov” se do harmonogramu rally vrátila po několikaleté pauze, způsobené plánovanou opravou kanalizace a následnou rekonstrukcí silnice v její finální části. Místním se sice zvýšil komfort žití, pro fanoušky však ztratil díky vyhlazení povrchu průjezd návsí v Pohořelicích hodně na své atraktivnosti. I přesto se jich v centru obce sešlo poměrně velké množství. Na davy diváků z dob milovaných WRCéček však můžeme už jen nostalgicky vzpomínat.
Spolupráce AI, FB, IG & GDPR
V pátečním ránu do hry poprvé vstoupila také onboardová kamera s umělohmotnou inteligencí. V zákopové válce mezi pořadateli a diváky tahala za delší konec napájecího kabelu. Jakmile AI zmerčila nevhodně stojící fanoušky, neprodleně je vzdušným zasláním balíčku jedniček a nul naprášila. Ti byli následně z místa fyzicky vykázání a v příspěvku na FB i IG označení jako exemplární příklad nevhodného chování u trati. Díky skvěle fungujícímu GDPR však použitá fotka z vychytralé kamery vytvářela dojem svěžího dílka z ranku moderního umění. Uprostřed změti větví se nacházel velký čtverec, důmyslně rozpíjející identitu hříšníků. Takhle se na ně musí!
Zchlaď se, kdo můžeš!!!
Meteorologové mluví o letošním létě jako teplotně průměrném. V nitru Zlína se však naměřená páteční maxima pana Celsia pohybovala ne nedaleko reálné teploty zemského jádra. Nebeskou směnu sloužila parta Hic. Nezbývalo tedy než aktivně vyhledávat stinná místa a současně v rámci pivního minifestivalu poctivě doplňovat minerály a vitamíny v tekuté formě s bílou čepicí. Členové posádek alkohol odmítali. V rámci udržení bystré mysli raději volili chvilkové ovlažení ve vodním mlžítku.
Horký večer na peróně
Barumka bez autobusáku, to je jako uzenina z Kostelce bez separátu. Jedná se o jediný případ, kdy můžeme poděkovat pomalu se šinoucímu úřednímu šimlovi, který počáteční datum slibované rekonstrukce obří přistávací plochy pro autobusy v centru Zlína líně posouvá v čase kupředu. Jednou ale bagry stejně zvítězí.
To by se pak blátivým staveništěm v srdci města mohly prodírat maximálně dakarské speciály. Martin Prokop se na podobnou eventualitu pečlivě připravoval. Zatímco z ofiko plakátů na nás zírala jeho rally dvojková Fabie, po trati speciálky se v intermezzech proháněl hned ve dvou typech terénních Fordů. Krkolomná jízda působila chvílemi až děsivě, když si šotolinové pryže, opatřené hrubými špalky, s hladkým asfaltem úplně nenotovaly.
Další výrazné záblesky večera s sebou přivezly posádky kategorie Legend. V ní letos citelně chyběla posádka žluté kroměřížské eLeRy, která si dává závodnickou pauzu na dobu neurčitou. Nepřijel ani miláček davů Dodi Béreš junior. Čest zasloužilých mistrů smyků zachraňovala oblíbená bratrská dvojice Spišáků. Slovenští bratia VFTSo vrátili zpět do pojízdného stavu po havárii v předchozím závodě takřka v hodině dvanácté. Na jejich výkonu se to nijak nepodepsalo a kvalitně vrtěli pozadím.
Bezpečnostní ploty ale byly tentokrát neproniknutelně spojeny s kůly. Hlavní důvod, proč se na okraji autobusákové jámy lvové neobjevili nechtění světliconoši, jejichž konání přinášelo v dřívějších ročnících tolik chtěné záběry do oficiálních propagačních videí. Chceme tu atmosféru, ale prosím vás, nedělejte ji!
Pěsti ve tmě
Baťovskou architekturu pohltila tma a autobusák zároveň ovládla třískavá atmosféra. Se startem prvních soudobých vozů se prostor pod viaduktem na okamžik změnil na improvizovanou MMA arénu. Tři fanoušci, odhodláni zafandit se světlicemi v rukou blízko trati svému oblíbenému spolujezdci, který pro jednou vyměnil čtení not za práci s kulatou lopatou, byli okamžitě konfrontováni s pracovníky nejmenované bezpečnostní agentury. Jeden ze sekuriťáků, jehož logické myšlení rychlostí notně zaostávalo za funkcemi mozku, ovládající paže a nohy, zasáhnul velmi neadekvátním způsobem. Po neúspěšném pokusu o remake snímku “Pěsti ve tmě” musela na trať sanitka, aby otlučeného fanouška ošetřila. Další průběh superspeciálky se natahoval jako guma od trenýrek. Memento souboje zůstalo po zbytek večera viset nad orezlými přístřešky zanedbaných perónů. Nikdo z fanoušků už netoužil vybočovat z řady. Když mezi nástupiště přijela špička startovky, čekala je namísto gejzírů ohňostrojů a světlic komornější atmosféra, vzdáleně připomínající místa věčného odpočinku v čase dušičkovém. Takhle opravdu ne!
Historická pachuť
Začalo to Bugatkami. Vlastně nezačalo, protože jsme je letos v lítém souboji na městské trati vůbec neviděli. Škoda. Rychlé monoposty vždy dokázaly rozproudit krev fanouškům, které utavilo dlouhé čekání na večerní start speciálky. Hlavní důvod, proč jsme se francouzských modrých šípů nedočkali, zná jen hlavní organizátor.
Kontroverze se nevyhnuly ani “Stárům”. Už jen pouhý pohled do startovky naznačil, že se do bojů o další významnou porci bodů nezapojí hned několik posádek špičky historického závodění. Proč? Barumka se oproti jiným závodům v kalendáři vymyká náročností finanční, časovou i traťovou. V minulosti znělo mnoho hlasů, které kritizovaly extrémně rozbité úseky některých erzet. Tehdy se řešily především vybrané pasáže na Pinduli, letos se k nim mohla směle přidat také šotolinová část erzety Bunč. Jasně, rally nejsou okruhy. Nicméně rozsekané části vložek, které současné závodní speciály ustojí téměř bez problému, dávají starým autům na malých kolech pořádně zabrat. Opískované spodky a podběhy, lavory v podlahách, poničené nápravy a zavěšení kol. Ze závodění se v mnoha případech stává boj o přežití a snaha o minimalizaci škod. To si pak jeden rozmyslí, zda si vědomě ničit auto za cenu vysokého startovného.
Velkým tématem se stalo rušení rychlostních zkoušek. V sobotní etapě se historické pole ani jednou nesvezlo na téměř osmnácti kilometrových “Halenkovicích”. Odvolání druhého průjezdu s sebou přineslo značné kontroverze a nespokojenost některých posádek. Ony negace se později přenesly ze zákulisí do veřejných internetových diskuzí. Nic se tím, ostatně jako vždy nevyřešilo. Pokud tedy za řešení nebudeme považovat další názorové rozklížení fanouškovské základny.
Pomyslnou “třešničkou na dortu” se staly horlivými bafuňáři dodatečně udělené mastné pokuty za údajné nebezpečné manévry několika posádek kategorie Legend na městské vložce. I tato skutečnost názorově rozdělila jezdce i fanoušky na dva tábory. Nicméně – předpisy jasně stanovují, že na trati je zakázáno vědomě vyrábět “donuty”. Nařízení, nad kterými se dříve vehementně přivíraly obě oči, se odpovědní funkcionáři rozhodli letos striktně vyžadovat. Usvědčené hříšníky “flastry” nemile překvapily. Dá se předpokládat, že mnohé z nich za rok ve Zlíně neuvidíme. Ano, pravidla jsou pravidla. Ale deseti tisícová pokuta je přece jen úlet.
Slušovická vata
Slušovická erzeta patří do zlatého fondu zlínské rally. Relativně nenáročná rychlostní zkouška, tvořící jakousi vatu mezi jinými, podstatně složitějšími sestřičkami. Zkušený fanoušek se jí snaží vehementně vyhýbat. Pro svou jednoduchou dostupnost je určena spíše široké veřejnosti, kdy pořadatel zvládne na pečlivě hlídaných místech koncentrovat značné množství jednorázových návštěvníků. Na divácké louce nedaleko centra moravského Klondiku jim nabídne veškerý komfort naplňování i vyprazdňování, na pozadí se skokem přes uměle vytvořený krtičinec.
Výrazně rallyovější pasáž najdeme ve hvozdenském údolí. Skalní fans si oblíbili především rychlou levou zatáčku, které předchází mírné nadlehčení na horizontu. Dnes už zmiňovanému místu asi neřekne nikdo jinak, než “Araiova zatáčka”. Potomek někdejšího fabrického pilota Toshiho Araie zde totiž v roce 2019 odložil do přilehlého porostu svůj erpětkový Citröen opravdu epesním způsobem. Jméno Hirokiho Araie jsme si mohli přečíst černé na bílém také v letošní startovce. Při vzpomínce na velký japonský moment pořadatelé před inkriminované místo pro jistotu usadili nudný retardér, čímž uvedli mnoho českých tifosi v týdenní smutek.
Kritických míst, kde se v minulosti krčily plechy a lámala zavěšení, najdeme na slušovické vložce povícero. A opět trestala. V “Kuzajově” lesíku, na dohled cíle, ukončil svou pouť soutěží ranař Mixi. Pomalý defekt předního kola Fabie zapříčinil nezatočení do levé zatáčky. Po nárazu do stromů motor svou práci nevzdal, leč přední kolo si vzalo dovolenou a jen tak se líně povalovalo vedle auta. Ach, Mixi, Mixi…
Hrůzostrašná kombinace přemetů a piruet byla po delší pauze k vidění v “Consaniho” zatáčce. Janouch s Chomátem po ní skončili s lehkými zraněnými v nemocnici. Vymazlené Mitsubishi Lancer třetí evoluce však bylo zralé pod magnet ve vyhlášeném tlumačovském kovošrotu. Vrátí se posádka i krásný Lancer někdy v budoucnu zpět na závodní tratě?
Jednou měř, dvakrát řež
Černá můra – nějak podobně by znělo hodnocení premiérové sezony v šampionátu ERC z úst loňského mistra republiky Dominika Stříteského. Havárie ve Španělsku a Maďarsku, vynechání šotolinového závodu v Polsku. Do toho fyzický přesun celého projektu z Lukova do Brumova. V Římě musel zdravotně indisponovaného spolujezdce Igora Bacigála nahradit zkušený Ondřej Krajča, na Bohemce a Barumce neméně soutěžemi protřelý Laďa Kučera. S oběma mitfáry přišly kýžené, relativně dobré výsledky. Zdálo se, že smůla si konečně vzala dovolenou.
Oficiální test před domácí soutěží přinesl veskrze samá pozitiva. Nejrychlejší čas v páteční kvalifikaci pak finálně rozproudil celému týmu vysokooktanový benzín v žilách na maximální možnou míru. Brambora na páteční večerní speciálce a třetí čas na první sobotní vložce stále znamenal úzký kontakt se špičkou pelotonu. Bylo zaděláno na úspěšný víkend?
Nikolivěk. Oba ucházející výsledky se totiž zároveň staly labutími písněmi vítěze Barumky roku 2024. Stříťa na následující Halenkovické erzetě nedobrzdil do přírodního retardéru. Při nepříliš povedeném záchranném manévru přeskočil s Fabií dva obrubníky. Žádné velké drámo, které většinou končívá rozhozenou koncentrací a geometrií náprav. Ne v tomto případě. Stříťa sice dokázal kulhavé auto dopravit do cíle vložky v osmém nejrychlejším čase, díky trojnásobnému defektu však nebylo možné dále pokračovat. Ať počítal, jak počítal, dvě rezervní kola mu stále chyběla. Z posádky bojující o vítězství se rázem stali nedobrovolní diváci.
V neděli tým zavelel k návratu na trať. Motivace téměř na nule, ale o to více prostoru na test celé palety nastavení. Až do startu závěrečně Power Stage, vedoucí lesy a loukami z Kateřinic do Pržna, probíhalo vše hladce. V uskákaném sjezdu do Mikulůvky však skončila brumovská Fabie v kotrmelcích. Zatímco Laďa Kučera dále fungoval s pouhým naraženým loktem jako hlídač vraku, Stříťu čekala cesta houkavou sanitkou do zlínské nemocnice. Diagnóza – těžký otřes mozku. Okamžiky před a po nehodě z jeho hlavy někdo vymazal. Incident přinesl také výrazný přetřes zbylých sezónních plánů.
