Ve čtvrtek mě zastihla zpráva jako hrom z oblačné oblohy. Páteční ozařování pracovním monitorem se odkládá na pondělí…, jedeme do Hustopečí.
Vyrážíme ráno a po příjezdu míří naše kroky do press centra. Tam už trůní král seriozních titulků Tom Plachý. Je ve výborné kondici a pohodě. Nasáváme atmosféru dobře odvedené práce. Po chvíli povídání uctivě zdravíme a pokračujeme bloudit cestou do servisu. Z minulých ročníků mám v hlavě šedivou vzpomínku, že to nebude úplně jednoduché. No, obkroužili jsme kopec, ze kterého na nás z dálky provokativně zářila servisní zóna, až jsme nakonec stezku k němu našli.
Servis a oáza
Po nezbytném pozdravení spřátelených týmů a povinném vrhání škaredých pohledů na nepřátelské stany (které musí být ukryty pod kamarádsko neutrální maskou, kvůli zachování folkloru českého mistráku) jsem nemohl minout stan s občerstvením.
Konečně trošku RALLYLIFE. Nabídka byla příjemná, steaky a klobásy teplé, pivo a limo studené. Před shakedownem tady posedává pár srdcařů, kteří nedočkavě vyrazili na jih Moravy dřív. Až přijedou závoďáky a diváci po první rundě, kluci za pultem se budou mrskat jak kapři v kádi. Před posezením mě bylo dobře, ale po odchodu je mi mnohem líp. Klobása výborná, pivo studené. Povinný říhanec po japonsku ukončuje pobyt v téhle oáze. Díky moc. Přijdu zas.
Vyrážíme na shakedown
Mapa říká, že pojedeme po tlusté silnici. Potom pojedeme po silnici tenké jako vlas a nakonec se budeme prodírat po čárkované cestičce, typu turistická stezka. Mikropřehmaty v navigaci rychle odhalujeme a za pomoci malé nápovědy od domorodců, přijíždíme luční cestou pro traktory k obrovské kaluži. Vidíme stopy od auta in, vidíme stopy od auta out. To sedí. Takže zatahujeme okénka, řadíme za jedna a těšíme se na bahenní lázeň. Ovšem náš Outback projel tímto bazénem s otázkou, kdy už ta překážka bude? Prostě nuda. Příště ho budeme muset utopit, aby si trošku zabojoval.
Dvoukolky měly zábavnější průjezdy. Mára Pléha projel s gráciíí, bez fobie s Fábií, se staženým okénkem, a kdyby kouřil, měl by jistě Marlborku v puse. Je to fešák s červenou Bugatkou, to je jisté.
Konečně jsme u trati
Nacházíme téměř rovný úsek. Téměř. Po mírném sjezdu následuje rovné stoupání na kopec, celé v omezovači.
No a mezi klesáním a stoupáním je mírná zatáčka s terénní nerovností, která hodně aut pěkně roztancovává. Kvalitní výběr místa podtrhuje přítomnost Míry Březíka, který kontroluje srdeční svalstvo svých soupeřů, při nájezdu na tuto atraktivní nešikovnost na trati. Je zajímavé sledovat jak si různé podvozky dovedou poradit s touto pasáží. S2K nemají problém, ty auta se ani nehnou. Zato eNkaři musí mít v rozpisech tučný vykřičník. Především jezdci s Lancery chytají své rozskákané Myšáky ještě několik délek za zhupem.
Pátrání po brzdném bodu
Závěrečné zpestření nám tentokrát připravil Martin Koči. Na konci tohoto rovného úseku byla horizontem ukryta pravoúhlá pravá. Těžká…, protože nebyla vidět a hledání brzdného bodu v takových potvorách většinou probíhá výletním tempem. Martin od prvního průjezdu volil dravý styl na poslední chvíli. Každý jeho průjezd byl velice atraktivní a napínavý, protože kde jiní brzdili, on ještě držel plyn. Při posledním průjezdu však zjistil, že právě minule našel onen ideální brzdný bod pro projetí zatáčky.
Auto šlo ven po dveřích na jezdcovu stranu. Koupil to jen plot, ale auto uvízlo na nechtělo vyjet zpět na cestu. Už se zdálo že posádka bude muset počkat na konec shakedovnu a příjezd traktoru. Dostatečný počet Rally srdcařů však zabojoval, a po malém boji s přírodu, dostal Citroen zpátky na trať.
Kluci před odjezdem nezapomněli poděkovat, což sice není nutné, ale potěší to a při příštím accidentu budu první, který poběží těmto sympaťákům pomoct.
Tak to byl pohled na hustopečský shakedown okem řeholníka z RALLYLIFE.cz
