Jänner: Promoklý maraton pro posádky i diváky

Specifika

Jänner Rallye je v našem okolí jedním z posledních soutěžáckých dobrodružství, kde hraje kromě maximálního nasazení zásadní roli i rozvaha a šťastná ruka při volbě pneumatik. Náročností může s Jännerem vzdáleně soupeřit snad jedině Barum rally, jinak v českém šampionátu nenajdeme srovnatelný závod. Na které jiné soutěži dosáhne rozdíl mezi prvním a druhým v kategorii dvoukolek šest minut? A to si ještě vítězný Hannes Danzinger mohl dovolit „luxus“ v podobě výměny kola přímo na trati předposlední RZ. Ve skupině N pak činí výsledný odstup mezi dvěma nejrychlejšími dokonce dvojnásobek.

Mezi specifika hornorakouské soutěže patří i termín, který v sousedních státech nevzbuzuje zrovna nadšení. Rakušané si však odjakživa potrpí na tradicích a konání Jänneru o prvním víkendu nového roku k nim patří. Na neúčast některých jezdců jsme si za léta již zvykli (Kresta), řada jiných i přes veškerou snahu nestačila v šibeničním termínu doladit dohody se svými sponzory či týmy. Takže zatímco účast legendárního Francoise Delecoura či Poláka Michala Solowowa se zrodila na poslední chvíli, na první představení stáje M-Sport v rámci evropského seriálu si teprve budeme muset počkat.

Celý tréninkový program se tedy poměrně vlekl, přičemž jediným dnem, kdy měly posádky trochu času na odpočinek, byl čtvrtek (jen přejímky, shakedown, slavnostní start). Některé posádky soutěž dokončovaly vyloženě se zaťatými zuby a v cíli zazněly z řady úst názory, že je program Jänner Rallye až příliš nafouklý.

Jelikož pořadatelé trať roztahali na poměrně široký prostor, byla soutěž hodně náročná i pro fanoušky. Většina z našich navíc jezdila nocovat na české území a vzhledem k časným startům obou etap neměla moc času na odpočinek. Z nejoblíbenější české ubytovací destinace, Rožmberku, byl proslulý páteční úsek u Pierbachu vzdálen přibližně 70 km, oblíbená sobotní Arena Königswiessen pak dokonce ještě o deset kilometrů dále. Není divu, že kdo se vydal z okolí moravské metropole a vydržel po oba dny, počet jeho najetých kilometrů si nijak nezadal s celkovou délkou tratě (825 km).

Přísnost na každém rohu

České posádky, diváci i novináři si do Freistadtu zvykli jezdit na vzornou soutěž, která o své návštěvníky pečuje jako v bavlnce. Zařazením do nové generace evropského šampionátu však jakoby typická rakouská vstřícnost šla stranou.

Vše začalo technickou přejímkou, kde přes známého francouzského „kata“ Jerome Toqueta neprošla trojice lancerů Hermanna Gassnera, Marcela Tučka a Jiřího Petráška.

Nebývalá přísnost panovala i u tratě. Jindy benevolentní místní pořadatelé velmi poctivě hlídali počínání diváků a na řadě míst důrazně regulovali veškerý pohyb mimo vyznačené zóny (i v bezpečných vzdálenostech od tratě).

Komplikovanější než v minulosti bylo parkování. Plochy na loukách, kde se v předešlých letech běžně parkovalo, byly v důsledku počasí nezřídka zapáskované, a nejčastější praxí se stalo stání podél hlavních silnic. Bohužel se tak dělo i v místech, kdy od diváckého místa fanoušky dělila třeba i dvoukilometrová procházka, nemluvě o kilometrových frontách zaparkovaných vozidel.

Blíže k trati se svými vozy nebyli vpuštěni zpravidla ani novináři, fotografové či televizní štáby, snad s výjimkou preferované domácí stanice ORF. Přitom zvýhodněné parkování pro média je dlouhá léta standardem už i na většině českých sprintů.

Zajímavé duely aneb kdo se nejlépe klouzal?

Diváci jsou před Jännerem každoročně zvyklí modlit se k obloze a doufat v pořádnou nadílku sněhu. Letos se však již dlouho před startem jevila reálněji představa proměnlivých podmínek ve stylu Monte Carla. Tato předpověď se naplnila v pátek dopoledne, kdy se na „erzetách“ vystřídaly snad všechny možné druhy povrchů a klíčovou roli hrála volba pneumatik.

Tam, kde je potřeba správně zvolit obutí, je stále nepřekonatelný Raimund Baumschlager. Ne nadarmo se občas vtipkuje, že kdo chce na Jänneru správně obout, musí opisovat od „Mundla“. Rakouskému matadorovi vyšla páteční volba naprosto beze zbytku a stejně jako loni se mu dařilo držet v šachu i tovární tým. Na sobotní blátivé klouzačce pak 53letý jezdec rychle zhodnotil, na jaké umístění může pomýšlet, a jel jen to, na co stačil. Až do posledních kilometrů byl přitom v bojové vzdálenosti připraven potrestat jakékoliv Bouffierovo či Kopeckého zaváhání. Nezbývá než dodat: Klobouk dolů!

V souboji generace zkušených se Baumschlagerovi dlouho snažil sekundovat 50letý Francois Delecour, jehož výkony z dávných i nedávných ročníků Monte Carla budily zasloužený respekt. První den na kombinaci sněhu, ledu, břečky a mokrého asfaltu se slavný Francouz dle očekávání držel v absolutní špičce, jakmile se však soutěž proměnila v RAC Rally, začal výrazně ztrácet. Jeho jízda pak začala v důsledku různých problémů ztrácet náboj a vzájemný duel s „Mundlem“ nakonec prohrál v poměru 4:14. Sedmé místo určitě není výsledkem, se kterým by se stále vynikající Francouz dokázal v letošním ERC spokojit.

Přes Delecoura se v závěru přehnali dva letící speciály kategorie R4 s Harrachem a Kajetanowiczem.

Nerad bych s odbornou porotou polemizoval, neboť zisk páté pozice je pro jakýkoliv jiný vůz než S2000 podmíněn heroickým výkonem. Dovolil bych si však vyslovit názor, že tentokrát by si tuto cenu možná více zasloužil Harrachův polský soupeř. Kajetan Kajetanowicz startoval na Jänneru poprvé, přičemž dosud se výlučně soustředil na starty ve svém rodném Polsku, případně na Slovensku. Charakter rakouských rychlostních zkoušek pro něj představoval něco zcela nového a i přesto dokázal držet tempo zřejmě nejrychlejšího Rakušana současnosti. Jeho výkon i šesté místo v cíli je pak velkým příslibem do dalších soutěží evropského seriálu.

O kvalitě výkonů Harracha a Kajetanowicze snad nejlépe vypovídají dvě vyhrané zkoušky v průběhu sobotní etapy. Dělo se tak v době, kdy se Jan Kopecký teprve nadechoval ke svému závěrečnému ataku na první místo. Ke cti Harracha je však třeba připočítat, že na předposledním dlouhém testu, tedy v době, kdy už tovární fabie po trati letěla na maximum, dokázal na Kopeckého ztratit jen pět sekund a jeho největšího soupeře Bouffiera dokonce výrazně porazit.

Na posledním testu už si duo Kopecký – Bouffier nenechalo od nikoho šlapat na paty a závěrečnými 25 kilometry proletělo ve dvou suverénních časech.

Více odvahy však bylo na straně Kopeckého, který potvrdil povinnost továrního pilota, a odsunul za svá záda všechny nebezpečné soukromníky. I díky němu a jeho impozantnímu finiši odjížděli čeští fanoušci z Rakouska sice zmoklí, ale spokojeni a nabiti skvělými sportovními zážitky.