Barumka má svou Pinduli, Bohemia Návarov a rakouská Jänner Rallye proslulý Pierbach. Když do známých serpentin nad Pierbachem začnou proudit davy fanoušků, není pochyb o tom, že zimní přestávka už je definitivně u konce.
Rychlostní zkouška PIERBACH
Dlouhá, technicky náročná RZ Pierbach patří ke klasice Lednové rally. Na trati soutěže sice najdeme celou řadu dalších divácky zajímavých úseků, kdo však nenavštívil Pierbach, jakoby na Jänneru nebyl.
Rychlostní zkouška začíná u hlavní silnice mezi Bad Zell a Pierbachem, přičemž kousek po startu na posádky čeká série technických pasáží s měnícím se rytmem.
Opravdový divácký ráj však přichází přibližně čtyři kilometry po startu. Trať zkoušky začne po rychlé pasáži prudce klesat, až se soutěžní vozy dostanou do dvojice obtížných serpentin nad Pierbachem. První část serpentin je velice přehledná a nabízí pohled na několik set metrů tratě.
Pravý divácký „kotel“ však přichází o kousek dál. Rychlá levá zatáčka s následným obtížným brzděním do dvojice prudkých serpentin z kopce je nejen suverénně nejoblíbenějším diváckým místem na trati, ale zároveň se řadí i mezi pasáže, u kterých mají posádky v rozpisu několik vykřičníků.
Pokud chcete zažít atmosféru, srovnatelnou s monackou Col de Turini, neměli byste si „pierbachské motačky“ nechat ujít. Inu, ne nadarmo se zdejší divácké zóně přezdívá „Col de Pierbach“…
„Srdcový“ nálet do serpentin má výhodu v tom, že se zde může předvést prakticky kdokoliv bez ohledu na typ či výkon vozu. Zvláště na sněhu a ledu je však trefování do prudkých „zalamováků“ na okraji lesa skutečným oříškem.
V letech 2004 až 2009 se o tom postupně stihli přesvědčit mj. Hermann Gassner, Jozef Béreš, Franz Wittmann, Jaromír Tarabus a mnozí další.
Posledními dvěma oběťmi „Col de Pierbach“ jsou z minulého roku Pavel Valoušek a Raimund Baumschlager, kteří chybovali ve spodní serpentině. Pro „Valdu“ zde po nešťastném kontaktu s tyčkou, vymezující krajnici, soutěž skončila úplně, zkušený „Mundl“ zase musel hned na úvod (po výletu do příkopu) překousnout zhruba minutovou ztrátu na čelo, doplněnou o předjetí od tradičního rivala Waldherra.
Kudy tudy na Pierbach?
Jak se tedy do „Col de Pierbach“ dostat? Pojedete-li po hlavní silnici mezi Bad Zell a Pierbachem, s neustále se snižující vzdáleností od diváckého místa se bude úměrně zvyšovat počet vozů, zaparkovaných u cesty.
Trať zkoušky je ze silnice doslova na dohled, právě parkování však představuje patrně nejstinnější stránku návštěvy tohoto diváckého bodu. Ideální je zaparkovat na jednom z mála přilehlých parkovišť u cesty, ale pokud tak chcete učinit, musíte být na místě už přibližně dvě hodiny před startem RZ.
Kdybyste nestíhali a do Pierbachu přijížděli například půl hodiny před zahájením vložky, pak na vás čeká několik kilometrů dlouhá kolona vozidel a vaše úspěšné zaparkování v blízkosti trati je podmíněno obrovskou dávkou štěstí.
Pokud jste včas na místě a v pořádku jste zaparkovali, přicházíte nyní k mostu, který je spojnicí mezi hlavní cestou a tratí rychlostní zkoušky. U místních stánkařů zde bývá vítaná možnost občerstvit se „svařákem“ či výběrem z úzkého okruhu rakouských rallyových specialit (např. klobása, chleba se sádlem). A věřte, že občerstvení vám přijde vhod!
Z mostu je totiž k vidění pouze nepříliš atraktivní levé odbočení ve tvaru trochu prudšího „téčka“ a do „Col de Pierbach“ zbývá stále ještě skoro kilometrový výšlap proti směru RZ. Zde však není třeba zásadních obav ani při pozdním příchodu. Zkušení pořadatelé mají každoročně připravenou diváckou stezku, která fanoušky v bezpečí a pohodě (stranou od trati) přivede do jejich vytouženého cíle. Snad by jen neškodilo upozornění, že méně trénovaní turisté budou po výšlapu prudkého kopce asi chvíli lapat po dechu 🙂
Jsou diváci, kteří v „Col de Pierbach“ vydrží na oba průjezdy a zpět ke svým autům se vydávají až po odjetí všech soutěžních vozidel. Pokud ale nevydržíte dlouho na stejném místě, pak můžete na druhý průjezd popojít na druhou stranu od mostu – tentokrát ve směru RZ.
Přibližně 300 metrů za diváckým místem jsou totiž na RZ další serpentiny, a to do kopce. Jejich atraktivita se povětšinou odvíjí od toho, zda se v nich nachází sníh či nikoliv. V roce 2008, kdy jsme si na sněhovou nadílku nemohli příliš stěžovat, byla k vidění celá řada pěkných smyků, hlavně od posádek se zadními náhony.
Pokud chcete své idoly sledovat v přehledném úseku, máte rádi rychlé protahováky i průjezdy dveřmi napřed a rádi se o své zážitky podělíte se stovkami dalších diváků, pak byste nad návštěvou Pierbachu neměli váhat. Minimálně jednu nevýhodu však návštěva této vyhlášené pasáže přináší. Vzhledem k brzkému startu (první průjezd začíná již v 8:18 hod) bude třeba si v pátek náležitě přivstat..
