Stejně jako letos měla Česká republika v Řecku zastoupení v osobě Martina Prokopa s fordem, před deseti lety hájil české barvy Roman Kresta s Peugeotem 206 WRC. Soutěž s nešťastným koncem tehdy jezdec popsal exkluzivně pro magazín RALLY .
Změna spolujezdce
"Mým třetím závodem v mistrovství světa 2003 byla řecká Rally Akropolis (článek zde). Původně jsem na ní neměl startovat. Ale chtěl jsem aspoň jednou v roce zkusit šotolinu. Nakonec to vyšlo. Hledal se volný termín, který by vyhovoval také Peugeotu, jedinou možností bylo Řecko.
Hned po rally v Českém Krumlově mi volal Miloš Hůlka, že z osobních důvodů končí. Nastal velký problém, nikdo s tím nepočítal. Nešlo jen o to, že se změní kolega. S novým spolujezdcem je spojena přestavba vozu, sedačky a dalších věcí. Všechno se muselo udělat ze den na den.
Nemohli jsme říct, že kvůli spolujezdci nepojedeme. Navíc nikdo z nás si nechtěl šotolinovou soutěž ujít. Výběr byl jednoznačný a jednoduchý. Jediným, s kým jsem ve světě závodil, byl kromě Miloše Jenda Tománek. V Řecku měl závodit také, takže jsem se lehce domluvili, že znovu pojedeme spolu.
⇥
K Milošovi je zbytečné cokoliv dodávat. Bylo to jeho rozhodnutí, které respektuji. Nikoho nemůžete k ničemu nutit. Žádné problémy mezi námi nebyly. Prostě se cítil unavený a nepodal by maximální výkon. Na druhou stranu od začátku sezony věděl, do čeho jde, plán na celý rok byl daný předem."
Trať byla těžší než před rokem
"Řecká soutěž je pěkná, ale také nesmírně náročná. A to nejenom teplotami, ale hlavně díky tomu, že je hodně rozbitá. Proti loňsku, kdy jsem dělal špiona Blomqvistovi, byla víc vyplavená. Trať byla náročnější, protože se některá místa musela objíždět, nedalo se jet přímo přes skálu. Úvodní dvě etapy se shodovaly s předchozími ročníky, třetí byla pro všechny nová. Závěrečný den se trochu lišil od prvních dvou, ale nejtěžší byla úvodní etapa.
Trénink jsme zvládli bez problémů. Poprvé jsme poznali novinku, která byla zavedena v Argentině pro všechny prioritní jezdce. Tím byl nový systém GPS. V případě pohybu v zadaných souřadnicích se přístoj automaticky zapne a blízké satelity vás ihned hlídají. Rychlost byla omezená na 80 km/h.
Ve středu odpoledne byly na programu přejímky, Jenda si vyzkoušel sedačku a poznával auto. Do peugeotu si sedl až ve středu. Dřív na to nebyl čas. Novinkou pro něj představuje umístění dashboardu. Veškeré hodnoty teď hlídá on."
Ze shakedownu rovnou do Atén
"Shakedown se nám vydařil, bohužel trať nebyla identická se samotným závodem. Vyzkoušel jsem si rozdílné směsi pneumatik, testoval tlumiče. Vůz byl nastaven podle loňského vzoru Panizziho, nebyl s ním žádný problém.
Následovala tisková konference týmu Peugeot Sport. Spolu s Panizzim a Pykälistem nás představili jako součást týmu Bozian, čili jejich "béčka". Chvíli jsme byli k dispozici novinářům, pak nás čekal 280kilometrový přesun z Lamie na slavnostní start do Atén. Ten provází obrovský zájem diváků, kteří se občas chovají podivně."
⇥
"Ze startu se dostanete jedině za pomoci policejního konvoje, který vám razí cestu. Přitom často cítíte, že lidem přejíždíte po nohách. Jenže oni neuhnou. Přitom auto váží 1280 kilo…"
Peklo na trati
"V Řecku jsem startoval už předloni s focusem, ale při hledání nastavení mi to příliš nepomohlo. Peugeot je úplně jiné auto. V páteční etapě jsem neudělal žádnou chybu. Dokud se držel Pykälistö, zajížděl jsem s ním vyrovnané časy. Na nejlepší jsem ztrácel zhruba sekundu na kilometr, což je na takové soutěži dobrý výsledek. Samozřejmě jsem chtěl jet rychleji, hledal jsem možnosti, na druhou stranu jsem se hodlal vyvarovat zbytečných jezdeckých chyb, které by mě mohly zastavit hned první den. Nevěděl jsem, kolik technika vydrží, chvíli jsem se hledal. Ale zvykl jsem si brzy.
V sobotu jsem startovali mezi prvními, čistili jsme stopu. Pochopitelně jsme na tom prodělali, ale to je dané. Zvolili jsme jiné pneumatiky než v pátek. Byly víc rozřezané, aby měly lepší trakci, bohužel jejich životnost byla menší. Na úvodních testech jsme prodělali hodně. Startovalo se po dvou minutách, místy se jelo v mračnech prachu. Na cestě není žádná kolej, jede se v pěti deseti centimetrech makadamu. Ve druhém kole jsme se zrychlili o 1.5 sekundy na kilometr. Bylo to tím, že auta už vyčistila stopu.
Do servisu jsme dojížděli s otrhanými gumami. Nevyvaroval jsem se ani defektů. Byly dva. Určitě nejhorší zkouškou byla Elatia – Zeli, která měřila 35 kilometrů. Byla neuvěřitelně náročná na fyzičku. V tempu musíte jet zhruba 25 minut.
⇥
"Úvodních deset kilometrů vám uteče, ale zbytek je technický, přes horizonty, skály, po vrstevnici. Člověk toho má dost. Musíte mít dobrou fyzičku, abyste všechno vnímal a reagoval až do cíle. Navíc v autě panovalo obrovské horko. Nikdo to neměřil, ale počítám, že 70 °C tam mohlo být."
Kvůli vedru se nám dokonce přehrál motor. V technický pasážích do kopce se zapnul automatický režim road section. Jakmile by mohlo dojít k přehřání, motor se automaticky přepne na přejezdový režim. Několik kilometrů jsme v něm odjeli, pak jsem zkusil zapnou závodní režim. Už to šlo, protože auto vychladlo, takže jsme mohli pokračovat naplno."
Nešťastný konec
"Poslední sobotní erzetou byla paralelka. Měřila něco přes dva kilometry, měla jeden velký umělý horizont. Nešťastně jsem přes něj skočil na předek, poškodil chladiče, z něhož vytekla voda. V cíli vložky jsme do něj nalili všechnu vodu a pokračovali, jenže voda znovu vytekla.
⇥
Po konzultaci s techniky Bozianu jsme zvolili provizorní řešení. Odpojil jsem hadici na stříkání vody před chladič a zapojil ji do chladiče. Bohužel deset kilometrů před časovou kontrolou jsme zůstali stát. Došla voda. Ve stejném momentu nám stejně vypršel čas včetně rezervní dvacetiminutovky.
⇥
Takže i kdybychom dojeli, vyloučili by nás. Motor musel na revizi, autu jinak nic nebylo. Jenom bylo třeba vyměnit chladič…
Po návratu domů jsme se dohodli s Jendou, že spolu budeme pokračovat. Věděli jsme i o jiných spolujezdcích, s nimiž by se dalo pokračovat, naštěstí nebylo nutné je kontaktovat. Nebezpečí, že bych kvůli spolujezdci ukončil sezonu, nehrozilo…
