30. června 2013 startuje ostře sledovaný americký závod do vrchu Pikes Peak Hill Climb. Fenomenální Sébastien Loeb není prvním mistrem světa v rally, který se pokusí vyjet na vrchol proslulé hory nejrychleji. V roce 1987 v Coloradu zvítězil Walter Röhrl s Audi Quattro S1. Německá značka dominovala ve slavném závodě třikrát za sebou.
Triumf Michéle Moutonové
Značka Audi zvítězila poprvé v Závodě do oblak už v roce 1982 zásluhou nejúspěšnějšího amerického soutěžního jezdce Johna Buffuma. Buffum přivezl na 20 km dlouhou šotolinovou trať se 156 zatáčkami své soutěžní Audi Quattro A2 a vyhrál kategorii Rally Class. O rok později John Buffum své prvenství obhájil.
Jeho úspěchy nezůstaly bez povšimnutí za oceánem a v následujícím roce se na trati, která šplhá až do výšky 4301 metrů nad mořem, objevili poprvé významní evropští jezdci v čele s Francouzkou Michéle Moutonovou. Tovární pilotka týmu Audi Sport startovala s „krátkým“ modelem Audi Sport Quattro a byla o 11 sekund rychlejší než Bufum. Pikes Peak Hill Climb vstoupil do nové mezinárodní éry.
V roce 1985 se černovlasá Francouzka vrátila do Colorada Soprings znovu. Tentokrát nejenže znovu zvítězila v absolutní klasifikaci, ale časem hluboko 11:25.390 minut navíc pokořila i dosavadní rekord závodu. Porazila všechny speciály kategorie Open wheel, které dosud na Pikes Peaku dominovaly.
Vůz Audi Sport Quattro, se kterým startovala Michéle Mouton, nyní vlastní ve své sbírce John Hanlon.
Triumf Waltera Röhrla
Extrémní Audi Quattro S1 se na Pikes Peaku objevilo poprvé v roce 1986. Domácí legenda Bobby Unser dokázal s tímto upraveným monstrem vylepšit traťový o dalších 16 sekund. O třetí a poslední triumf značky Audi se postaral dvojnásobný mistr světa v rally Walter Röhrl v roce 1987. Se speciálem Audi Quattro S1se zapsal do historie jako první jezdec, který pokořil bájnou hranici 11 minut.
Německá automobilka dostala vážného soupeře v podobě týmu Peugeot s upravenými soutěžními vozy P 205 T16, které v posledních letech ovládly MS značek. Ari Vatanen s nejrychlejší ze tří nasazených „dvěstěpětek“ vyhrál klasifikaci a v den závodu 11. července 1987 vyrazil na trať jako poslední. Walter Röhrl startoval před ním. Na dvacetikilometrové trati pouze čtyřikrát zařadil na okamžik nejvyšší šestý převodový stupeň a v jednom místě letěl rychlostí 196 km/h. Bezchybnou jízdou, když projížděl ostré vracečky kontrolovaným powerslidem, dosáhl na neuvěřitelnou hodnotu 10:47:850 minut. Ari Vatanen byl tehdy o 7 sekund pomalejší. Francouzský tým to přičítal uvolněné sponě hadice turbodmychadla.
Škoda, že po dosaženém hattricku se Audi na Pikes Peak už nikdy nevrátilo. U příležitosti loňského 25letého výročí měl loni Röhrl startovat se zrestaurovanou „esjedničkou“. Vinou lesních požárů byl bohužel termín závodu posunut a k jeho startu nedošlo.
Audi Quattro S1 Pikes Peak
Röhrlův vůz byl vyvinut ze soutěžního modelu S1 Evo2 speciálně pro Pikes Peak. Pod kapotou se ukrýval přeplňovaný dvacetiventilový pětiválec o objemu 2,1 litru. Díky instalaci velkého turbodmychadla KKK K28 se výkon motoru vyšplhal až na úctyhodných 600 koní při 8000 ot/min. Impozantní byla i hodnota maximálního krouticího momentu – 590 Nm při 5500 ot/min. Velkým problémem Závodu do oblak je ztráta výkonu vinou řídkého vzduchu.
Němečtí inženýři proto vyvinuli systém uzavřené cirkulace vzduchu, který udržoval stálý tlak v systému přeplňování a turbína zůstala ve vysokých otáčkách i při odstavení plynu. Jednalo se v podstatě o Ani-lag systém.
Dvouspojkový systém Porsche PDK s poloautomatickou šestistupňovou převodovkou byl původně vyvinut pro sportovní prototypy skupiny C. Pohon všech kol zajišťovaly tři diferenciály. Jednosedadlový speciál byl maximálně odlehčen a vážil pouze 1000 kg. To je o 100 kg méně než soutěžní verze. Karoserii tvořil tenký ocelový plech a kevlar. Mohutné spoilery, které zajišťovaly maximální přítlak k povrchu tratě, byly vyvinuty v aerodynamickém tunelu. Po stranách okřídleného monstra byly instalovány i vzduchové deflektory. Audi Quattro S1 Pikes Peak bylo obuto do šestnáctipalcových pneumatik Michelin.
