Pokračování krátkého seriálu, vzpomínajícíco na legendu světové rally Henriho Toivonena. Rok 1985 a černé datum 2. 5. 1986 v článku redaktorů magazínu RALLY.
Syn hodný svého otce
Také rok 1985 pro něj začal špatně. Na Rally Costa Smeralda narazil do kamenné mostní zídky, znovu si vážně poranil záda a zlomil tři krční obratle. Do kokpitu Lancie 037 Rally se mohl vrátit až na domácí soutěži MS, kde obsadil čtvrtou příčku. Při posledním startu „nulatřicetsedmičkou“ v San Remu obsadil třetí místo. Při debutu s toužebně očekávanou novou Lancií Delta S4 na britské RAC rally nečekaně triumfoval.
„Projekt italské čtyřkolky měl velké zpoždění a měl jsem minimum času vyzkoušet si auto s pohonem všech kol,“ vysvětloval Toivonen. „Při testování na šotolině auto neustále táhlo na stranu. Když jsem zařadil čtyřku, Delta měla snahu sjet ze silnice. Během soutěže jsem se hlavně snažil udržet ji na cestě. Celou dobu vedl Markku Alén a já jsem chtěl udržet stříbrnou příčku. Alén však měl nakonec smůlu a my jsme zvítězili.“
Ačkoliv v roce 1985 absolvoval jen čtyři soutěže MS, obsadil v hodnocení jezdců konečnou šestou pozici.
Sezóna 1986
Poslední Toivonenova sezona odstartovala jeho suverénním vítězstvím na věhlasné Rallye Monte Carlo. Ačkoliv se na spojovací etapě střetl s nepozornou řidičkou s civilním vozem a vypadalo to, že bude muset vzdát, deklasoval celou světovou špičku v čele se Salonenem o čtyři minuty.
Největší radost udělal svému otci, který v Monaku zvítězil o 20 let dříve s Citroënem DS 21 díky sporné diskvalifikaci rychlejších britských vozů. „Henri konečně očistil čest rodiny Toivonenů,“ prohlásil Pauli.
Z Henriho Toivonena se okamžitě stal hlavní kandidát na titul. Ve Švédsku však jeho Lancii Deltu S4 postihla poruchu motoru, v Portugalsku špička po tragické havárii Santose se třemi smrtelně zraněnými diváky ze soutěže odstoupila.
Perličkou, hovořící o Toivonenově kvalitách na asfaltě, je informace z testování Lancie na okruhu v Estorilu. Jeho čas dosažený se soutěžním speciálem by Fina kvalifikoval na šestou pozici startovního roštu Portugalské Grand Prix formule 1!
Osudná Korsika 1986
I když Toivonen startoval v minulosti na Korsice pouze jednou v roce 1981, díky svým okruhovým zkušenostem a předchozím výkonům byl pasován do role favorita. Zatímco jeho kolegové polykali prach na Safari rally, Henri studoval záludnosti asfaltových horských silnic na ostrově tisíce zatáček. Čtyři dny před startem však dostal chřipku a nad jeho účastí visel otazník.
Ambiciozní Fin ani na okamžik nepomyslel na to, že by zůstal v posteli. Lékař týmu Martini Lancia Beningo Bartoletti mu naordinoval prášky na snížení horečky a devětadvacetiletý Toivonen byl od počátku nejrychlejší z jezdců na Lanciích Delta S4. Vyhrával jednu vložku za druhou.
Když soutěžní karavana druhý den dorazila do Corte k dvacetiminutové polední přestávce, měl na kontě 12 nejrychlejších měřených časů a vedl s komfortním náskokem 2:45 minuty před Sabym s Peugeotem 205 T16 Evo 2. O jeho suverenitě hovoří čas z 58 km dlouhé sedmnácté vložky, kde porazil Sabyho o celou minutu. Ragnotti s Renaultem 5 Turbo tady byl loni dokonce o 3 minuty pomalejší.
14:40 hodin usedla posádka Henri Toivonen – Sergio Cresto zpět do své Lancie Delta S4 s číslem 4 a zamířila ke startu RZ18. Nikoho tehdy nenapadlo, že přesně před rokem na Tour de Corse smrtelně havaroval Toivonenův bývalý týmový kolega Attilio Betega, jehož Lancia 037 Rally nesla na dveřích rovněž startovní číslo 4.
14:53 hodin plně soustředěný Toivonen odstartoval. Co se stalo o pět minut později v průsmyku Col d’Ominanda, už se nikdo nedoví. V dlouhé levé utahovací zatáčce vylétl vůz v rychlosti asi 100 km/h ze silnice. Kamenná zídka lancii nakopla, následoval kotrmelec a náraz na strom. Přitom se roztrhly nekryté hliníkové palivové nádrže, umístěné pod sedadly posádky, a vůz v několika sekundách explodoval jako bomba.
Saby, který na místo dorazil o minutu později, už viděl jen hustý dým vycházející z hořícího lesa. Posádka neměla šanci z vraku vystoupit. Speciály skupiny B byly vyrobeny z vysoce hořlavých materiálů, jako je magnézium a kevlar. Během několika minut skvostná Lancia Delta S4 před zraky šokovaných diváků a dalších jezdců kompletně shořela. Zbyl jen zdeformovaný ochranný rám, zbytky závěsů kol a motoru.
Nikdo neví, zda došlo k nečekané závadě brzd, Toivonen přeslechl diktát spolujezdce nebo nemocí oslabený jezdec na okamžik ztratil koncentraci.
Všichni se shodují, že vůz jel mnohem větší rychlostí, než jakou se zatáčka dala bezpečně projet.
Na silnici přitom nebyly žádné stopy po brzdění. Šéf týmu Cesare Fiorio si později paradoxně posteskl, že Toivonen byl jediným jezdcem, který dokázal zkrotit silnou Lancii Delta S4.
Lancia stáhla ze soutěže oba zbývající vozy. Třetí den soutěž pokračovala. Bruno Saby nastoupil do závěrečné etapy ve velkých tmavých brýlích, aby skryl své oči zarudlé od pláče. Vyhrál svoji první soutěž MS. Splnil se mu sen, ale namísto radosti jen smutně konstatoval:
„Vyhrál jsem, ale zároveň jsem ztratil své kamarády.“ Bruno Saby
Dnes tragédii připomíná jen skromný pomníček. Jednou z posledních vzpomínek na posádku Toivonen – Cresto představuje záběr Martina Holmese z časovky před startem osudové etapy…
Tragická nehoda byla spolu s podobnou havárií Marka Surera v Rally Hessen posledním hřebíčkem do rakve skupiny B. FIA nebezpečné soutěžní speciály zakázala.
Celý článek v tištěné podobě naleznete v magazínu RALLY 03 / 2011
