Německá značka Audi odstartovala na počátku osmdesátých let revoluci v automobilových soutěžích. Model Quattro přinesl do rally pohon všech kol a stal se hlavním protagonistou skupiny B. Během šesti let vzniklo celkem 5 soutěžních modelů Audi Quattro.
Audi Quattro S1 – Není quattro jako quattro
První quattro debutovalo na rakouské Jänner Rallye 1981, kde Franz Wittmann zvítězil s impozantním dvacetiminutovým náskokem před Hauglandem na Škodě 130 RS. Podobným způsobem se vyvíjela i Rallye Monte Carlo, kde měl Hannu Mikkola po prvních šesti měřených úsecích šestiminutový náskok a na jedné vložce dokonce předjížděl loňského vítěze Darniche s Lancií Stratos.
V následující sezoně už Audi zvítězilo v MS značek a jezdecký titul unikl Michéle Moutonové jen o pověstný vlásek. Jednalo se o soutěžní speciál postavený na bázi sériového modelu Audi Coupé, do kterého byl namontován přeplňovaný pětiválcový motor 2,1 litru z Audi 100. Vůz neměl centrální diferenciál, vážil 1150 kg a disponoval výkonem 360 koní.
Model Quattro A1 a A2
Pro sezonu 1983 připravil tým Audi Sport model Audi Quattro A1 s hliníkovou hlavou motoru, které bylo homologováno pro skupinu B. Vůz byl o 50 kg lehčí a měl o 10 koní vyšší výkon. Krátce na to vznikla verze Audi Quattro A2 s menším vrtáním válců. Díky tomu se vůz zařadil o třílitrové třídy (objem 2109 ccm násobený turbo koeficientem 1,4) a jeho hmotnost se mohla přiblížit k minimální hranici této třídy 960 kg. Ve skutečnosti vážila odlehčená verze s kevlarovými dveřmi rovnou jednu tunu. Vůz vybojoval mistrovský titul v mistrovství světa značek 1984 a jezdců (1983 Mikkola, 1984 Blomqvist).
Model S1 a S1 E2
Konkurence však nespala a na scéně se objevily výkonnější, lehčí a ovladatelnější speciály skupiny B. Německá značka na to reagovala představením zkrácené verze Audi Sport Quattro S1 na jaře1984. Vůz měl o 244 mm kratší karoserii a rozvor kol. Další zásadními novinkami bylo použití dvacetiventilové hlavy motoru, díky níž atakoval výkon bájnou hranici 500 koňských sil. Nevhodnou základní koncepci podélně uloženého motoru a převodovky to však neodstranilo. V sezoně 1985 vůz nedokázal vyhrát ani jednu soutěž MS. Röhrl a Blomqvist dokázali získat jen tři stříbrná umístění.
Vrcholem slavné éry byla druhá evoluce zkráceného quattra Audi Sport Quattro S1 E2, která byla důsledně odlehčena a opatřena množstvím atraktivních aerodynamických prvků. Kvůli lepšímu vyvážení vozu se na záď přestěhovaly nejen chladiče vody a oleje, ale i alternátor. Mohutné spoilery zlepšily přítlak na nápravy ve vysokých rychlostech, extrémně široké blatníky zajišťovaly přísun vzduchu k brzdám a přemístěným chladičům. Výkon vzrostl na 550 k, přenos krouticího momentu zajišťovala poloautomatická spojka Porsche PDK. Navzdory extrémní technické vyspělosti konstrukce dokázalo toto monstrum zvítězit pouze na Rallye San Remo 1985 s Walterem Röhrlem za volantem.
U nás tento vůz v soutěži nikdy nestartoval, objevil se pouze při testování na slušovickém zkušebním polygonu. Vozy, se kterými u nás vyhrávali Pavlík, Demuth a Cinotto, byla „dlouhá“ Audi Quattra A1 a A2.
Další vozy v seriálu „Béčka na Barumce:
Škoda 130 LR
Lada 2105 VFTS
