Poslední květnový víkend proběhne v rámci Rally Český Krumlov česká premiéra unikátního vozu Lancia ECV1. Speciálu, jehož „znovuzrození“ má na svědomí Giuseppe Volta.
Krátce po oznámení této skutečnosti jsme ve spolupráci s krumlovskými pořadateli oslovili Giuseppe Voltu a zeptali se na historické momenty, jež provázely vznik, rekontrukci a slavnostní premiéru ECV1.
Ví se o vás, že vlastníte to nejlepší co Lancia dala rally sportu – modely Stratos, S4 a 037. můžete čtenářům RALLYLIFE krátce představit tyto vozy?
Každý z nich vznikl, aby vyhrál na mistrovství světa v rally. Na jejich vývoji se podíleli ti nejlepší návrháři z celé Itálie. Model Stratos s motorem od Ferrari se zrodil v době, kdy Lancia ještě nebyla propojena s Fiatem. Model S4 byl již vytvořen zkušenými odborníky z týmu Fiat-Abarth. Tým Abarth utvořil pilíř úspěchu dnes legendárních speciálů Lancia. Každý vůz vznikal v jiné době a za odlišných okolností. Jedno mají ale společné, na tratě směřovaly s jasným plánem vítězit.
Největší klenot sbírky představuje unikátní vůz Lancia ECV, na kterou se nezapomnělo jen díky vám. Vzpomenete na dny, kdy jste se rozhodoval o znovuzrození projektu ECV?
Pro mě to byla láska na první pohled, která se zrodila ve smutné době. Tým za tragických okolností ztratil dvojici Toivonen / Cresto a navíc byla zrušena skupina B. V každém případě byla Lancia ECV1 již ve stádiu vývoje a připravovala se pro následující rok 1987. Pro svůj aerodynamický tvar a motor Triflux měla ještě větší kouzlo než model S4. Jakmile se objevila možnost odkoupit od Abarthu nejdůležitější části, neváhal jsem.
ECV1 se stalo majetkem Giuseppeho Volty. Co se vám honilo hlavou?
Jak už jsem uvedl, nebylo to šťastné období pro skupinu B. Ale věděl jsem, že je to výjimečný vůz a že svět rally a jeho fanoušci, tak jako já, jej chtějí vidět kompletní a na trati. Těch pár dní co byl vystaven poprvé na Motorshow v Bologni na podzim roku 1986, nemohlo stačit. Nikdo nemohl slyšet zvuk motoru Triflux. Moc dobře jsem si uvědomoval, že tento projekt musí být bez chyb. Musel jsem jednat co nejdřív.
Jediný svého druhu na světě, v nekompletní provedení, navíc z extrémně drahých materiálů, to představuje finančně velmi nákladný projekt. Pro většinu lidí bláznivá myšlenka. Nelitoval jste někdy svého rozhodnutí?
To je také důvod, proč jsem čekal celých 24 let! Ale 25. výročí jsem si již nemohl nechat ujít. ECV1 už musela ven! Konečně se dostavilo zadostiučinění. Slzy radosti všech co se podíleli na projektu a celá ta léta pomáhali v rekonstrukci, včetně Mikiho Biasiona, byly nejkrásnější odměnou. Fanoušci mohli ECV1 konečně vidět, slyšet a sáhnout si na něj.
Zmiňujete úsilí a nasazení řady lidí. Vzpomenete na někoho, bez jehož přičinění by projekt nedospěl do cíle?
Na projektu se ale podílela celá řada lidí, kompletní seznam všech spolupracovníků je k dispozici na stránkách www.ecv1.com , kde jsou také další informace o voze ECV1. Nicméně bez pomoci týmu lidí z Abarthu, Cesare Fioria, Sergia Limoneho (foto), Claudia Lombardiho a Carla Demichelise, bychom projekt nebyli schopni dokončit. Především Claudio Lombardi, který byl přítomen při vývoji unikátního motoru Triflux, nám poskytl neocenitelnou pomoc.
Od představení prototypu v roce 1986 uběhlo čtvrt století. Téměř jedna generace. Pracovalo se na dokončení ECV1 nepřetržitě tak dlouho, nebo jste vůz stavili po etapách?
Dali jsme si pauzu celých 24 let! Popravdě řečeno. Práce jsme započali až v roce 2010, ale spousta nápadů a části projektu byly připraveny během uplynulých let.
Název původního prototypu ECV doplnilo číslo 1. Vůz poté, co jste jej dokončili, nese oficiální název ECV1. Co ta „jednička“ znamená?
To lze velmi jednoduše vysvětlit. Když vznikla ECV v roce 1986, existoval pouze jeden model. Nicméně později vznikl ještě koncept ECV2. Proto, aby se oba modely nepletly, jsme nazvali první z nich ECV1.
Vzpomenul jste projekt ECV2. Studii zahalenou rouškou tajemství. Jaký osud potkal projekt následovníka ECV1?
Dovolím si vás opravit. Lancia ECV1 byla od počátku určena jako následovník vozu S4 pro rok 1987 pro skupinu B. Lancia pro zamýšlenou skupinu S existovala jen na papíře a podobala se modelu ECV, i když byla menších rozměrů. Až později se zrodila ECV2. Byl to spíše stylistický a technologický koncept, než vůz pro závodění. Nikoli tedy pokračování ECV1. Dnes se takovým studiím říká „showcar“. Model ECV2 je ve vlastnictví Fiatu a nachází se v Turíně. Přiznávám, že by se mi moc líbilo, vidět jej po boku ECV1. Ale to nezáleží na mě…
