Nejslavnější světový výrobce sportovních a závodních vozů, se vzpínajícím se koníkem ve znaku – Ferrari, se na soutěžních tratích objevoval jen velmi zřídka.
Andruetova třistaosmička – Ferrari 308 GTB
Ferrari je synonymem pro Formuli 1, okruhové sportovní vozy a prototypy. Sporadická účast bohatých soukromníků v pionýrských letech automobilových soutěží byla vždy provázena nádechem exotiky a nepatřičnosti.
Legendární modely 250GT a GTO sice na přelomu padesátých a šedesátých let kralovaly v Tour de France Auto, ale tento putovní závod se odehrával především na okruzích. Startovalo se v Nice a končilo v Paříži. Posádky absolvovaly 5000 km za civilního provozu zpestřených několika asfaltovými rychlostními zkouškami a početnými francouzskými závodními okruhy.
V roce 1972 vyhrál automobilovou Tour de France Jean-Claude Andruet na Ferrari 365 GTB/4 Daytona. Závodní exemplář, který sbíral úspěchy ve vytrvalostních čtyřiadvacetihodinových závodech Le Mans a Daytona, připravoval importér Ferrari Charles Pozzi. Jednalo se o mohutné kupé s dvanáctiválcovým osmačtyřicetiventilovým vidlicovým motorem o objemu 4390 ccm, který disponoval v základní verzi impozantním výkonem 352 koní.
Ferrari v rally
Doposud jediná seriozní kapitola účasti italské kultovní značky v rally započala na sklonku sedmdesátých let. Model Ferrari 308 GTB by pro automobilové soutěže mnohem vhodnější než jeho předchůdci.
Z výrobní linky v Maranellu začal sjíždět od roku 1975, ale jeho soutěžní kariéra je spojena opět především s Andruetem. Když mu vypršela smlouva s Fiatem, přijal nabídku francouzského importéra a v roce 1981 zaútočil na evropský titul. Dokázal vyhrát Rally Targa Florio, Quattro Regioni a především skvěle obsazenou Ypres rally v Belgii. K úspěchům mohl přičíst i stříbrnou příčku z Costa Bravy, ale o titul ho připravila především havárie na německé Hunsrück Rallye. Ve vojenském prostoru poslal skvostné ferrari na střechu.
Evropským šampionem se stal Ital Vudafieri s Fiatem 131 Abarth, prošedivělý Francouz se musel spokojit s pozicí vicemistra. Andruet, navigovaný zpravidla křehkou kráskou s pseudonymem „Biche“ (Laň) si spravil chuť alespoň dalším triumfem na prestižní Tour de France Auto.
Ferrari 308 GTB Michelotto
Ferrari 308 GTB vážilo v sériové verzi 1350 kg. Italský tuner Michelotto však upravil pro rally sérii vozů, jejíž součástí byla především důkladná odtučňovací kúra. Všechny vnější díly karoserie byly vyrobeny z hliníku nebo sklolaminátu a hmotnost klesla na mnohem příznivější hodnotu 1080 kg. Vidlicový osmiválcový třílitrový motor uložený uprostřed vozu napříč měl zprvu dvouventilovou hlavu válců a výkon 280 k. Baterie horizontálních karburátorů byla nahrazena vstřikováním paliva Kugelfisher. Pětistupňová převodovka byla namontována nad zadní nápravou (systém transaxle) a poháněla zadní kola.
V sezoně 1982 se Jean-Claude Andruet soustředil především na vybrané starty v MS. Vítězství se však italská značka nedočkala. V Monte Carlu havaroval, na Korsice dojel v červenomodrých barvách Pioneer druhý a prvenství obhájil pouze na Tour Auto. Větší úspěchy slavil v Itálii Antonio Tognana, který vybojoval domácí titul. Na obou závěrečných soutěžích ovšem startoval na doporučení Jolly Clubu s novou Lancií 037 Rally.
Když Enzo Ferrari zjistil, že se bude muset o italský titul dělit s konkurenční značkou, zarazil dodávky svých motorů do okruhových sportovních prototypů Lancia LC2.
O rok později vyrukoval Michelotto se čtyřventilovou hlavou a motor získal o 30 koní vyšší výkon.
Ferrari 308 GTB Quattrovalvole bylo homologováno ve skupině B, ale proti novým speciálům se neprosadilo.
Vůz vyvolává silné asociace s Lancií Stratos – také ona měla plnokrevný agregát Ferrari uložený uprostřed. Stratos však přišel do světa rally mnohem dříve, těšil se přímé tovární podpory, byl kompaktnější a jeho šestiválec byl lehčí.
Evoluce „třistaosmičky“ se ještě sporadicky objevovala na italských („Lucky“) nebo španělských (Zanini) soutěžích, v roce 1986 dokonce představil jeden exemplář Roti na Barumce (6. místo).
Mluvilo se o homologaci nového Ferrari 288 GTO sk.B se dvěma turbodmychadly (442 kW!), ale rallysportu v té době vévodily kompaktní čtyřkolky a prototypy skončily v rukou bohatých sběratelů.
