Proslulá Rally Monte Carlo má své hrdiny. Mezi nejzářivější patří i bývalý pilot týmu Škoda Motorsport Didier Auriol. Začátek devadesátých let lze bez nadsázky nazvat jeho érou. První francouzký mistr světa zde v letech 1990, 1992 a 1993 nenašel přemožitele.

RMC 1992

I když před zahájením sezony ukončila Lancia oficiální aktivity v mistrovství světa, nikdo nepochyboval, že italský Jolly Club nebude mít problémy s konkurenceschopností svých vozů. Tomu nasvědčovalo i obdobné složení mechaniků a šéfinženýrů, Lancia vyrukovala do boje s výrazně přepracovaným vozem plným novinek, hodně se v zákulisí mluvilo o speciálním palivu používaným italským týmem. Jak jeden z manažerů později přiznal, speciální benzin je pro vůz výraznějším přínosem než nový 38 mm restriktor. Ročník 1992 byl pravým opakem soutěže z roku 1990. Jezdci na tratích se museli vypořádávat se směsicí různých povrchů, a tak o úspěchu rozhodovala vhodná volba pneumatik. Právě na ni málem doplatila trojice Auriol, Kankkunen a Bugalski s vozy Lancia HF Integrale.

„Vzpomínky na poslední noční zkoušku druhé etapy, známý Sisteron, se nedají zapomenout. Bylo velmi těžké odhadnout, jaké pneumatiky zvolit. Navíc se výrazně měnily podmínky i po projetí letových špionů. Na Sisteronu pak všechna tři týmová auta musela ve stoupání zastavit. Mysleli jsme si, že volba slicku bude nejvhodnější, ale nebyla. Na trati totiž nebyl pouze led, byl pokrytý malou vrstvou sněhu. Tím vyvstalo mnoho problémů, v řadě vracáků jsme museli zastavit a couvat. Navíc dobře nefungovala ani spojka naší lancie, což stěžovalo i další rozjezdy. Většinou nám hrabala všechna kola, auto se sunulo mimo trať. Naštěstí jsme tak moc neztratili a stále jsme byli ve hře o vítězství,“ vrací se k problémům Auriol.

Úvod soutěže patřil týmovému kolegovi Sainze Arminu Schwarovi. Něměc však na RZ5 zvolil špatné pneumatiky a na další zkoušce havaroval. Do čela se dostal Auriol, ale Sainz se nevzdával. Do čela mu pomohly zmíněné problémy lancií na RZ12, ale poslední etapa opět patřila Auriolovi, který nakonec zvítězil s více než dvouminutovým náskokem.

„Pro Martini Racing to byl skvělý úspěch zvítězit v Monte Carlu, právě měsíc po prohlášení Lancie oficiálně odejít z mistrovství světa. Již v roce 1991 jsem startoval pod hlavičkou Jolly Clubu, v sezoně 1992 došlo ke sloučení s Martini Racingem a oba týmy startovaly společně pod vedením Claudia Bortoletta, s nímž jsem spolupracoval právě v Jolly Clubu,“ komentoval výsledek Auriol.

Pro Francouze to bylo jedno ze šesti vítězství v sezoně, ale ani to nakonec nestačilo na mistrovský titul. Soutěž kromě Schwarze nevyšla ani dalšímu jezdci Toyoty Markku Alenovi, jenž havaroval na RZ10. Naproti tomu angažování mladíka Philippa Bugalského Lancií znamenalo pátou příčku absolutně. Výtečný výkon zaznamenal i Francois Delecour, což značilo v cíli výtečné čtvrté místo. Mitsubishi paběrkovalo šestým místem Salonena, Eriksson odstoupil kvůli poškozenému řízení následkem výletu mimo trať. Premiérový start Biasiona s fordem poznamenalo obrovské množství technických problémů.

Výsledky 1992

1 Auriol – Occelli F – Lancia Delta Integrale 6:54:20
2 Sainz – Moya E – Toyota Celica Turbo 4WD 6:56:25
3 Kankkunen – Piironen FIN – Lancia Delta Integrale 6:57:17
4 Delecour – Grataloup F – Ford Sierra Cosworth 4×4 6:59:02
5 Bugalski – Giraudet F – Lancia Delta Integrale 7:04:32
6 Salonen – Silander FIN – Mitsubishi Galant VR-4 E 7:05:21
7 Chatriot – Perin F – Nissan Pulsar GTI-R 7:10:47
8 Biasion – Siviero I – Ford Sierra Cosworth 4×4 7:11:18
9 Mäkinen – Harjanne FIN – Nissan Pulsar GTI-R 7:12:58
10 Spiliotis – Spiliotis MC – Ford Sierra Cosworth 4×4 7:42:41

Vítězové rychlostních zkoušek: Auriol 11, Delecour 5, Schwarz 5, Sainz 4, Kankkunen 2.

Sdílet

O autorovi

Komentáře