Barumka je zase tady. Jak se to pozná? Není to tak dávno, kdy ve Vizovicích dozněly poslední metalové riffy kytar, aby je vzápětí nahradil řev odladěných motorů rallyových speciálů.
Úterý – tři dny do startu
Dnešek byl dnem testovacím a posléze podpisovacím. Již od brzkého rána na všechny strany z Vizovic vyrážely posádky naposledy překontrolovat funkčnost svých ostře nabitých zbraní. Barevnými závodničkami se to tam jen hemžilo.
Já osobně zvolil program velmi ořezaný – jakmile v zaměstnání zahoukala siréna, pobalil jsem těla a skla a vyrazil do Otrokovické besedy na křest knihy. Knihy mapující historii Barum rally s názvem více než prozaickým – „Žlutomodrá rally“.
Sestava hostů byla hvězdná – mezi soudobými Jan Kopecký s Pavlem Dreslerem či Roman Kresta, dávně-nedávnou historii zlínské (gottwaldovské) soutěže zastupoval Raimund Baumschlager, Harald Demuth a John Haugland. Z českých luhů a hájů tu byl třeba Michal Gargulák, Karel Jirátko, Pavel Schovánek, Jiří Motal, Pavel Valoušek starší nebo Petr Zedník. V davu byl ukryt také „Baňa“ Sivík.
Bylo zajímavé sledovat Honzu Kopeckého, který se svým osobním výtiskem knihy obešel mezi námi „obyčejnými smrtelníky“ pomyslné kolečko a získal tak na jednu z úvodních stran podpisy všech přítomných.
Fofrem do Jabka
Následoval náš předem neplánovaný přesun na oficiální autogramiádu do zlínského nákupního centra Zlaté jablko. I když bylo město mírně přiucpáno, do časovky jsme chytili jen deset minut. Dorazili jsme prostě ve chvíli, kdy podpisová smršť započala. A pak, že nestíháme.
Byly tady všechny hvězdy letošní startovky a urputně podepisovaly. Fronta fans byla snad ještě delší než za „komára“ před prodejnou Ovoce-zeleniny, když omylem přivezly mandarinky. Barum rally prostě táhne a zasahuje do života všem místním obyvatelům. I těm, které by jinak míjela. Nevěříte?
S mým foto-kolegou jsme stáli opodál všeho toho mumraje a řešili jsme, jak je tu špatné světlo k focení (co taky jiného mimo vnadných fanynek či teploty piva můžeme řešit). Zničehonic se kolem nás snažila prosmýknout paní důchodového věku, aby se podívala, co že se to tady děje.
„Chlapci, kdo to tady je?“ Naše odpověď byla krátká a výstižná – „Tady se podepisují hrdinové.“ Její další otázka nás odzbrojila. „Hrdinové čeho?“ „No rally…“ „Víte, já bydlím v ulici, kde mi každý rok jezdí pod okny ta večerní barumka. No je to kravál, ale mě to vlastně nevadí. Když jsem pracovala před čtyřiceti lety v jednom místním podniku, pomáhaly jsme s kolegyní v propagaci rally a bydlely jsme při závodech v Hotelu Moskva. Jeden rok jsme spaly v pokoji, kde byly uloženy poháry a věnce. Prohlížela jsem si před spaním jeden vavřínový věnec, to vám byly jen nalepené obyčejné papírky a tak si říkám – to jim opravdu stojí za to se kvůli tomuhle zabít?“ Jak na tohle reagovat? Než jsme se nadechli, paní vše dovedla k naprosté dokonalosti. „Však klidně přijďte k nám, můžete si něco vyfotit z balkonu, i kafe vám uvařím…“
Tak si to užívejme! Barum rally tu máme jen jednou ročně a ta letošní bude asi pořádně našláplá. V neděli večer budeme všichni pěkně zbití,nevyspaní a díky předpovědi asi solidně usmažení srpnovým sluncem, ale bohatší o spoustu nových zážitků. A o to jde především!
