Barum rally 2018 RECCE – předstartovní toulky

Vážení přátelé, po roce je to opět tady. Barumka se hlásí čím dál silněji o slovo. Někdo si sezónu bez ní neumí představit, jiný jí zase nemůže přijít na jméno. Sto lidí, sto chutí. Je nutno si ale přiznat, že lépe obsazenou soutěž v českých luzích a hájích prostě nemáme.

RECCE fotografova

Pro posádky začnou seznamovací jízdy až v příštím týdnu. Pro nás „nadlidi v nesmrtelných vestách“, jak jsme často označováni, však byl již tento týden více než vhodný pro hledání nových, neokázalých foto fleků. Na bojové frontě prozatím vládnul klid, počasí přálo a odpoledne se ukazovala jako volná pro páchání nepravostí. Vzor ideál. Vítejte na Kudlovické, Halenkovické a Rajnochovické erzetě!

Kudlovice

Kudlovickou erzetu beru téměř jako domácí. Od Kroměříže ji mám nejblíže. Startuje se po delší době opět v Babicích u Uherského Hradiště a cíl je v blízkosti rančerských Kostelan. Ve své druhé půlce její trasa protíná kultovní místo všech turistů a víkendových bikerů – Bunč.

Já osobně ji považuji za velmi obtížnou už jen z hlediska střídajícího se rytmu. První část je spíše méně členitá, s delšími rovinami mezi poli. Právě v tom je ale její záludnost. Často se zde brzdí z pořádného kalupu do prudkých pravoúhlých odbočení, která jsou velmi špatně odhadnutelná.

Po náročeném sjezdu do Jankovic se však charakter výrazně změní. Kdo by neznal pološotolinovou spojovačku mezi Jankovicemi a atraktivním pravým vracákem u Modré. Letos byla nejvíce rozbitá místa dosypána hrubou drtí. Bude to pekelně klouzat a zvláště druhé průjezdy na vytahaném slibují zajímavou podívanou. Samotná vracečka pak má nově asfaltem „polátaný“ svůj střed.

Od Modré na Bunč a vlastně až do Kostelan, to je opravdové soutěžácké nebe. Nebo peklo? Horská dráha se střídajícími se typy asfaltu, po jemných opravách na mnoha místech okořeněná jemnými, klouzajícími kamínky.

Bohužel tato část je velmi špatně přístupná. Vlastně jen pěšky, a to z Bunče nebo právě od diváckého místa na Modré.

Halenkovice

„Haleny“ jsou nedílnou součástí barumky. Jezdí se léta letoucí v mnoha podobách. Při letošním ročníku se zcela novou úvodní částí. Nejdříve hezky v úzkém nahoru k lesu, odbočit na romantickém místě u kapličky a po chvilce zase pěkně zpět do vesnice zatáčkovitým sjezdem.

Výjezd z dolní do horní části Halenkovic je nově opraven. Není už rozskákaný, ale pro změnu obsahuje velkou spoustu posypu.

Skrze vesnici se trať proplete na její „obchvat“. V Bettiho zatáčce je stále dost nezpevněného materiálu a vypadá to, že zde nebude anti-cut. Úsek k neblaze proslulé Kopáčkově křižovatce je velmi rychlý, s jedním retardérem. V pravém odbočení před lesem bude protikatovací zábrana. Dá se předpokládat, že auta budou kolem ní vyjíždět až na levou stranu vozovky, kde je spousta měkkého a prášivého „matroše“.

Za zmíněnou zatáčkou začíná dosti rozbitá šotolina, kterou si posádky užijí až k haldě u žlutavského kamenolomu.

Mezi ohradami místního hřebčína přijedou soutěžáci do centra Žlutavy, za kterou se napojí na klasický úsek okolo motokrosového areálu (v protisměru loňského shakedownu). Cíl RZ je v klesání na začátku lesa před Bělovem.

Rajnochovice (Troják)

Ten, kdo si chce užít ono romantické kouzlo valašských kotárů, volí RZ Semetín či Rajnochovice.

Start „Rajnošek“ je v Hoštálkové a až do levého odbočení na Bludném se jede proti kopci. Následuje pasáž po hřebeni. Kousek za Bludným je na krátkém sjezdu několik nepříjemných kompresí, které vždy ukážou, kdo má kule a neodstaví alespoň na vteřinu či dvě plyn.

Z lesa se auta vyhoupnou mezi louky. Míjejí rozhlednu „Maruška“ a okolo dřevěnice se dostanou do kultovního místa – „padáku“ okolo sjezdovek až k hospodě na Trojáku. Tady je to opravdu flat-out.

Znalci tvrdí, že po kompletní rekonstrukci povrchu ztratil celý výše popisovaný úsek své kouzlo. Ano i ne. Je to sice úzká motokárová dráha, zato se však jede podstatně rychleji a každé „šáhnutí si ven“ znamená v lepším případě divoké hodiny v pekelně kluzké trávě. A především, takové kulisy kopců a luk na jiných rychlostních zkouškách hned tak nenajdete.

Na širokém a rychlém sjezdu z Trojáku k „Milířům“ si závodníci chvíli vydechnou. Po projetí pravého vracáku (ten letos nebude díky mohutným opravám komunikace vedoucí přes vedlejší kopec Tesák pro diváky přístupný) se posádkám otevře zelené peklo. Milované i nenáviděné rajnochovické údolí. Hrubý asfalt přechází v extrémně hladký (za mokra velmi kluzký) a zase zpět.

Úseky s prudkými zatáčkami či rychlými protahováky, rovně se jede opravdu minimálně. Nedílnou součástí jsou i úzké železné mostky. Na jednom z nich se dokonce skáče.

Toho, kdo vše popisované ustojí, čeká už jen levý vracák na okraji Rajnochovic a po protnutí fotobuňky si může říci zasloužené „Ufffffff“!

Na tratích je zatím klid a mír. Skvělou atmosféru mých RECCE dokresloval i pozdnější čas odpolední a nízké zlatavé slunce. Byl čas se zastavit, mrknout, že támhle rostou ostružiny a tuhle jsou stromy obsypané švestkami. Jinde byl zase ve vzduchu cítit štiplavý prach z končících žní.

Za týden bude vše jinak. V hlavní roli se představí desetiny vteřin a honba za nimi. Tak nasajte atmošku a vše si dobře rozplánujte. A hlavně – pojďme si to pořádně užít!