Čtyřnásobný mistr Austrálie Neal Bates se po tříleté přestávce vrátil za volant soutěžního vozu. Zůstal nadále věrný japonské značce Toyota, se kterou získal všechny své tituly. Tentokrát však absolvoval australský šampionát ARC Classic s historickou Toyotou Celica RA40. Dominoval na většině soutěží a získal svůj pátý titul.
Jedině Toyota!
Také u protinožců ožívají legendy. Neal Bates pochází z Canberry (narozen 19. 3. 1965) a aktivně závodil plných 20 let, z toho 19 za volantem Toyoty. V letech 1993 – 95 vybojoval australský titul s Celicou GT-Four, v roce 2008 s Corollou S2000. Proslavil se zejména svými souboji s Novozélanďanem Possumem Bournem, který hájil konkurenční značku Subaru. Batesovým nejlepším výsledkem v MS je 6. příčka na Rally Nový Zéland 1996. Úspěšný byl i na okruzích s Toyotou Camry.
Sedmačtyřicetiletého Australana před dvěma lety uchvátila fotografie Ove Anderssona z Rally Acropolis 1980, kde startoval s červenobílou Toyotou Celica RA40.
„Pokoušel jsem se takový vůz koupit, abych s ním mohl startovat v kategorii historiků. Podařilo se mi ho získat na eBay za pár stovek australských dolarů. Během 18 měsíců jsme vůz kompletně rozebrali, zrestaurovali a přestavěli na soutěžní speciál. Sehnali jsme nový motor, speciální pětistupňovou převodovku s přímými zuby i závěsy kol. Bezpečnostní vybavení odpovídá současným předpisům. Z vozu jsem nadšený. Všichni naši třicetiletou toyotu obdivují a říkají, že motor má nádherný zvuk,“ říká hrdě Bates.
Úspěšný návrat za volant
Neal Bates a jeho spolujezdkyně Coral Taylorová (matka talentované soutěžní jezdkyně Molly Taylorové) debutovali s věrnou replikou toyoty po Anderssonovi v březnu na Calder Rally v Melbourne. Zatímco na Rally Perh musel Bates pro poruchu odstoupit, na třetí soutěži Rally of Queensland opět zvítězil a vrátil se do čela seriálu ARC Classic. Byl nejrychlejší na 17 měřených úsecích. Jeho největší soupeř Jeff David s Porsche 911 RS vyhrál pouze jednu vložku. Významné mezinárodní soutěže, která se započítávala také do asijsko-pacifického šampionátu, se zúčastnil i legendární pětinásobný australský mistr Ross Dunkerton, ale motor jeho Fordu Escort 1800 RS ho zradil hned v úvodu.
Neal Bates byl nejrychlejší i ve druhé polovině sezony a suverénně opanoval první místo v tabulce mistrovství s náskokem 200 bodů.
„Získal jsem během své kariéry pět mistrovských titulů, ale ten poslední mi udělal největší radost. Jízda s klasickým pohonem zadní nápravy byla na nezpevněném povrchu největším zážitkem. Chceme v seriálu pokračovat i v roce 2013,“ přislíbil Bates, který během sezony spotřeboval 50 šotolinových pneumatik.
Japonská klasika 80tých let
Třetí generace modelu Toyota Celica (RA40) vyjela na soutěžní tratě v polovině roku 1978. Až do konce sezony 1979 musela vystačit se starým motorem s osmiventilovou hlavou a dvojitými karburátory Weber. Teprve na RAC rally se Celica 2000 GT ve verzi skupiny 4 konečně dočkala nového motoru 3SGE s šestnáctiventilovou hlavou a vstřikováním paliva Nippondenso. S výkonem 245 koní se japonské vozy staly opět nebezpečnými soupeři. Úspěchy se však dostavily až na počátku osmdesátých let. Andersson pověsil přilbu na hřebík, přestěhoval sídlo TTE z Bruselu do Kolína nad Rýnem a angažoval za volant své krajany Björna Waldegaarda a Pera Eklunda.
Značce Toyota se pravidelně dařilo v Portugalsku, kde jezdci sbírali druhá a třetí místa. Francouz Thérier dominoval v domácím šotolinovém seriálu, Achim Warmbold se stal s vozem mistrem Německa 1980. U nás rozbil jednu toyotu Švéd Harry Joki, když v roce 1983 bojoval na Barum rally o vítězství s Křečkem.
