Před čtvrt stoletím, založil bývalý přední italský jezdec Mauro Pregliasco tým Astra Racing. Po ukončení vlastní jezdecké kariéry, během které úspěšně startoval za tovární týmy Alfa Romea, Lancia a Ford, vybudoval špičkový privátní tým. Pravidelně za něj startoval například Fin Toni Gardemeister. V posledních letech se Pregliasco přeorientoval na španělské okruhy, kde připravuje pohárové vozy Nissan 350 Z a Seat Ibiza Cup.
Italský soutěžní tým Astra Racing má za sebou bohatou historii. Mauro Pregliasco založil tým Astra v roce 1987. Areál se rozkládá u městečka Bra na ploše 8000 čtverečních metrů, z nichž čtvrtinu pokrývaly dílny a kanceláře. Zprvu byly jeho doménou vozy Lancia Delta HF Integrale. Jejich éra je však nenávratně pryč, proto vedení italského týmu muselo hledat cesty z „krize“. Tím začala spolupráce s Fordem na vozech Ford Puma v rámci juniorském šampionátu JWRC.
Postupně se tým Astra Racing zapojil do celé řady projektů nejen v soutěžích, ale také v závodech na okruzích a do vrchu. Společně s firmou Abarth její technici pracovali na vývoji elektronicky řízených diferenciálů, pro značku Maserati připravila na okruhy pohárový vůz Maserati Ghibli, stala se organizátorem okruhového Mazda MX-5 Sport Cupu.
Vedení však na soutěže nezapomnělo a po odchodu továrního týmu Lancia Martini z mistrovství světa převzala řadu vozů a pokračovala v jejich vývoji. Pro Deltu vyvinuli dnes již nedílnou součást všech vozů s turbem – ALS systém a jejich vozy dosáhly řady úspěchu jak v seriálu mistrovství světa, Evropy, tak i národních šampionátech. Historicky prvního titulu se Astra dočkala již v roce 1989 zásluhou Pera Eklunda ve Švédsku, jenž dokázal o rok později titul opět obhájit.
Alex Fiorio, 1989
Dalším známějším pilotem, který využil služeb italského týmu, byl po odchodu od Fordu Alex Fiorio. V roce 1992 se s Lancii dvakrát umístil na čtvrtém místě (Argentina, Katalánsko), aby na domácích tratích v okolí SanRema dovezl Lancii do cíle na páté pozici.
Premiérově začal spolupracovat s týmem Cesar Baroni, aby v evropském šampionátu dovedl italské vozy na třetí místo a k vítězství na Rally d´Antibes. Ani o rok později Astra na světových tratích opět nechyběla.
S italským týmem začal spolupracovat Tommi Mäkinen a hned ve Švédsku to přineslo své ovoce v podobě čtvrtého místa. V Portugalsku dokonce obsadila první desítku dvěma vozy. Fiorio skončil šestý, Portugalec Jorge Bica osmý. A podobně si vedla i na Acropolis, kde se na šestém a sedmém místě výsledkové listiny seřadily Mäkinen a Fiorio. Mäkinen pak podruhé v sezoně dojel čtvrtý, tentokrát ve Finsku a úspěšný rok Astry uzavřel pátým místem v Katalánsku opět Fiorio.
Tommi Mäkinen, 1993
Žeň úspěchů pokračovala v sezoně 1993 i na evropských tratích. Francouz Cesar Baroni společně s Denisem Giraudetem získali evropský titul, když dokázali zvítězil na dvacítkové Rally d´Antibes, na Polském Rajdu dojeli druzí a pořádný ranec bodů si odvezli i z Madeiry (4.) a belgické Rally Ypres (5.). V Portugalsku se z mistrovského titulu radoval Jorge Bica, jenž při evropské konfrontaci na Madeiře obsadil šestou příčku, na „desítce“ Volta a Portugal však dominoval.
Zkušenosti z náročných šotolinových soutěží typu Rally Acropolis zúročil tým Astra i na Kypru, současné soutěži mistrovství světa, kde jejich vozy v letech 1992 – 1995 doslova kralovaly. Tři vítězství v řadě si připsal na své konto Alex Fiorio, poslední pak domácí jezdec „Bagheera“.
