Italská kultovní značka Alfa Romeo je podobně jako BMW spojená především s okruhovými cestovními vozy. Na sklonku sedmdesátých let se krásné kupé Alfetta GT zapsalo několikazajímavými projekty o do soutěžních análů. Tovární tým Autodelta se neúspěšně ucházel o evropský titul a několikrát se blýsknul také v MS.
Giulia GTA / 2000 GTV
Kompaktní dvoudveřový sedan Giulia GTA se stal hitem okruhové sezony 1966. Jednalo se o první cestovní vůz homologovaný podle nových volnějších technických předpisů pro skupinu 2.
Sportovní oddělení milánské značky Autodelta připravilo sérii odlehčených vozů s hliníkovými kapotami a dveřmi, výkonným celohliníkovým motorem o objemu 1,6 litru s dvěma vačkovými hřídeli a ve své době impozantním výkonem 170 koní. Moderní pohonnou jednotku doplňovala pětistupňová převodovka, která poháněla zadní nápravu. Hbitý vůz vážil pouhých 850 kg. Později se objevila i slabší třináctistovka GTA Junior.
Ve stínu úspěchů továrních vozů v okruhových závodech cestovních vozů a do vrchu se Giulia GTA neztratila ani při automobilových soutěžích. Doslova senzací byla stříbrná příčka Francouze Jeana Rollanda na Tour de Corse 1966. Rolland navíc ve stejném roce zvítězil i na významné Rallye Coupé des Alpes. V Itálii dominoval Arnaldo Cavallari, který dvakrát po sobě vybojoval titul mistra Apeninského poloostrova. Ze zahraničních startů se mu nejlépe dařilo v Německu, kde sklízel úspěch na Rallye 3-Städte a Deutschland.
Výkonnou alfu adoptovala celá řada privátních týmů, zejména italský Jolly Club. Populární byla zejména na francouzských asfaltových tratích. Na sklonku šedesátých let se na Korsice objevil prototyp skupiny 5 se vstřikováním paliva, ale úspěchu se nedočkal.
Na malou Giulii GTA navázal v polovině sedmdesátých let větší sesterský model 2000 GTV, který sbíral úspěchy především ve skupině sériových vozů 1. Čtyřdveřová limuzína měla pod kapotou dvoulitrový motor DOHC o výkonu rovných 200 koňských sil (v sérii 152 koní). Na přední nápravě byly montovány ventilované kotoučové brzdy, celková hmotnost vozu nepřesáhla 1000 kg.
Za zmínku stojí především úspěchy francouzského týmu Alfa France. Například 8. místo Guye Frequelina na Rallye Monte Carlo 1975. O rok později vyhrál v Monte Carlu skupinu 1 Bernard Beguin, který obsadil v celkovém pořadí 10. příčku.
Alfetta GT
V roce1974 vzniklo díky designérovi Giugiarovi krásné dvoudveřové kupé Alfetta GT s netradičním uspořádáním převodového ústrojí transaxle. Řadový čtyřválcový motor byl umístěn vpředu podélně, ale spojka, převodovka a diferenciál byly součástí zadní nápravy. Zadní kotoučové brzdy byly navíc umístěny na vnitřní straně tuhé nápravy De Dion. Výsledkem ojedinělé konstrukce bylo výborné vyvážení vozu.
Nejprve byla homologována Alfetta GT 1,8 s motorem o objemu 1779 ccm, který v sérii disponoval výkonem 122 koní. Soutěžní verze, osazená dvojitými karburátory Weber DCOE 45, se mohla
pochlubit 190 koňskými silami. Tlumiče pérování dodala německá firma Koni, brzdy Lockheed, disky kol Campagnolo byly široké 9″ vpředu a 10″ vzadu. Diferenciál s omezenou svorností pocházel od ZF. Atraktivní sportovní vůz měl výrazně rozšířené blatníky, hliníkové kapoty a zadní okno z plexiskla. Hmotnost se pohybovala kolem 980 kg.
Po debutu na Sicílii skončil druhý start dvou vozů továrního týmu Autodelta na Rally Elba 1975 dvojitým vítězstvím jezdců Amilcareho Ballestrieriho a Chicka Svizzera. Třetí vůz poskytla Autodelta špičkovému francouzskému jezdci Jean-Claudeovi Andruetovi, který se soustředil na starty v mistrovství Evropy. Jeho nejlepším výsledkem byla třetí příčka na Tour de Corse 1975, kde startoval s šestnáctiventilovým motorem (240 k). Celou dobu zle zatápěl oběma jezdců Lancie Stratos Munarimu a Darnichemu, ale ztratil několik minut výletem mimo trať.
Italská značka však pošilhávala po úspěších konkurenční Lancie Stratos a zkoušela prototypy Alfetty GT se silnějšími motory.
Jednou z variant bylo osazení vozu závodní šestnáctiventilovou hlavou motoru o výkonu 240 k a speciální převodovkou s přímým řazením Colotti. Do dalšího prototypu byl nainstalován vidlicový osmiválec z Alfy Romeo Montreal 2,6, který byl převrtán na třílitrový objem. Výkon vzrostl na 270 k, což je stejná hodnota, kterou se může pochlubit vysokokarátový motor Ferrari V6 Dino, pohánějící Lancii Stratos HF. Díky nepřímému vstřikování paliva Spica dosáhli technici Autodelty výkonu 320 k při 8000 ot/min. Oslnivý byl i maximální krouticí moment 314 Nm. Karoserie doznala výrazných úprav.
Kapota motoru musela být zvýšená, před zadními koly se objevily kapsy nasávající vzduch pro chlazení převodovky a zadních brzd. Dravý vzhled podtrhovala široká patnáctipalcová kola. Hmotnost činila jen 950 kg.
Alfa Romeo chtěla vyrobit 400kusovou sérii potřebnou pro homologaci ve skupině 4. Ze smělých plánů však sešlo a pro sezonu 1976 byla homologována pouze Alfetta GT se silnějším dvoulitrovým motorem z limuzíny 2000 GTV (výkon 200 k). Za volant usedl bývalý tovární jezdec Lancie a úřadující mistr Itálie Mauro Pregliasco a jeho největším úspěchem byla pátá příčka na Rally Sanremo 1978. O rok později obsadil čtvrtou pozici v seriálu ME.
Další pokračování vývoje tohoto vozu najdete v devátém čísle Rally Magazínu ročníku 2011.
