Toyota se dočkala toužebně očekávaného značkového titulu. Zatímco Sainz se nechal naivně zlákat k dobrodružství u privátního italského týmu Jolly Club, Kankkunen se vrátil k Toyotě a radoval se z dalšího jezdeckého titulu.
<<< 1992 – 1994 >>>
Rok 1993 znamenal velké změny v poměru sil. Toyota ztratila svého největšího rivala, ale na scéně se objevily hned dva nové vozy, které dokázaly vítězit. Nejviditelnější změnou byly nové barvy obou dosavadních protagonistů. Převlékání kabátů měl na svědomí Carlos Sainz, který se nechal zlákat nabídkou Jolly Clubu, usedl za volant Lancie Delty HF Integrale Evo 3 a vzal si s sebou i svého osobního sponzora Repsol (španělské oleje). Toyota díky tomu dostala volné ruce a podepsala smlouvu s renomovanou olejářskou firmou Castrol.
Carlos Sainz na tratích Rally Sanremo
Dosud suverénní Lancia utrpěla těžkou porážku. Po diskvalifikaci v San Remu (tankování nepovoleného paliva) se italská značka musela poprvé od roku 1986 obejít bez vítězství v soutěži mistrovství světa. Hlavní příčinou bylo ukončení podpory sportovního oddělení Abarth. Navíc Jolly Club, který převzal aktivity v seriálu MS, disponoval s mnohem menším rozpočtem a neobeslal všechny soutěže. Úřadující mistr světa Sainz se snažil celému světu dokázat, že jeho odchod od Toyoty nebyl špatným rozhodnutím. Po dvou haváriích v Monte Carlu a Portugalsku jeho sebevědomí utrpělo těžkou ránu a jeho maximem zůstaly dvě stříbrné příčky v Řecku a Itálii.
Mužem roku se stal naopak Juha Kankkunen. Na rozdíl od svého dlouholetého rivala zvládl přestup na nový vůz brilantně, ačkoliv během sezony vystřídal tři spolujezdce. V dramatické sezoně vybojoval čtvrtý mistrovský titul a na své konto nastřádal v té době rekordních 21 vítězství v soutěžích MS. Finský jezdec měl také největší podíl na zisku značkového titulu. Japonská Toyota se stala první mimoevropskou automobilkou v historii, která dobyla titul mistrů světa. Pro šéfa týmu Ove Anderssona to znamenalo vyvrcholení 21leté spolupráce.
Fordy útočí
Sezona byla bohatá na premiéry nových špičkových soutěžních vozů. V prvé řadě se jednalo o Ford Escort RS Cosworth, který ukázal svůj vysoký potenciál už při debutu v Monte Carlu. Francois Delecour prohrál souboj o vítězství s Auriolem (poprvé s Toyotou Celica) až na finálové vložce. V Portugalsku si už Delecour vítězství nenechal vzít a navíc značka s modrým oválem získala díky Miki Biasionovi double. Francouz Delecour vyhrál i na Korsice, jeho italský kolega pro změnu triumfoval v Řecku. Po polovině sezony to vypadalo na naprostou senzaci. Značky Ford a Toyota měly shodný počet bodů, v jezdecké klasifikaci dominoval Delecour před Biasionem. Teprve na sklonku roku se favorizovaný tým TTE v čele s Kankkunenem ujal očekávané role a posbíral oba světové tituly.
Dalším překvapením bylo vítězství pětadvacetiletého Colina McRae na Novém Zélandě při posledním startu s dosluhujícím Subaru Legacy RS. Na další soutěži ve Finsku už japonský tým STI nasadil nový model Impreza 555 a Ari Vatanen se při premiéře blýskl druhým místem. Impreza byla kompaktnější, lépe vyvážená a měla mnohem lepší jízdní vlastnosti než dlouhá limuzína Legacy. Třetí novinkou byl Mitsubishi Lancer Evolution, který debutoval už na úvodní soutěži v Monaku. Nejlepším výsledkem premiérové sezony byla druhá příčka Kennetha Erikssona na britské RAC rally.
Za povšimnutí určitě stojí také vznik Poháru FIA pro vozy s jednou poháněnou nápravou (tzv. Formule 2). Do seriálu bylo započítáváno všech 13 soutěží MS. Premiérový titul získala značka General Motors zásluhou Belgičana Bruno Thiryho s Opelem Astra GSI. Seriálu se účastnil i mladoboleslavský tým Škoda Motorsport s modelem Favorit 136 L. Z osmi startů zajel nejlepší výsledek Emil Triner, který zvítězil v Řecku a celkově obsadil na Rally Acropolis 11. příčku.
MS 1993
Značky: 1. Toyota 157 (171), 2. Ford 145, 3. Subaru 110, 4. Lancia 92, 5. Mitsubishi 86
Jezdci: 1. Juha Kankkunen 135 (143), 2. Francois Delecour 112, 3. Didier Auriol 92, 4. Miki Biasion 76, 5. Colin McRae 50, 6. Carlos Sainz 50, 7. Kenneth Eriksson 41, 8. Ari Vatanen 38, 9. Gustavo Trelles 28, 10. Tommi Mäkinen 26, 11. Markku Alén 25, 12. Armin Schwarz 23, 13. Mats Jonsson 22, 14. Andrea Aghini 22, 15. Gianfranco Cunico 20, 16. Alex Fiorio 18, 17. Bruno Thiry 16, 18. Patrick Snijers 15, 19. Ian Duncan, Francois Chatriot, Gilberto Pianezzola a Malcolm Wilson 12, 23. Sepp Haider 12, 24. Yasuhiro Iwase, Ross Dunkerton a Piero Liatti 10
Formule 2: 1. GM (Opel) 74, 2. Škoda 54, 3. Peugeot 38
Výsledky MS 1993:
61. Rallye Automobile de Monte-Carlo (21. – 27. ledna)
1. Didier Auriol (Toyota Celica Turbo 4WD) 6:13:43
2. François Delecour (Ford Escort RS Cosworth) 6:13:58
3. Miki Biasion (Ford Escort RS Cosworth) 6:16:59
42. International Swedish Rally (12. – 14. února)
1. Mats Jonsson (Toyota Celica Turbo 4WD) 4:49:05
2. Juha Kankkunen (Toyota Celica Turbo 4WD) 4:49:18
3. Colin McRae (Subaru Legacy RS) 4:49:33
27. Rallye de Portugal (3. – 6. března)
1. Francois Delecour (Ford Escort RS Cosworth) 6:20:37
2. Miki Biasion (Ford Escort RS Cosworth) 6:21:32
3. Andrea Aghini (Lancia Delta HF Integrale) 6:23:17
41. Trustbank Safari Rally (8. – 12. dubna)
1. Juha Kankkunen (Toyota Celica Turbo 4WD) + 3:54 pen.
2. Markku Alén (Toyota Celica Turbo 4WD) + 4:03 pen.
3. Ian Duncan (Toyota Celica Turbo 4WD) + 5:24 pen.
37. Tour de Corse – Rallye de France (2. – 4. května)
1. Francois Delecour (Ford Escort RS Cosworth) 6:14:41
2. Didier Auriol (Toyota Celica Turbo 4WD) 6:15:43
3. Francois Chatriot (Toyota Celica Turbo 4WD) 6:17:23
40. Acropolis Rally (30. 5. – 1. června)
1. Miki Biasion (Ford Escort RS Cosworth) 6:54:35
2. Carlos Sainz (Lancia Delta HF Integrale) 6:55:48
3. Armin Schwarz (Mitsubishi Lancer RS) 6:57:19
13. Rally Argentina (14. – 17. července)
1. Juha Kankkunen (Toyota Celica Turbo 4WD) 5:32:31
2. Miki Biasion (Ford Escort RS Cosworth) 5:34:25
3. Didier Auriol (Toyota Celica Turbo 4WD) 5:49:29
23. Rothmans Rally of New Zealand (5. – 8. srpna)
1. Colin McRae (Subaru Legacy RS) 6:12:31
2. Francois Delecour (Ford Escort RS Cosworth) 6:12:58
3. Didier Auriol (Toyota Celica Turbo 4WD) 6:13:00
43. 1000 Lakes Rally (27. – 29. srpna)
1. Juha Kankkunen (Toyota Celica Turbo 4WD) 4:23:51
2. Ari Vatanen (Subaru Impreza 555) 4:24:38
3. Didier Auriol (Toyota Celica Turbo 4WD) 4:26:01
6. Telecom Rally Australia (18. – 21. září)
1. Juha Kankkunen (Toyota Celica Turbo 4WD) 5:19:58
2. Ari Vatanen (Subaru Legacy RS) 5:25:50
3. Francois Delecour (Ford Escort RS Cosworth) 5:43:42
35. Rallye Sanremo – Rallye d’Italia (11. – 13. října)
1. Gianfranco Cunico (Ford Escort RS Cosworth) 6:19:40
2. Patrick Snijers (Ford Escort RS Cosworth) 6:21:18
3. Gilberto Pianezzola (Lancia Delta HF Integrale) 6:30:08
29. Rallye Catalunya-Costa Brava (Rallye de España – 2. – 4. listopadu)
1. Francois Delecour (Ford Escort RS Cosworth) 5:36:19
2. Didier Auriol (Toyota Celica Turbo 4WD) 5:37:19
3. Juha Kankkunen (Toyota Celica Turbo 4WD) 5:40:28
49. Network Q RAC Rally (21. – 24. listopadu)
1. Juha Kankkunen (Toyota Celica Turbo 4WD) 6:25:48
2. Kenneth Eriksson (Mitsubishi Lancer RS) 6:27:32
3. Malcolm Wilson (Ford Escort RS Cosworth) 6:30:51
Převzato z časopisu RALLY, další porci historie MS najdete v novém čísle 8 / 2013.
