V sezoně 1989 se nic zásadního nezměnilo. Lancia Delta HF Integrale byla ve vrcholné formě stejně jako Miki Biasion.
<<< 1988 – 1990 >>>
Ital vyhrál tři úvodní soutěže v Monte Carlu, Portugalsku a zopakoval svůj africký triumf v Keňi. V dalším průběhu sezony přidal ještě zlaté vavříny z řecké Rally Acropolis a domácí Rally Sanremo.
Nová posila Didier Auriol znovu exceloval na Korsice – tentokrát ovšem už jako reprezentant týmu Lancia Martini. Hostující Švéd Mikael Ericsson přidal prvenství na Argentinské rally. Alen byl za zenitem a Biasionovým nejvážnějším soupeřem v boji o titul se stal syn šéfa týmu Alex Fiorio.
Rally San Remo 1989
Mezi oběma jezdci to nejvíce jiskřilo v San Remu, kde Biasion debutoval s novou Lancií HF Integrale s šestnáctiventilovým motorem, zatímco jeho týmový rival měl k dispozici dosavadní osmiventilovou verzi.
Úvod na asfaltových vložkách nad Italskou riviérou patřil Auriolovi, ten však po přesunu do Toskánska poslal svoji lancii při nejbližší příležitosti přes střechu. Do čela se na okamžik posunul Biasion, ale po defektu pneumatiky ztratil 2 minuty a musel pozici lídra přepustit Fioriovi. Ambiciozní mladík na šotolinových vložka neudržel za zády útočícího Sainze s Toyotou Celica 4WD.
Závěr soutěže na horských asfaltech se změnilo v dokonalý thriller. Finišující Biasion nakonec oba přespurtoval a porazil Fioria o pouhých 5 sekund. Miki Biasion triumfoval na domácí půdě potřetí za sebou a obhájil jezdecký titul.
Nebezpečí z východu
Ačkoliv se na první pohled zdála nadvláda Lancie nepřekonatelná, na obzoru se začala rýsovat velmi silná opozice ze Země vycházejícího slunce. Italové si toho byli velmi dobře vědomi. I když získali oba tituly předčasně, nad jejich suverenitou se začalo smrákat.
Proto nutně potřebovali posílit výkon motoru a především jeho krouticí moment prostřednictví šestnáctiventilové hlavy. Navíc od příštího roku technické předpisy poprvé omezily přísun vzduchu do turba 40 milimetrovým restriktorem. Lancia Delta HF Integrale 16V se nyní mohla pochlubit výkonem 295 k a krouticím momentem 410 Nm pří 4500 ot/min.
Toyota Celica 4WD ST165
V čele japonských týmů stála Toyota, která poprvé absolvovala kompletní světový šampionát. Její zájem o titul dokumentovalo angažmá špičkových jezdců Juhy Kankkunena, Carlose Sainze a Kennetha Erikssona.
Toyota Celica 4WD ST165 měla dvoumístnou sportovní karoserii a pod kapotou ukrývala sofistikovanější techniku než lancie. Jednalo se především o převodové ústrojí. Kompaktní šestistupňovou převodovku Xtrac doplňoval hydraulický mezinápravový diferenciál s možností přenášet krouticí moment na jednotlivé nápravy podle režimu jízdy. Tým TTE navíc přinesl do rally prvky z Formule 1 – telemetrii, předehřívání pneumatik a programování řídicích jednotek počítačem. Problém byl v tom, že moderní technika často stávkovala a jezdcům chyběla pověstná špetka štěstí.
Ačkoliv značka Toyota obsadila v mistrovské tabulce druhou příčku, na rozdíl od dalších dvou japonských značek dokázala vyhrát pouze jedinou soutěž. V Austrálii Kankkunen a Eriksson porazili tovární lancie a připsali si hned double.
Mitsubishi
Obrovským překvapením byl příchod vozu Mitsubishi Galant VR4. Zakulacená čtyřdveřová limuzína o délce 4,5 metru debutovala nejprve ve skupině N. Rovněž značka se třemi diamanty sázela na nejnovější technologie.
Galant skupiny A upravený týmem Ralliart Europe byl opatřený šestnáctiventilovým přeplňovaným dvoulitrem o výkonu bezmála 300 koní, šestistupňovou převodovkou Xtrac, pohonem všech kol s centrálním diferenciálem a jedinečným systémem řízení zadních kol. Vůz měl skvělou trakci, ale proti konkurenci byl o 100 kg těžší. Přestože tým absolvoval minimum soutěží MS, byl nadmíru efektivní. Mikael Ericsson vyhrál překvapivě Rally 1000 jezer, Pentti Airikkala dominoval na RAC rally.
Dvěma vítězstvími se mohl pochlubit zásluhou Ingvara Carlssona také tým Mazda Europe, Švédská a Novozélandská rally však byly tehdy zařazeny jen do hodnocení MS jezdců.
MS 1989
Značky:
1. Lancia 140, 2. Toyota 101, 3. Mazda 67, 4. Mitsubishi 58, 5. Audi 43, 6. BMW 37, 7. Renault 30, 8. Nissan 18, 9. Volkswagen 14, 10. Renault Argentina 15, 11. Vauxhall 9, 12. Subaru 7, 13. Ford 6, 14. Fiat Argentina 3, 15. Volkswagen Argentina 1
Jezdci:
1. Miki Biasion 106, 2. Alex Fiorio 65, 3. Juha Kankkunen 60, 4. Mikael Ericsson 50, 5. Didier Auriol 50, 6. Kenneth Eriksson 47, 7. Ingvar Carlsson 43, 8. Carlos Sainz 39, 9. Markku Alén 27, 10. Alain Oreille 26, 11. Rod Millen 23, 12. Timo Salonen 21, 13. Marc Duez 21, 14. Pentti Airikkala 20, 15. Stig Blomqvist 20, Jorge Recalde 20, 17. Georg Fischer 20, 18. Malcolm Wilson 19, 19. Per Eklund 16, 20. Mike Kirkland 15, Francois Chatriot 15, Patrick Tauziac 15, 23. Dario Cerrato 14, 24. Kenjiro Shinozuka 14, 25. Bruno Saby 12
Výsledky MS 1989:
39. Int. Swedish Rally (6. – 8. ledna)
1. Ingvar Carlsson – Per Carlsson (Mazda 323 4WD) 4:58.15
2. Per Eklund Dave – Whittock (Lancia Delta Integrale) 4:59.18
3. Kenneth Eriksson – Staffan Parmander (Toyota Celica GT-Four ST165) 4:59.57
57. Rallye Automobile de Monte-Carlo (21 . – 26. ledna)
1. Miki Biasion – Tiziano Siviero (Lancia Delta Integrale) 7:13.27
2. Didier Auriol – Bernard Occelli (Lancia Delta Integrale) 7:19.54
3. Bruno Saby – Jean-François Fauchille (Lancia Delta Integrale) 7:21.08
23. Rallye de Portugal Vinho do Porto (28. února – 4. března)
1. Miki Biasion – Tiziano Siviero (Lancia Delta Integrale) 6:47.01
2. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Lancia Delta Integrale) 6:57.19
3. Alex Fiorio – Luigi Pirollo (Lancia Delta Integrale) 7:10.19
37. Marlboro Safari Rally (31. března – 4. dubna)
1. Miki Biasion – Tiziano Siviero (Lancia Delta Integrale) + 6:55.27 pen
2. Mike Kirkland – Robin Nixon (Nissan 200SX) + 8:16.11 pen
3. Stig Blomqvist – Björn Cederberg (Volkswagen Golf GTI 16V) + 9:17.39 pen
33. Tour de Corse – Rallye de France (23. – 26. dubna)
1. Didier Auriol – Bernard Occelli (Lancia Delta Integrale) 7:12.39
2. François Chatriot – Michel Périn (BMW BMW M3) 7:14.36
3. Juha Kankkunen – Juha Piironen (Toyota Celica GT-Four ST165) 7:16.29
36. Acropolis Rally (27. května – 1. června)
1. Miki Biasion – Tiziano Siviero (Lancia Delta Integrale) 7:31.43
2. Didier Auriol – Bernard Occelli (Lancia Delta Integrale) 7:33.41
3. Alex Fiorio – Luigi Pirollo (Lancia Delta Integrale) 7:35.14
19. Rothmans Rally New Zealand (15. – 18. července)
1. Ingvar Carlsson – Per Carlsson (Mazda 323 4WD) 6:59.55
2. Rod Millen – Tony Sircombe (Mazda 323 4WD) 7:02.37
3. Malcolm Wilson – Ian Grindrod (Vauxhall Astra GTE) 7:03.24
9. Rally Argentina (1. – 5. srpna)
1. Mikael Ericsson – Claes Billstam (Lancia Delta Integrale) 7:06.00
2. Alex Fiorio – Luigi Pirollo (Lancia Delta Integrale) 7:08.26
3. Jorge Recalde – Jorge del Bouno (Lancia Delta Integrale) 7:19.42
39. 1000 Lakes Rally (25. – 27. srpna)
1. Mikael Ericsson – Claes Billstam (Mitsubishi Galant VR-4) 4:42.03
2. Timo Salonen – Voitto Silander (Mazda 323 4WD) 4:43.44
3. Carlos Sainz – Luis Moya (Toyota Celica GT-Four ST165) 4:44.38
2. Commonwealth Bank Rally Australia (14. – 17. září)
1. Juha Kankkunen – Juha Piironen (Toyota Celica GT-Four ST165) 5:32.09
2. Kenneth Eriksson – Staffan Parmander (Toyota Celica GT-Four ST165) 5:33.16
3. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Lancia Delta Integrale) 5:34.22
31. Rallye Sanremo – Rallye d’Italia (8. – 12. října)
1. Miki Biasion – Tiziano Siviero (Lancia Delta Integrale 16V) 6:48.30
2. Alex Fiorio – Luigi Pirollo (Lancia Delta Integrale) 6:48.35
3. Carlos Sainz – Luis Moya (Toyota Celica GT-Four ST165) 6:48.55
20. Rallye Cote d’Ivoire (Pobř. Slonoviny, 29. října – 2. listopadu)
1. Alain Oreille – Gilles Thimonier (Renault 5 GT Turbo) + 8:32.54 pen
2. Patrick Tauziac – Claude Papin (Mitsubishi Starion Turbo) + 11:36.50 pen
3. Adolphe Choteau – Jean-Pierre Claverie (Toyota Corolla GT) + 13:41.07 pen
38. Lombard RAC Rally (19. – 23. listopadu)
1. Pentti Airikkala – Ronan McNamee (Mitsubishi Galant VR-4) 6:19.22
2. Carlos Sainz – Luis Moya (Toyota Celica GT-Four ST165) 6:20.50
3. Juha Kankkunen – Juha Piironen (Toyota Celica GT-Four ST165) 6:23.11
