Polovina sedmdesátých let patřila vozům Lancia Stratos HF. Italská značka vybojovala tři světové tituly, jezdci Munari, Waldegaard, Darniche a Andruet vyhráli celkem 11 soutěží mistrovství světa. Originální vůz byl díky své koncepci a ušlechtilému motoru neporazitelný nejen na asfaltu, ale i na šotolinových tratích. Dokázal vítězit na sněhu i ledu, konkurenceschopný byl také v blátě a na kamenitých stezkách Afriky.
Premiérový titul
Druhá sezona mistrovství světa v roce 1974 se jela ve stínu ropné krize a celá řada soutěží včetně populární Rallye Monte Carlo byla zrušena. Počátkem října byly odjety teprve tři soutěže a jasným favoritem byl Fiat se svým modelem Spider 124 Abarth. Na italské Rally San Remo ohlásil turínský výrobce ofenzívu a nasadil sedm továrních vozů. Čtyři z nich nepřečkaly ani úvodní vložku, do cíle nakonec dojel pouze jediný exemplář. Čerstvě homologovaná Lancia Stratos HF naopak při svém debutu zvítězila. Osamocený Sandro Munaru deklasoval celou armádu Fiatu.
Karta se obrátila a Cesare Fiorio vyhlásil sesterské automobilce válku. „Za pět minut dvanáct“ se rozhodl vybojovat pro značku Lancia světový titul. Na kanadské Rally Rideau Lakes všechny fiaty vypadly a Munari opět triumfoval, i když část soutěže absolvoval s bolestmi žaludku. Další body získal na britské RAC rally. Opět měl zdravotní problémy a druhou část soutěže jel s horečkou, ale stupně vítězů ho neminuly. Na závěrečné Tour de Corse dominoval Jean.Claude Andruet a značka Lancia skutečně vyfoukla Fiatu světový titul.
Úspěšná obhajoba
O rok později Lancia změnila kabát. Novým sponzorem se stala italská letecká společnost Alitalia a stratosy se oblékly do zelenobílé kombinace. Vůz dostal atraktivní aerodynamické doplňky – slušivý střešní spoiler a decentní zadní křídlo. Nízké přídi dominovala světelná rampa. Technickou novinkou bylo vodní chlazení brzd, které se na vozech objevilo ve druhé polovině sezony.
Nezměnila se však suverenita stratosférických vozů. Sandro Munari zvítězíl v Monte Carlu, nový rekrut týmu Björn Waldegarrd dominoval na domácí Švédské rally. Křehké sportovní speciály zvládly i extrémní podmínky východoafrické Safari rally. Značka Lancii získala v tabulce impozantní náskok a Fiat vyhlásil klid zbraní.
Munari hodlal obhájit své prvenství ze San Rema, ale i mistr světa se občas utne. Osudná se mu stala skutečnost, že vůz neměl stejná kola. Standardně byla pod přídí uložena univerzální rezerva, ale tentokrát tam mechanici umístili přední kolo. Italský šampion však prorazil zadní pneumatiku.
Podařilo se Situaci zachránil Björn Wakdegaard, který porazil o tři minuty novopečeného mistra Evropy Veriniho s nejrychlejším fiatem. Na Korsice oba tovární vozy odpadly, ale body za vítězství Francouze Bernarda Darniche se soukromým stratosem stačily k zisku druhého titulu. Mateřská značka Fiat se musela znovu spokojit s druhou příčkou.
Hattrick Lancie
Sezona 1976 znamenala pro Lancii Stratos HF vrchol kariéry. Motor Ferrari byl osazen čtyřventilovou hlavou a výkon díky tomu stoupl na 260 koňských sil. Nasazena byla i verze se vstřikováním paliva Kugelfischer, která přivedla pod kapotu další stádo koní.
Italská značka vybojovala potřetí za sebou titul a tentokrát na soutěžních tratích opravdu neměla konkurenci. Na proslulé Rallye Monte Carllo obsadily vozy ve staronových barvách Alitalia kompletní stupně vítězů v pořadí Munari, Waldegaard a Darniche.
Sandro Munari triumfoval v Portugalsku a přestál úspěšně útrapy Marocké rally. V San Remu sahal protěžovaný jezdec k dalšímu vítězství, ale Švéd Waldegaard tentokrát nehodlal hrát druhé housle. Před finálovou vložkou se oba jezdci střetli v přímém bratrovražedném souboji. Björn Waldegaard byl v cíli o 4 sekundy rychlejší zvítězil. Atmosféra v týmu díky tomu zhoustla natolik, že Švéd raději odešel k Fordu.
Munari si napravil sebevědomí na Tour de Corse, kde startosy obsadily první dvě příčky. Lancia získala hattrick, v konečné tabulce měla dvojnásobek mistrovských bodů než druhá značka v pořadí.
