KN - www.zavodnifiltry.cz od RIEGGER

Lancia Stratos HF byla první soutěžním vozem, který vznikl z jediného důvodu – aby vyhrával rally. Všechny ostatní byly dosud upraveny ze sériových automobilů. Čtyřlístek „sudiček“ se jmény Gandini, Dallara, Parkes a Fiorio začínal prakticky od nuly s čistým listem papíru.

Během jednoho roku transformoval své představy a vize do konkrétní účelové podoby. Výsledkem jejich práce byl legendární vůz, kde jezdec vnímá úzký kokpit jako svoji závodní kombinézu, kapsy ve dveřích jsou uzpůsobeny na odložení přileb a hned za zády má silný šestiválcový motor.

Červenobílý prototyp vystrkuje drápky

V lednu 1972 Sandro Munari s Lancií Fulvia 1,6 HF zvítězil na slavné Rallye Monte Carlo. Ačkoliv italský tým pokračoval v nasazování kompaktní Fulvie, Munari trávil od února většinu času za volantem prototypu zbrusu nové Lancie Stratos HF.

První exemplář sloužil pouze pro testovací účely a disponoval výkonem 235 koní. V pořadí druhý vyrobený prototyp vyrazil na sklonku roku na soutěžní tratě. Tehdejší předpisy totiž umožňovaly oficiálně nasadit prototypy v rámci skupiny 5.

Stratos poprvé na startu

Premiérový start se odehrál první listopadový víkend roku 1972, kdy se Munari s Lancií Stratos HF v červenobílých týmových barvách (sponzor Marlboro, registrační značka A6 14057) zúčastnil náročné Tour de Corse.

Na zatáčkovitých horských asfaltech byl stratos s výkonným motorem umístěným uprostřed a krátkým rozvorem náprav ve výhodě, ovšem Itala brzy vyřadil poškozený závěs kola. Historie se opakovala i o měsíc později na španělské Rally Costa del Sol, kde Munari vedl, ale odpadl ze stejného důvodu.

V roce 1973 posílil italský tým Francouz Jean-Claude Andruet, který v lednu s konkurenční Alpinou A 110 triumfoval na Rallye Monte Carlo. Při debutu za volantem lancie se přesvědčil, že řídit takový výjimečný (a poněkud nestabilní) vůz není žádná legrace. Na domácí Rallye Lyon Charbonniéres havaroval na spojovacím úseku.

První vítězství si legendární stratos odvezl až při svém čtvrtém startu v řadě. Jednalo se o španělskou Rally Firestone, zařazenou do mistrovství Evropy. Tentokrát seděl za volantem Sandro Munari, který v roce 1973 bojoval o titul mistra Evropy především s malou Fulvií HF.

S ní startoval i u nás na Rallye Vltava, kde ji při souboji s Röhrlem na Klatovském okruhu poslal přes střechu. Se stratosem získal ještě druhou příčku na Rally Targa Florio a vyhrál Tour de France Auto. Andruetovi se naopak nedařilo, na kontě měl tři havárie, jedno odstoupení pro technickou závadu a pouze jediné vítězství na regionální soutěži Tour de Aisne. Reputaci si francouzský jezdec napravil až v následující sezoně, kdy dominoval na dvou zimních soutěžích Rallye Giraglia a Rallye Neige et Glace.

Lancia Stratos Stradale

Ferrari Dino 246 byl výběhovým modelem a tak značka se vzpínajícím se koníkem svolila, aby posledních 500 motorů bylo vyrobeno pro Lancii. Dino se přestalo vyrábět v roce 1974. Tedy ve stejném roce, kdy vznikala homologační série Lancie Stratos s názvem „Stradale“.

Karoserie se vyráběly u firmy Bertone v Turíně, konečná montáž probíhala v automobilce Lancia v Chivassu. Tehdy stačila k homologaci pro skupinu 4 čtyřsetkusová série. Dodnes není jasné, kolik exemplářů vlastně vzniklo. Prameny se různí, oficiálně se hovoří o 492 kusech. Nuccio Bertone se dušuje, že jeho karosárna zhotovila 502 kusů, mnozí zasvěcení přiznávají, že nakonec bylo smontováno jen 450 vozů a některé nebyly prodány ještě ani v roce 1978.

Prodejní verze Stradale měla záměrně snížený výkon na 190 koní, aby se sportovní vozy značky Ferrari necítily ohroženy konkurencí z vlastních řad. Ani maximální rychlost 232 km/h nebyla nikterak ohromující. Samosvorný diferenciál dodala firma ZF, stabilizátory na obou nápravách byly nastavitelné. Vůz měl čtrnáctipalcová kola obutá pneumatikami šířky 205 mm, na všech kolech byly namontovány dvoupístkové ventilované kotoučové brzdy Girling o průměru 271 mm. Hmotnost činila 980 kg.

Lancia Stratos HF byla homologována k 1. říjnu 1974. Hned při prvním startu na soutěži MS Rally San Remo Sandro Munari zvítězil. O tom zase příště.

Sdílet

O autorovi

Komentáře