Víkendová Waldviertel rally patří k oblíbeným destinacím českých jezdců. Letos nechybí mezi přihlášenými ani rodák z Brandýsa nad Labem Radek Mifka.
Letos jsme Vás na českých tratích moc neviděli. Proč?
„Rally pro mě je především koníčkem. Jezdím, protože mě to baví, je s tím spojený adrenalin a také kolem soutěží panuje skvělá atmosféra. Po přechodu z okruhů jsem byl jak v Jiříkově vidění, když kolem tratí a servisu chodily stovky diváků. Na okruzích se dali na rozlehlých tribunách počítat relativně na prstech jedné ruky.
Samozřejmě soutěže jsou extrémně finančně náročné. Díky tomu jsme letos trochu omezili program a raději si vybírám oblíbené soutěže. Proto padla volba na Jänner, Český Krumlov, nyní absolvujeme šotolinovou Waldviertel rally.
Mým cílem na startu je vždy umístit se co nejlépe, ale kolikrát mám větší radost z horšího výsledku po krásných soubojích a dobrém výkonu, než když nám někde spadlo umístění do klína po odstoupení konkurence.
Proto třeba po absolvování letošního Krumlova ve mně převažovala naprostá spokojenost. Parádně jsme si zazávodili a celkově se mi zdálo, že to byl jeden z mých nejlepších výkonů v kariéře.
Samozřejmě české špičce, která v soutěžních autech sedí mnohem častěji, je těžké konkurovat. Ale to jsem si v hlavě už dávno srovnal. Přesto jsem za takovou konkurenci rád, na okruzích totiž v podstatě chyběla.“
Které závody patří mezi Vaše oblíbené?
„Líbí se mi technické tratě, moc rád závodím na nezpevněném povrchu, na šotolina či sněhu. Z velkého mistráku se mi líbí Jänner, proto jsme tam jezdili i v době, kdy nebyl v českém kalendáři. Mezi další oblíbené patří Český Krumlov, Bohemia a šotolinové Lausitz rally a Waldviertel rallye.
Ze sprintů jsem preferoval vzhledem k jejich techničnosti a šotolinovým úsekům Lužické hory.
Osobně mám trochu problémy s extrémně rychlými úseky, kterých je v Česku docela hodně. Myslím si, že v těchto pasážích mám největší rezervy. Trochu je to o hlavě, o určitém strachu o sebe, spolujezdce i techniku.“
Jaký je Váš soutěžácký sen?
„Mým asi největším přáním je svézt se ve voze specifikace WRC a kdyby to bylo Subaru, tak by to byla ta nejlepší varianta. Moc by se mi to líbilo. Naopak závodit s předokolkou mě neláká. Když už dvoukolku, tak jedině se zadním náhonem. S těmi se ale u nás mimo historiků nejezdí. Jedná se asi o návyky ještě z formulí, kde jsem díky zadnímu náhonu mohl regulovat smyk plynem a nebýt nedotáčivý jako v pick-upu, se kterým jsem začínal na okruzích.
Vysněnou soutěží je Finská rally kvůli šotolině a skokům, ale na druhou stranu bych se bál tamních rychlostí. Je mi jasné, že by z toho nebyl nějaký zářivý výsledek, ale ten zážitek by to vše jistě předčil.“
