Tři sezony brázdí české tratě speciály Subaru Impreza nejrůznějších specifikací v rukou Petra Kačírka. Pražský jezdec však nadále zůstává aktivní i na okruzích. O to je téma porovnání soutěží a okruhů z jeho úst zajímavější…
Jak jste se dostal k motoristickému sportu? Proč padla volba právě na okruhy?
„Vyrůstal jsem za minulého režimu, a pokud nebyl člověk ve Svazarmu, tak se závodilo těžko. Učil jsem se v pražských interhotelech a po vyučení nastoupil za bar do nočního klubu. To znamenalo ve dne spát a přes noc pracovat. Už jsem se smiřoval s tím, že ze mě závodník nebude, dokud Antonín Charouz nepřivedl v roce 1991 do Česka značkový Fiesta Cup. Ve 22 letech to byla jedna z posledních šancí začít závodit. Jednu fiestu jsem si pronajal a v dubnu 1992 jsem v Brně vystartoval do svého prvního závodu. Nějakým zázrakem se mi povedl měřený trénink a já stál v první řadě vedle Břetislava Engeho. Nervozita udělala samozřejmě své a v cíli prvního kola už jsem byl desátý…“
Co Vás na okruzích fascinovalo? Které okruhy patřily mezi Vaše oblíbené?
„Tenkrát jsem o rally vůbec nepřemýšlel. Bavilo mě závodění v přímém kontaktu se soupeři, nikoli proti časomíře. Někdy se stalo, že jsem havaroval v tréninku nebo měl technické problémy a musel jsem startovat z poslední řady. Při počtu fiest, jako třeba na Hockenheimu, kde jich startovalo 48, jsem se probil z posledního místa na startu na konečné 8. místo v cíli. Na takové závody člověk nezapomíná.
Co se týká oblíbených tratí, měl jsem to štěstí, že na začátku 90. let ještě nebyly postaveny současné sterilní okruhy, takže jsem měl možnost jezdit na starém Hockenheimringu, v Zeltwegu, na Zolderu, v Zandwortu a dalších, na kterých se dřív jezdila formule 1. Ale i třeba v Havířově mezi svodidly. Byly to skvělé okruhy s mnoha zatáčkami na srdce a minimem únikových zón.“
Co je tedy pro okruháře nejnáročnější?
„Při vstupu do rally a před svou první soutěží jsem žil v mylné domněnce, že to nebude takový problém. Bohužel to problém byl, velký. Kdo dřív nikdy nezávodil a jede rovnou rally, od začátku se učí soutěžáckému řemeslu a nepřipadá mu to nijak složité, neboť jiné zkušenosti a návyky nemá. Pro okruháře, který má v autě ticho a může se soustředit jen na řízení, je spolujezdec vlastně rušivý element a poslouchání rozpisu odvádí od řízení.
Ale bez rozpisu a spolujezdce to nejde, takže…? Začnete předělávat mozek na jiný druh činnosti a věřte, že to jde velmi ztuha. Sám rozpis je věc natolik složitá, že bez letitých zkušeností ho jezdec ani dobře napsat nemůže. Natož se pak podle něj snažit jet rychle. Takže rozpis a zase rozpis a jeho následné vnímání, to je to nej. Osoba spolujezdce je kapitola sama o sobě.“
