Krátký rozhovor s Patrikem Sandellem, který vlastně vůbec nebyl v plánu. Prostě se vyskytnul. A stál za to. Tohle mělo stejné grády, jako sobota v IKEA.
3x od pasu: Patrik Sandell
Ve středu, kdy posádky nastupovaly první den seznamovacích jízd, jsem měl pracovní schůzku v jednom penzionu na okraji Zlína. Bylo ráno, dlouho před oficiální otevíračkou. Parkoviště před restaurací zelo prázdnotou. Tedy až na golf s křiklavým číslem 17 v rohu předního skla. Tak jim to začalo, říkám si. Kdo to může být? Sedmnáctka, hmm. To už bude někdo z našich. Sedím s klientem a za mnou u stolku snídá mladík s trikem potištěným logy sponzorů. Na hlavě čepici se dvěma rudými býky. Teď mi to došlo, pod startovním číslem sedmnáct musíte hledat na barumce stále ještě hvězdy světového formátu. U stolku právě upíjel ze šálku ranní kávu pilot týmu RUFA CLUB, Patrik Sandell.
Patriku, sedíš ve voze s jedním z nejzkušenějších spolujezdců na světě. Staffan Parmander je bezpochyby již nyní legendou světové rally. Jak vám to spolu funguje?
„Absolutně. Od počátku naší spolupráce jsme našli společnou řeč a funguje nám to perfektně doposud. Staffan mě nejvíc posunul přčdevším v psaní rozpisu. Nepoužíval jsem špatný, byl jen příliš technický. Nyní se snažíme optimalizovat záznam informací a omezit se pouze na ty nejdůležitější s důrazem na dosžení větší přesnosti. Staffanovy zkušenosti mi umožňují naplno se koncentrovat na řízení a nazatěžovat se zbytečnostma.“
Posádky mají ve voze jasně rozdělené úkoly. Staffan je zkušený mazák, ty ve srovnání s ním ještě mladík. Jakým se dělíte o pracovní povinnosti?
„Jakmile přivezeme auto do servisu, mou poviností je neprodleně informovat tým o důležitých změnách na voze. Zdali jsme něco netrefili, nebo se neobjevila nějaká porucha. Zkrátka upozornit mechaniky na případný zdroj pozdějších problémů. Pak už se zajímám jen o sebe (smích). Něco sníst a odpočinout si. Stafan pochopitelně taky musí odpočívat (bez narážky na jeho věk, pozn. red.). Jeho práce spočívá v řízení toho, co se v servisu děje. A pochopitelně hlídání hodinek. Jakmile uhodí čas, přichází za mnou a jedem dál!“
Použiji teď výraz stará škola. Myslím tím dřívější poctivost mitfárů. V době, kdy neexistovaly mobilní telefony, bylo třeba vést statistiky v notýsku, neustále něco zapisovat, kontrolovat časy ve stopce, a zase psát, psát… Pořád dokola. Dnes existují chytré telefony, které poskytují kompletní výsledkový servis prakticky neustále po ruce. Tedy s výjímkou míst bez signálu. Jak je na tom Staffan, spolujezdec ze „staré školy“?
„Nooo, abych pravdu řekl, Staffan to moc neřeší. Pokud si chci zkontrolvat naše aktuální umístění, nechává to na mě. Mám neustále zapnutý mobil, na kterém mám k dispozici naše stránky, Twitter nebo jiné zdroje. Staffan čte perfektně noty, stará se o to, abychom byli včas tam, kde máme být. Zpomaluje mě, když jsem příliš rychlý a naopak, pokud se mu zdá, že je třeba přidat, ozve se. Samozřejmě také řeší, proč je náš čas v cíli RZ takový. Diskutujeme, to jo. Spíš bych řekl, že je dnes už pohodlný. Byl zvyklý používat ve voze techniku, která umožňovala cokoli naprogramovat, včetně odpočtu času do startu. To dnes v autě nemáme. Musí tak víc přemýšlet a nejsem si úplně jistý, zda mu to úplně vyhovuje…“ (smích)
Folkrace na závěr rozhovoru
S Patrikem jsme ještě dopíjeli vodu bez bublinek, když přišla řeč na Folkrace. Je to taková lidová zábava, kterou Skandinávcům závidím. Mimořádné oblibě se těší ve Švédsku a Finsku. Je to jakási obdoba rallycrossu. Patrik mi ochotně vysvětlil, že stačí mít pořádnou káru a můžeš jezdit. Závody se konají po celý rok, každý víkend. Zajímavostí je prodej použitých závodních aut po skončení závodu. Ta nejrychlejší, vítězná, jsou předmětem jakési tomboly, nebo dražby (úplně jsem to nepochopil). Koncept závodů Folkrace mi přišel jako ideální příležitost pro začínající jezdce rally. Na otázku, zda se někdy Patrik svezl na podobném podniku, jsem dostal tuto odpověď:
„Jasně že jo. Folkrace jsem jezdil dva roky s vozem Saab 99. Dodnes na to vzpomínám. Pro mou kariéru jsem právě tady pořídil solidní základ.“
