Barumka měla být vrcholem sezóny pro všechny tři. Martina Vlčka, Richarda Laseviče i „Pegyho“. Bohužel nebyla…
Rána nad Semetínem sice zanechala výrazný zápis ve zdravotní kartě jezdce, jak se však zdá po Jeseníkách, Martin Vlček z české rally jen tak lehce nezmizí.
Můžeme se Martine vrátit v krátkosti k Barumce? Ta pro tebe skončila předčasně v sobotní sekci nad Semetínem. Co přesně se stalo a jak událost hodnotíš s odstupem času?
„Syndrom domácího závodu se opět projevil, na Barumce jsem zvyklý odstupovat většinou na Pinduli, tu jsme sice projeli bez interkomu s velkou ztrátou, no a na Semetíně mi otrnulo, chtěl jsem to dohnat a skončilo to odpíchnutým ritbergrem. Pořád jsem si byl jistý, že to takzvaně pochytám za prvním horizontem. Ten mě však v prudkém sjezdu trošku rozhodil. Následoval druhý horizont, který nás odlehčil a nezbylo než se pomalu připravit na největší ránu v mé soutěžácké historii.“
„Byla to pecka na levé přední kolo, kterým jsme trefili břeh a kořeny stromů na něm. Naštěstí se energie roznesla dále ve směru jízdy. Následovalo pár kotrmelců a skončili jsme na levém boku uprostřed cesty, bylo jasné, že si čárku za dojetou Barumku po šesté neudělám…
„Nejhorší je, že už víš, že se to stane a nedokážeš v ten moment nic dělat. Čekáš na ránu a doufáš, že to nebude moc bolet. Bohužel to bolelo pekelně…“ M. V.
Znám ten úsek velmi dobře jako cyklista. Odložit zde auto do lesa, žádá velkou odvahu. Co ti v té chvíli přišlo na mysl? Tedy kromě toho, že si koleduješ o první stránku v bulváru…
„Nejhorší je, že už víš, že se to stane a nedokážeš v ten moment nic dělat. Čekáš na ránu a doufáš, že to nebude moc bolet. Bohužel to bolelo pekelně. Už když jsem byl hlavou dolů jsem věděl, že s mými zády je něco špatně. A jestli se Richard odpoutá a spadne na mě, tak je to můj konec. Bohužel se kvůli nám zastavila a následně zrušila vložka. A bylo to tak lepší, protože všechny živočišné kapaliny naší „Pegy“ byly na cestě a přesně ve stopě, proti stromům.“
„Richard mi bude asi ještě jednou nevěrný s jiným pilotem, ale už se oba do škodovky moc těšíme!“ M. V.
Diagnostikovaný prasklý obratel je pro soutěžáka s nadsázkou něco na způsob menisku u fotbalisty. Sbalit tašku v šatně a v lepším případě jít hrát za staré pány. Očekáváš podobný scénář?
„Tak to v žádném případě, doba léčení a rehabilitace je naplánovaná na šest měsíců, dobrou vůlí a zodpovědným přístupem ji určitě zkrátím a velice rád bych stihnul novou sezónu 2014. Vůbec si nepřipouštím, že by naše pořízené embéčko S2000 leželo ladem. Jeho pronájmem na dva poslední sprinty plním závazky vůči partnerům a v nové sezóně začne všechno pěkně od podlahy mezi čtyřkolkama.
Richard mi bude asi ještě jednou nevěrný s jiným pilotem, ale už se oba do škodovky moc těšíme. Viděl jsem ji v akci na Jeseníkách, kde jsem se po mnoha letech postavil za pásku mezi diváky a musím říct, že Tomáš a Milan „Kůrovci“ si vedli velice dobře, měli za úkol dostat auto do cíle a zachovat mu všechny tvary, což se jim povedlo a velice jim za to děkuji.“
