Letošní Barum rally okoření start vozů Oldtimer Grand prix. Za akcí, při které budou mít diváci možnost spatřit mimo jiné originály závodních speciálů Bugatti, stojí Ing. Ladislav Samohýl, kterému jsme položili tři otázky.
Diváci letošní Barum Czech rally Zlín budou mít jedinečnou příležitost spatřit unikátní modely Bugatti z vaší sbírky. Mohl byste krátce představit některé z nich?
„Svůj první nekompletní podvozek Bugatti jsem měl už v šestnácti letech. Prvním impulsem bylo ještě za života Elišky Junkové velké přátelství s naší rodinou. Asi před sedmi lety se mi podařilo ve Francii objevit nekompletní podvozek modelu 35, dvoulitrového osmiválce. Lyonský model, který Etore Bugatti postavil pro závody v Lyonu. Jednalo se o první sadu závodních vozů, díky kterým značka Bugatti prorazila a v letech 1925 až 1930 s tímto modelem, typem a provedením vládla světovým tratím.“
„Po objevení tohoto podvozku začala mravenčí práce se sháněním dílů k motoru, který byl nekompletní a většina částí byla v katastrofálním stavu. Nedovedete si představit, jak obtížně je vyrobit příslušnou klikovou hřídel, jak neskutečné je vyrobit odlitek bloku válců, který zvláště u značky Bugatti má tenké stěny. Rok a půl jsme pracovali jen na modelech. Vadných odlitků bylo několik desítek, než se nám podařilo vyrobit dva funkční kusy.“
„Naše úsilí vyvrcholilo na konci července, kdy se podařilo zprovoznit první čtyřválcový model, originál výrobního čísla 37-125. Teď pracujeme na tom původním osmiválci z roku 1925, který se také představí na Barum rally.“
Když byste měl vyjádřit práce na zmiňovaných modelech v čase, jak dlouho tato anabáze trvala?
„Od dovezení šasi a zbytků vozidla trvaly práce celkem sedm let. A ještě nejsme na konci. Pro stávající a budoucí záměry jsme například nechali vyrobit víc jak dvacet tisíc šroubů a šroubků. Bugatti totiž nepoužíval standardní metrické závity. Všechny masivy šroubů byly ztenčeny a vybrány, aby co nejméně vážily. Auto je specifické vším, na co šáhnete. Já bych ho nazval výtvorem geniálního šílence.“
Nenastala během oněch sedmi let chvíle, kdy jste chtěl celý projekt vzdát?
„Jedna skutečně byla. Bylo to po celodenní cestě do Francie, kdy jsme s dodávkou jeli pro díly na Bugatti a nalítli jsme jednomu místnímu hochštaplerovi. To co nám připravil se bez jakékoli újmy mohlo okamžitě odvézt na smetiště. Tehdy jsem si říkal, jestli to máme za potřebí. Pravdou je, že jsme něco podobného zažili ještě jednou, když jsme pro změnu jeli do Anglie pro „echt“ podvozek. Fotky byly natolik dokonalé, že nebylo možné odhalit skutečnost. Místo chladiče se na místě ale ukázal být pouze obal, chyběla celá přední část. Jediné na tom voze původní bylo očíslované řízení. Vše ostatní byl falzifikát, kopie. V té chvíli jsem Angličanovi ve středověkém sídla vysvětlil, že nejsme hlupáci z východu, kteří by na toto nalítli. Teprve pak se s námi začal bavit seriózně. Omluvil se a z původních 7000 liber bylo rázem 2000. Nic na plat. Dostal českou bonboniéru a Becherovku, poděkovali jsme mu za účast a bohužel s prázdnou se vrátili domů…“
