Kariéra Daniela Vodičky byla dlouhou dobu spojena s Joka Teamem a Klatovy. Před nadcházejících podnikem českého šampionátu právě na západě Čech jsme bývalého úspěšného spolujezdce požádali o rozhovor.
Ptát se, jak ses dostal k soutěžím, to je jako nosit dříví do lesa. Ale přesto, jak na své začátky vzpomínáš?
„Dnes už s úsměvem. Začali jsme jako mladí blázni, kteří měli radost jak z toho, když se povedl smyk, tak i z toho, když jsme se nevešli na silnici. A to i při tréninku. Kdyby se mnou jel nyní někdo stejně, tak bych si za pár kilometrů vystoupil (smích). Měl jsem ale štěstí, že jsem mohl od začátku číst noty skvělému a talentovanému pilotovi. Ten hlavní člověk na počátku byl ovšem můj táta. Troufnul bych si říct, že to byl on, kdo nastartoval naši kariéru a bez něj bychom velmi brzy dozávodili.“
Největší část vaší jezdecké kariéry jsi absolvoval po boka Karla Trojana juniora. Spolu jste zažili mnoho úspěšných soutěží. Na kterou ale nikdy nezapomeneš?
„To není snadné určit, ale nejvíce si cením výsledků z mé poslední kompletní sezony 2001, kdy jsme s áčkovou celicou bojovali proti přesile WRCéček. Navíc se dařilo jet i pěkně pro lidi, a to nám dělalo radost. Pokud bych měl jmenovat pouze jeden závod, asi bych řekl Barum rally 2001. Osmé místo sice na první pohled nevypadá nijak převratně, ale závodili jsme proti 15 speciálům WRC s výbornými piloty a dalším výborným posádkám s kvalitní technikou. Od začátku jsme se drželi v desítce a jednotlivé časy v erzetách mi dělaly velkou radost.“
Před námi je Rally Šumava, tvoje domácí soutěž. Je to ten závod, který byl pro tebe srdeční záležitostí? Co se ti vybaví, když si vzpomeneš na tuto soutěž?
„Šumava znamenala přičichnutí k droze jménem rally. V roce 1992 jsem se byl poprvé podívat právě na Šumavě a tato vášeň mě už neopustila. Mám v hlavě spoustu vzpomínek, které se pojí se Šumavou. A to jak krásné (vítězství Karla s Honzou Možným v roce 2002) nebo krásný souboj o druhé místo s mistrem Láďou Křečkem o dva roky dříve, který jsme o prohráli o tři desetiny sekundy. Najdou se ale i ty smutnější vzpomínky, jako například rána s celicou v roce 1998 nebo prázdná benzínová nádrž, která zastavila našeho favorita v roce 1996.“
