Zatímco v Česku se o uplynulém víkendu sprintovalo v okolí Mostu na asfaltovém povrchu, naši jižní sousedé uspořádali další podnik jejich „druhé ligy“ na atraktivní šotolině. Pojďme se podívat, jak se s novinkou v kalendáři Austrian Rallye Challenge popasovali zkušení pořadatelé z Dolního Rakouska.

Centrem soutěže se stalo město Langenlois (cca 10km od Krems an der Donau) – přesněji prostor u zámku Haindorf a budova „BAUAkademie“, která s ním sousedí. Na pětníku jsme tu našli ředitelství, servisní parkoviště i rampu. Jako na většině rakouských závodů, i zde vládla přátelská a pohodová atmosféra. Bylo skvělé v horkém dni využít služeb místní restaurace a dobít baterie kávou či točeným Kozlem – českým pivem s rakouskou cenovkou. Ale vem to čert, jsme na výletě!

Kompaktnost zaručena

Přesně tak. Recce i technické přejímky proběhly v průběhu sobotního dopoledne. Start rally byl naplánován lehce po obědě. Soutěžní dvojice pak absolvovaly v ostrém tempu dvě rychlostní zkoušky ve třech průjezdech, no a v šest večer byla na cílové rampě dekorována vítězná posádka. Prostě sprint na druhou.

Pro diváky byl tento rozvrh také velmi výhodný. Nebylo nutné vstávat jako do kolbenky a obě „erzety“ byly kousek od sebe. Bez problémů se tak dalo zvládnout shlédnutí tří celých „rychlostek“ s minimem najetých kilometrů při přejíždění. Když k tomu připočteme „user friendly“ pořadatele, bylo vše zalito sluncem. A to doslova. I když…

Pod pokličkou prachu

Tratě patřily spíše k těm rychlejším s minimem diváckých přístupů. To by až tak nevadilo, problém se však ukázal právě v atraktivním šotolinovém povrchu. Nikdo bohužel nedokázal poručit dešti, ale především větru. Ten se s námi totiž moc nekamarádil a často si odletěl fouknout jinam. Nebylo tedy nic neobvyklého, když po průjezdu dvou až tří soutěžních aut byla viditelnost prudce snížena a prach ne a ne zmizet. Na svoji čest přísahám, že vdechovat mouku hrubosti „00“ není kdovíjaké terno. Jako, šoto je šoto, ale takhle „schmutzig“ jsem už dlouho nebyl. Do toho se slunce čas od času schovalo za bílý simpsonovský mrak a v tu chvíli jsem si připadal, že fotím v uhelném sklepě, kde navíc někdo ukradl žárovku. No jóóó, my foťáci si pořád stěžujeme!

Největší radost z atmosféry „vybuchlé mlýnice“ měl opodál stojící, o dvě generace starší rakouský fotokolega. První, co jsem vždy při opadání prachu viděl, bylo bělostný chrup, stále pevně umístěný v jeho rozesmátých ústech. Hotový šotolinový ďábel!

Startovní listina čítala cca 60 posádek a jak je v Rakousku zvykem, byla to všehochuť značek i specifikací. Trochu nečekaně se v Langenlois objevil Hermann Neubauer s Fordem Fiesta RS WRC. Loňský rakouský mistr pojal tento podnik jako test na nadcházející Schneebergland rallye (ta je součástí „velkého mistráku“) a jede se také na šotolině. Nečekalo se od něj nic jiného, než vítězství a tento předpoklad beze zbytku naplnil.

Snažil se jej stíhat Gerald Rigler (letos startoval na vyškovském sprintu) s Fordem Fiesta R5. Bylo však jasné, že erpětka na „WRCo“ mít nebude. Nicméně Rigler jel opět tak, jak je jeho zvykem, tedy velmi atraktivně. Pěkné podívání bylo také na smečku Mitsubishi v průřezu všemi evolucemi.

Potěšily robustní Volva, „dlouhé“ Quattro v roli předjezdce nebo také na dnešní poměry poměrně vzácný Volkswagen Golf III Kit Car Christopha Webera. Musím uznat, že Weber svůj „Fauvé“ klenot příliš nešetří a rozevlátým projevem dává zavzpomínat, jaké že to bylo, když se na tratích tento vůz objevoval v dobách své největší slávy.

Suma sumárum

Konečný účet jsme vystavili u závěrečné kávy (a v mém případě skvělého ledového nealko piva) ještě před odjezdem z jámy lvové. Velmi povedený první ročník, který by si jistě zasloužil následování. Šotolinových akcí je v našem koutu Evropy jako šafránu a každá možnost nechat se pořádně ušpinit, je vítána. Rakouské rally jsou až na malé výjimky divácky velmi přívětivé a pořadatelská omezení minimální. Amatérský fotograf bez novinářské akreditace si odtud může odvézt pěkné fotky, aniž by měl ve výbavě hliníkové schůdky a hvězdářskou optiku.

V kuloárech se bohužel proslýchá cosi o celkových potížích Austrian Rallye Challenge. Údajně není jisté, zda se šampionát v roce 2018 vůbec uskuteční. Další ARC akce, kterou měla být 2. Perger Mühlstein Rallye, byla dnes kvůli značným organizačním potížím bez náhrady zrušena. Ano, tady v Česku si stále stěžujeme. Pořádat jakoukoli rally v Rakousku je však podle mnoha indicií ještě daleko složitější, než v ČR. Proto říkám – užívejme, dokud to ještě jde.

Oranžové slunce kulhá za blízké kopce a já ve zpětném zrcátku sleduji nový šedý šotolinový přeliv na svém „háru“. Šediny prý mužům sluší. Nevím, já se popravdě těším, až konečně ucpu pískem odpad ve sprchovém koutu.

Už tak pokleslou morálku unavené posádky narušuje průjezd předměstím Znojma, kde se asfaltová cesta vine mezi vinnými sklepy. Davy (dle znalého držení vinných sklenic) enologů a sommeliérů, koštují loňskou úrodu. Hmm, závist je hnusná vlastnost. No nic, tlačím raději plynový pedál hlouběji k podlaze. Domů je to ještě kus cesty.

Fotogalerie z 1. Waldviertel Rallyesprint zde

90% VYNIKAJÍCÍ

Nová štika v rakouském rybníce bez zbytečných porodních bolestí. Potěší kompaktnost a divácká přívětivost. Kvituju kvalitní zázemí rally s dobrou možností parkování. Atraktivní šotolinový povrch je vykoupen rychlejším charakterem vložek a horším přístupem k nim. Většina jejich délky vede poměrně hustým lesem a při absenci větru to bylo chvílemi na respirátor. Účast posádek je dobrá, pro diváka je příjemná pestrá skladba techniky. Určitě doporučuji!

  • Lokalita, tratě RZ 80 %
  • Divácká přívětivost 90 %
  • Povrch rychlostních zkoušek 100 %
Sdílet

O autorovi

Fotograf, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Rally pro mě není pouze o honbě posádek za vteřinami a ostrých fotografiích, ale také o poznávání nových míst, lidí a sbírání zážitků.

Komentáře